Tora

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Dva měsíce, osm týdnů, šedesát dva dní

Sleduji, jak se po domečku nahánějí tři pružná štíhlá tělíčka našich teď již prepubertálních trojčat, a nestačím se divit, jak ten čas letí a jak koťata rostou.

 

 

 

Za dva měsíce, co jsou u nás doma, přibrali každý přibližně jedno kilo. Domeček je dávno jejich a my též. Už prošmejdili každý kout, každou místnost, jejich posledním revírem je půda.

Probírám záznamy, které jsem si dělala první dny, kdy jsem jen narychlo zaznamenávala. Sára, pláč, okno. Všude spolu, i na WC. Závody. Myš do vody. Kocour v botách.

LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU – Tora: Jeden den Irmy Raczkové

Probudila se mnohem dříve než jindy. Není divu. Konečně se dočkala! Vždyť i spát šla včera brzy, jen aby čekání co nejvíce zkrátila

 

 

Zavrtaná pod dekou sledovala, jak se tma pomalu mění v kalné světlo. Její malý pokojík nemá pěknou vyhlídku, oknem nahlíží na zeď protějšího domu, ale bydlet sama, to je nad všechny výhledy. Na panelu vedle dveří zvolna rotovala čísla. Užívala si tu chvilku, těšila se jako malá až vstane, oblékne se a vyrazí nakupovat.

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky

Jednou za rok si dovolím opravdový luxus. Týden dovolené jen pro sebe. Nazývám ho „psací dovolená“.  Odjedu s mými milými kamarádkami spolupisatelkami někam na chalupu a tam týden střídavě píšeme, vaříme, chodíme na výlety, navzájem si kritizujeme a pomáháme s texty a debatujeme o psaní. Prostě si užívám úžasné chvíle s lidmi, kteří mají stejný koníček.

 

Letošní „psací dovolená“ byla naplánovaná už rok. Chalupa zamluvená, záloha zaplacená a my doma tři rozjívená koťata. Co teď? Jet? Nejet?

„Jen jeď,“ řekl můj drahý muž. „Já to tu zvládnu, neboj.“

LITERÁRNÍ LÉTO S DEDENÍKEM – Tora: Drabble – Strážci rozhraní (4)

Naposled se setkáváme se Sheilou a Gonnym, strážci rozhraní. Díky Dede jsem měla možnost jejich příběhy trošku logicky porovnat, aby běžnému čtenáři dávaly větší smysl, než psané na přeskáčku dle témat. Doufám, že se vám svět strážců alespoň trochu líbil a že vás střípky zaujaly.

 

Příště už se budeme věnovat něčemu jinému.

 

Bonusy bývají vždycky náročné. Letošní nebyly výjimkou. Zde je jeden z nich.

Test fyzické zdatnosti

Téma: Bonus: Téma: P. A. V. O. U. K. – zkratka

Stejně jako vojáci, i strážci musí dělat testy fyzické zdatnosti. Když je nejhůř, musí příšerákovi utéct (v opačném případě ho dohnat), že.

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Která ty seš

Jeden z problémů, který vznikl hned, jak jsme přijeli, byl ten, že jsme v prvních hodinách nebyli schopní rozpoznat od sebe Zuzi a Sáru. Dvě černobílé holčičky se nám strašně pletly.

 

 

„Sára má pruh,“ tvrdila jsem já.

„Sára nemá pruh,“ otočila jsem za chvíli. „Zuzi má pruh.“

Jedna z kočiček má opravdu bílý proužek přes záda, na rozdíl od druhé, která má záda jednolitě černá.

 

Gordický uzel

 

„Tak jak je to?“ prohlížel si je zmateně můj muž. „Která teda má pruh?“

LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU – Tora: Šrot

Plížil jsem se tmavou ulicí. Temná ústa dveří lákala kolemjdoucí do svých tajuplných zákoutí, ale já jejich volání odolával. Dobře jsem věděl, co se v nich skrývá. Mé město není jemné a hravé, je kruté a nikomu nic neodpouští, zvláště pak v noci.

 

Kradmo jsem se ohlédl. Tiringa se stále držela na dohled. Pohybuje se v ulicích stejně dobře jako já a navíc má výhodu ve své štíhlé pružné postavě, mládí, dravosti.

 

Rána.

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – První hodiny, první dny

Postavili jsme přepravku v obýváku na roztažený gauč (který jsme předtím stihli pokrýt žužlací dekou) a otevřeli její dvířka. Koťata nelenila a vystoupila ven, do nového světa, nového domova, nového života.

 

 

Než jsme se stačili otočit, byli na stolku, v knihovně, na škrábadle, na okně, na křesle… byli všude.

 

Foto č. 1 – Tady budem bydlet, jo? Dobrý!

LITERÁRNÍ LÉTO S DEDENÍKEM – Tora: Drabble – Strážci rozhraní (3)

Potřetí se setkáváme se strážci rozhraní. Tentokrát jsem vybrala tři kousky, které na sebe víceméně navazují. Nepsala jsem je těsně za sebou, ale témata mi časem nahrála a tak vznikla tato malá série. Zakončená tak, jak jsem opravdu vůbec nezamýšlela…

 

Ještě předestřu, že se vše odehrává kolem roku 1950 (ano, inspirovala jsem se v jedné rozepsané povídce, ale pouze inspirovala…).

 

Klára, jsem prostě Klára

Téma: Falešná identita

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Převoz

Pátek 14. 6. 2019. Slunce svítilo na plné pecky, Brno sálalo vedrem. Den jako každý jiný, prostě pátek. Pro nás to ale nebyl lecjaký den. Jeli jsme si pro koťata.

 

 

Vyrazili jsme do Svitav rovnou z práce, žádné zdržování. Zdržely nás až kolony kolem Kuřimi, klasický pátek odpoledne.

Do útulku jsem dorazila ve zvláštním rozpoložení. Moc jsem se těšila na koťata, při minulé návštěvě jsem viděla, jak jsou kouzelná a prostě mi učarovala. Ale bála jsem se cesty zpět, paní Jana vezla koťata jen na veterinu ve Svitavách a bylo prý zle, drobci se báli, přijeli celí vystresovaní.

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel…

Jako správně vycvičená obsluha v Hotelu u devíti koček máme s kočkami poměrně dost zkušeností. Tobiáška a Rozárku jsme měli od koťátek, Barbucha přišel jako mladý puberťák a Čenda, Jája a Silver dorazili do hotelu ve věku již pro kočky středním až úctyhodném, Čendovi bylo osm a Jájovi a Silverovi nejméně dvanáct až patnáct let, těžko odhadovat. Sofinka, sama ještě ani nedorostlá, odhadem roční, přivedla tři koťata tak měsíční, tipla bych. A pak tu byli další, krátkodobí hosté hotelu, Lupínek, Barbušice, Trojbarevka, Silverka s koťaty, černý s obojkem, sousedovic zrzek…

 

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD