Zdar lidi! Tak mi bude rok a Štětinka povídala, že jsem vlastně skoro její, jen se to nesmí říkat nahlas, tak že prej mám něco vo sobě jako nadrápat. No, vono se to těžko škrábe, když jeden má plnou hlavu kulatýho nesmyslu. Jakmile ho pustím z tlamy, tak se někam zakutálí, nebo mi ho někdo schová a ty starosti potom, to bych vám nepřál mít.
Jmenuji se: Riky, ale mnohem častěji kolem mě lítají slova jako: Rikoslav, Mozkožrout, Slon, Trdlo a Hromdopolice nebo Ničitel
Narodil jsem se: 27. 5. 2010
Milí Zvířetníci, už dlouho si slibuji, že napíši pár vět o Pelíšku. Slibuji si toho víc a tak vznikají podobné „dluhy“, jako je ten pelíškovský.
Mnozí z vás vědí, že jsem doma neměla zrovna moc ideální atmosféru pro depozitování. Přesto mne to moc bavilo a tak jsem na ni nedbala, ale ona rostla a rostla a stávalo se to denním pořádkem. Poslední tečku jsem dostala díky obsazení „kočičího“ pokoje mým nemocným otcem.
Takže mi došlo, že nejsem Don Quijote a lopatky větrného mlýna by mě brzo umlátily. Prostě: Pelíšek skončil (nebo spíše v mém srdíčku je jen pozastaven); společně se zanou vyhotovím konečné vyúčtování tak, aby vše bylo vyrovnáno a uzavřeno.
Já vám nevím, čím to je, že si ty lidi prostě nezapamatuju. Vím, jaká je to chyba, jaké mi to dělá problémy, jak moc je to trapné, ale …nejde to. Asi bych potřebovala nějaké školení, jak se to naučit, leč školení nemám.
No, má se tomu tak, že MLP je velmi závislá drbna, jenže líná na krok. Tak to u nás vypadá tak, že procházkuju po vsi já a zprávy domů nosím snad s plným báglem. Ovšem, je tu jakási jazyková bariéra. 
