Moje druhé období home office započalo pěkně zlehka. Já zasedla ke stolu, kočky zalehly pracovní notebook položený na okně (mám ho napojený na velkou obrazovku a numerickou klávesnici na stole), a statečně mi fandily. Tedy jen chvilku. Když jsem po nějaké době zvedla hlavu, chrápaly všechny jak o závod. Ve chvíli, kdy celé osazenstvo domu kolem vás spí, se opravdu velmi dobře pracuje, to mi věřte. Je to takové povzbuzující, člověk vůbec nemá chuť jít si lehnout taky…
Letmým pohledem do složky, ve které mám zaarchivované texty o koťatech, jsem zjistila, že poslední článek o nich jsem psala někdy koncem letošního května. Dede mi totiž nedávno připomněla, že už jsem dlouho o trojlístku nic nenapsala a že by bylo možná na čase poreferovat, jak se mají oni, jak se máme my a tak nějak vůbec.
Odepsala jsem, že vlastně nevím, co bych psala, protože už nás je vše stále dokola a nic se neděje, a Dede kontrovala tím, že něco málo by se určitě našlo.
Historická drabble a drabble o kočkách jste už četli, tak ještě přidám pár drabblů, které se nedají zařadit do žádné z těch dvou skupin. Prostě takový drabblí pel-mel…
Jen maškara jsi…
Téma: Prasečí tanec
Tmou se rozlehne chrochtání. Dav ho vítá řevem.
Hru kláves doprovodí hutný kytarový riff. Na plátně se objeví do nebe trčící komíny továren, mezi nimi pluje prase.
Big man pig man, charade you are…
Zazobanej šéfíku, jen maškara jsi, a když máš ruku na srdci, jsi skoro k smíchu, vlastně jako šašek se svojí hlavou v hlubokém korytě…“
Pink Floyd hrají píseň s názvem Pigs. O bohatých a mocných, manipulujících společností.
Obrovské figuríny prasat se pohupují do rytmu.
Píseň je z roku 1977. Text i přes svůj věk stejně naléhavý.
Jsi skoro k smíchu, ale ve skutečnosti jsi k pláči…
Zde je závěrečných pět historických kousků. Ani jsem netušila, že jsem jich napsala tolik…
Jak prosté…
Téma: Masky
Úvodní poznámka:
Zámek Český Krumlov, 18. století
Drabble:
„Zase jsme museli skončit v polovině. Jak to jen udělat, aby kněžna vydržela představení celé? Jakmile se zvedne, vstává i kníže… a když odejdou, musíme skončit, ať se hra ostatním divákům líbí, jak chce… Hrát jen komedie? Povolat nějakého známého herce?“
Johann, odpovědný za zámecké divadlo, smutně přemítal. Už třetí hru musel předčasně ukončit. Kněžnu nebavila. Jak jen… Pohlédl z okna, zrak mu padl na děti, hrající si na pažitu. Plácl se do čela. „To je ono!“
V příští hře se dějem proplétaly knížecí děti. Tu v maskách zvířátek, tu andělíčků.
Kněžna s úsměvem na rtech setrvala až do konce.
V dnešním výběru jsou dvě drabble z Divokého Západu (inspirované knihou Joe Hammana Po stopách Divokého západu), a doplnila jsem je dalšími kousky, které by vás mohly zaujmout. Pár zákonů, jedna šifra, a na závěr si počteme v tisku…
Wyatt Earp kontra Clay Alison
Téma: Sázka na smrt
Divoký západ, 1870, Dodge City
Drabble:
I další díl s pěti historickými drabbly bude pestrý. Stejně tak, jako je vlastně celá historie.
Hlavně zdravě
Téma: Hlavně zdravě
Drabble:
Zdravá strava, kouzelná formulka posledních desetiletí.
Mohly by nám něco o stravování v minulosti prozradit třebas – náhrobní kameny?
Mohly.
1745
Rybí kost uvízla mu v chřtánu
Zaklepal na nebeskou bránu
1748
Zde odpočívá Joseph Jones
on jedl hrozně rád.
Jednou se ale přejedl
a mrtvý na stůl pad.
1938
Zde leží tělo naší Anny
Nedala pozor na banány
Lahodná chuť ji nezabila
Kvůli slupce nás opustila
Že se něco takového nemůže stát? Inu… kdo ví!
*** středa ***
Vklouzl jsem do síně jako jeden z posledních. Hudba už hrála, místností znělo Hallelujah. Petra měla svůj vkus, a jestli výběr hudby zůstal na ní, máme se na co těšit. Sedl jsem si do poslední řady a sklonil hlavu. Kdyby to byl aspoň originál, ale paní, co zpívala za plentou, na tuhle písničku fakt neměla. Byl jsem v pokušení si zacpat uši, ale slušné vychování zvítězilo, tak jsem jen zaťal zuby.
I letos došlo na kočky, jako každý rok. Vždyť bez nich by to přece vůbec nebylo ono…
Hurá, panika!
Téma: Zachovejte paniku
Úvodní poznámka:
Letos začneme opět kočkami (ale nebudu se jich držet celý měsíc). Postupně se vám tu představí naše nové kočičí osazenstvo – s černobílou madam Rozárkou se už znáte, a k ní vloni v květnu přibyla trojčata Goliáš, zrzavobílý kocourek, a dvě – opět černobílé – kočičky Sára a Zuzi. Ano, občas doma vidíme dost černobíle…
Co víc o nich říct? Jsou roční, takže mladí a nabití elánem.
Vítejte v Hotelu U Devíti koček, verze II…
Historická drabble mě moc baví psát. I když to většinou není záležitost pár minutek, jako třeba drabble o kočkách. Nejdřív musí přijít nápad a pak musím najít zdroje. Většinou hledám v mých knihách – mám docela rozsáhlou knihovnu a v ní pár desítek svazků literatury faktu, z které čerpám nejraději.
Začneme tedy pěti historickými kousky. A pozor, nebude to vždy lehké a veselé čtení.
Co se v zimě naučíš, na jaře jako když najdeš
Téma: Mrk smrk
Úvodní poznámka
Věděli jsme, že děláme chybu, ale vyřvali si to. Fakt vyřvali. Od rána stáli za dveřmi a řvali: „Véééén! Miauuuu! Véééén! Otevřte nám naši zahradůůůůů! Miauuuuu!“
Podlehli jsme.
Teď máme trio zabahněných prasítek a kamínky, bahno a bláto po celém domě.
V noci totiž pršelo a my máme čtvrt zahrady zrytou a čekáme, kdy tam vzejde tráva, co jsme tam naseli. A kam myslíte, že ta prasítka – eh – koťátka – šla rýt – eh, běhat, hned po otevření dveří? A komu pak pořád běhali hlásit, že je tam mokroooo a že je tam bahnoooo a že je to tam vůbec celý divný? Mně do kuchyně.
