Tora

POVÍDKA – Tora: Krátký testík

„Otevřete si notebooky, napíšeme si písemku.“ Třída zašuměla nesouhlasem, ale nakonec všichni otevřeli své počítače a nalogovali se na stránky školy. U statusu třídy 8. A už blikala červená hvězdička, oznamující, že test je připraven. Viktorie si povzdechla a proklikla ji. Obávala se, co uvidí. Jejich třídní velmi ráda propojovala jednotlivé učební lekce a její testy byly nechvalně známé v širokém okolí.

 

„Tentokrát jsem byla hodná a test je jednoduchý,“ prohlásila učitelka. „Už jste všichni připojení? Testík je krátký, pár otázeček, jen tak na rozcvičení. Na vypracování máte pět minut, po uplynutí doby se stránka sama ukončí, ale to už znáte. Připravte se, začínáme.“ Naposled přehlédla třídu a odklikla spuštění testu.

POVÍDKA – Tora: Hotel u devíti koček – Balíme dárky

„Vážení,“ pronesla takhle z podzimu domácí, „letos to bude všechno jinak. Žádný stres, ani mačkání se v obchodech těsně před svátky s miliony dalších lidí, nic takového. Všechny dárky nakoupím hodně dlouho dopředu a hlavně, hodně dlouho dopředu je zabalím. Nehodlám taky šaškovat na Štědrý den ve dvě nad ránem a balit dárky, protože jsem to před tím nestíhala. Jasné?“

Přiznám se, že nám to moc jasné nebylo. Jaký stres? Jaké dárky? Jaké mačkání se v obchodech? To nám opravdu nic moc neříkalo. Ale na balení jakýchsi balíčků tenkrát v noci, jo, to se pamatuju. To ale bylo docela príma, přece, tak co se jí na tom nelíbilo?

HOST DEDENÍKU – Tora: Jen tak si koupit štěstí

Advent je pro mne doba světýlek, vůně svařeného vína, cukroví a tichých kroků ve vrzajícím sněhu, mrazivá noční obloha, chvějící se mlhavým odleskem hvězd. Celý rok si představuji, jak jej prožiju v klidu, pohodě, obklopena kočkami, u ruky hrnek s horkým vínem, mihotavý svit svíček doplní atmosféru klidu a pohody. Bohužel, před rokem to na klidné pohodové Vánoce zrovna dvakrát nevypadalo.

 

Probíjím se davem lidí, který zavalil náměstí. Obrovitý rozsvícený strom, spousta osvětlených stánků, v nich unavení prodavači. Přemílám v hlavě, co ještě dokoupit za dárky, co ještě zařídit, aby Vánoce proběhly tak, jak si to představuji. To máme stromeček, kapra, ještě taky ozdobné cedulky na dárky… když v tom pocítím, jak mě někdo tahá za rukáv. Leknu se, přitisknu kabelku blíž k tělu a zlostně se otočím.

POVÍDKA – Tora: Dům ve svahu

Daniela přehodila tašku z ruky do ruky, posunula řemen kabelky výš na rameno a pokračovala v chůzi. Hrozen chodců, kteří spolu s ní vystoupili na malém nádraží provinčního městečka, se pomalu rozpadal. Ve chvíli, kdy odbočila na úzkou silničku, vedoucí k pár domkům se starodávným názvem Hamry, už šla sama.

 

HOST DEDENÍKU – Tora: Škvarky (povídka)

Když mě Jan přivedl do těch tmavých sklepních místností, měla jsem strachy stažené hrdlo a srdce mi bušilo jak o závod. Ne, fakt jsem sem neměla chodit. Ale bylo to tak lákavé, tak svůdné! Neodolala jsem a teď se tu bojím jako malá holka. Vycítil to.

 

„Neboj,“ dodával mi odvahu. „Nikdo tě tu nezná. Neptej se na jména a nikomu neříkej svoje. I kdybys někoho poznala, tvař se, že ho neznáš. A užívej si to. Uvidíš, že se ti tu bude líbit. Já už bez těch setkání nemůžu být.“ Povzbudivě mi stiskl ruku. „A připrav si kapesník,“ dodal nelogicky a zavedl mě k lidem, kteří seděli kolem starší paní v zadním rohu sklepa.

