„Otevřete si notebooky, napíšeme si písemku.“ Třída zašuměla nesouhlasem, ale nakonec všichni otevřeli své počítače a nalogovali se na stránky školy. U statusu třídy 8. A už blikala červená hvězdička, oznamující, že test je připraven. Viktorie si povzdechla a proklikla ji. Obávala se, co uvidí. Jejich třídní velmi ráda propojovala jednotlivé učební lekce a její testy byly nechvalně známé v širokém okolí.

„Tentokrát jsem byla hodná a test je jednoduchý,“ prohlásila učitelka. „Už jste všichni připojení? Testík je krátký, pár otázeček, jen tak na rozcvičení. Na vypracování máte pět minut, po uplynutí doby se stránka sama ukončí, ale to už znáte. Připravte se, začínáme.“ Naposled přehlédla třídu a odklikla spuštění testu.

„Vážení,“ pronesla takhle z podzimu domácí, „letos to bude všechno jinak. Žádný stres, ani mačkání se v obchodech těsně před svátky s miliony dalších lidí, nic takového. Všechny dárky nakoupím hodně dlouho dopředu a hlavně, hodně dlouho dopředu je zabalím. Nehodlám taky šaškovat na Štědrý den ve dvě nad ránem a balit dárky, protože jsem to před tím nestíhala. Jasné?“

Přiznám se, že nám to moc jasné nebylo. Jaký stres? Jaké dárky? Jaké mačkání se v obchodech? To nám opravdu nic moc neříkalo. Ale na balení jakýchsi balíčků tenkrát v noci, jo, to se pamatuju. To ale bylo docela príma, přece, tak co se jí na tom nelíbilo?

Daniela přehodila tašku z ruky do ruky, posunula řemen kabelky výš na rameno a pokračovala v chůzi. Hrozen chodců, kteří spolu s ní vystoupili na malém nádraží provinčního městečka, se pomalu rozpadal. Ve chvíli, kdy odbočila na úzkou silničku, vedoucí k pár domkům se starodávným názvem Hamry, už šla sama.

Když mě Jan přivedl do těch tmavých sklepních místností, měla jsem strachy stažené hrdlo a srdce mi bušilo jak o závod. Ne, fakt jsem sem neměla chodit. Ale bylo to tak lákavé, tak svůdné! Neodolala jsem a teď se tu bojím jako malá holka. Vycítil to.

„Neboj,“ dodával mi odvahu. „Nikdo tě tu nezná. Neptej se na jména a nikomu neříkej svoje. I kdybys někoho poznala, tvař se, že ho neznáš. A užívej si to. Uvidíš, že se ti tu bude líbit. Já už bez těch setkání nemůžu být.“ Povzbudivě mi stiskl ruku. „A připrav si kapesník,“ dodal nelogicky a zavedl mě k lidem, kteří seděli kolem starší paní v zadním rohu sklepa.