HOST DEDENÍKU – Tora: Tyhle hračky nejsou pro mladý!

Fascinuje mě, jak si dospělý kocour umí hrát. Muvím o Jájovi. Není to žádný mladík, ale přesto si denně musí aspoň chvilku zablbnout. Je jediný z našich koček, který vděčně přijímá jakoukoliv hračku.

 

 

Golfový míček. To je radosti! Vůbec netuším, kde se u nás vzal, nikdo z nás nedržel nikdy golfovou hůl v ruce, ale míček tu je. Úžasně tvrdý, odráží se s perfektně dutým zvukem a nejlepší je s ním bušit o dveře v obýváku.

POHÁDKOVÉ VÁNOCE NA DEDENÍKU: Koleda, koleda Štěpáne!

logo_tora_2Víte, že tradice koled na Štěpána vznikla v době, kdy koncem roku děvečky a čeledíni měli možnost odejít ze služby (možná znáte rčení Na Štěpána není pána), a na „odchodnou“ dostávali zvláštní koláč, který tvořily do kruhu spletené tři pruhy těsta, zdobené ořechy a pentlemi?

 

Později začaly chodit po koledě i děti. Určitě znáte nejznámější štěpánskou koledu, a my si dnes přečteme pohádku o tom, jak třeba mohla taková koleda vzniknout…

POHÁDKOVÉ VÁNOCE NA DEDENÍKU: Štědrý den

logo_tora_2„Mamí, mamí, kdy už přijde ten Ježíšek?“ skáčou okolo mne mé netrpělivé ratolesti. Tváře zčervenalé mrazem, čepice plné sněhových vloček, oči rozjásané radostným očekáváním. „Večer přece,“ říkám. „Ale večer už je, mamí, už je tma, podívej,“ ukazují kluci kolem sebe.

 

Zdrželi jsme se na sáňkovačce, opravdu už je nejvyšší čas vrátit se domů a začít chystat štědrovečerní večeři. Nebude to trvat dlouho – rybí polévka i salát jsou hotovy už od včerejška, aby se pěkně rozležely, takže stačí jen obalit kapra (který opustil vanu právě v době, kdy jsme mohutně sáňkovali) a usmažit řízky.

POHÁDKOVÉ VÁNOCE NA DEDENÍKU: Té noci v Betlémě

logo_tora_2Takovej jsem tady měl klid. Povím vám, to jsem si tehdy fakt pískal pod fousy, když jsem tuhle stáj našel. Zastrčená za hospodou, nic moc velká, ale myší, těch vám tady bylo! A ještě je! Spousty! Vypasených, tlustých, s vypoulenýma očkama. Lidi jsou fakt divný.

 

Nanosej na hromadu obilí, a pak jsou nešťastný z toho, že jim ho žerou myši. A přitom si ho neumí ani ochránit, neumí je chytit, bodejť by jim na ty jejich pastičky skočily, když mají za sebou spoustu dobrýho obilí.

HOST DEDENÍKU – Tora: Jídelní způsoby v Hotelu u devíti koček

logo_tora_2O jídelních rituálech našich spolubydlících koček jsem už sem tam něco napsala. Věřím, že i u vás pozorujete různé stravovací rituály. Protože stejně jako lidé, i zvířata jsou každé jiné a každé se jinak nejen chová, ale i žere. Stravovací návyky našich koček vám popíšu podle jejich služebního stáří, protože jinak bych se do toho určitě zamotala.

 

 

Služebně nejstarší Tobiáš je jedlík rozvážný. A taky tak trochu prasátkový. Všechno mu nejlépe chutná ze země. Nebo popřípadě ze stolu, pokud miska je na stole. Nebo z okna, pokud je na okně. Prostě obsah misky je nutno vytahat vedle, pečlivě prohlédnout a teprve poté pomalu, rozvážně pozřít. Jak vypadá místo, kde předtím Tobiáš stoloval, si myslím dovedete představit.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD