Rpuť

PSI: Jak jsem si vytáhla žolíka!

Bejt bezpsí nejni ono. No fakt! Zvlášť, když je teplo a Evelín courá nejspíš ve čtvrtém rozměru. Vynoří se z časoprostoru, odloží na schod nejčerstvější myš a jde ječet na okno – „hlaaad, já mám hlaad!“ Splivne půl konzervy a už z něj vidím jen ocas, neboť je nutno ztrestat toho zrzavýho vometáka, co mu leze pod „jeho“ auto.

 

Takovej pes, uvažovala jsem, aspoň neleze na střechu a pohybuje se po zemi, takže jeho trasy možno lépe rekognoskovat. Neječí po nocích na hradbách a neleze domů oknem v prvním patře. Mým snem se pomalu stával pes, co neleze na ledničku a neshazuje konzervy. A nesežere mi oběd, když otočím od linky v kuchyni. A nešátrá mi prackou v talíři, aby mi pod nosem čajznul řízek. Něco, co neproletí kuchyní, jak kulový blesk a neodnese sebou do svého kočičího vesmíru i plátek jater.

ČLOVĚČINY: Má pošťácká kariera

Důvody, proč jsem se já, osoba normálně celkem příčetná, vrhla do tak dobrodružného podniku, jakým je rozvážení Okresního deníku po přilehlých vesnicích, byly veskrze přízemní, takže je raději nebudu zmiňovat. Omlouvá mne snad jen to, že netušila jsem, do čeho lezu. Zastrkávání svitků denního tisku do různých škvírek a trubek na vratech je přece práce primitivní a jednoduchá. Až posléze zjištěno, jak hluboký je to omyl!

 

Už perverzní požadavek, aby se rozváželo od 5 hodin ráno, mě měl varovat. Nevaroval! Vstávat ve čtyři ráno mi naprosto nevadí, chvástala jsem se pošetile. Pravda je, že to byl na celé věci skutečně ten nejmenší problém.

PSI: Blesk Monte Christo

Nedovřená branka a Blesan zmizel. Když to provedl poprvé, vrátil se ráno – bez klobouku, bos – tedy, pardon, bez obojku a špinavej jak čuník. Včera ráno se ovšem nevrátil a ve mně začalo klíčit temné tušení katastrof a hrůz, které mohly nastat.

Akce vypukla v 11. Zazvonil zvonec a nebyl konec, nýbrž stál u vrat pán od kotců a na vodítku měl jezevčíka a cosi chlupatého, zvaného Monty. Otevřela jsem okno. Vedle mne seděl na parapetu kocour Geoffre, Blesanův osud mu byl šumák a náramně ho bavilo dělat na ty dva čoklíky dlouhej nos, neb věděl, že nedosáhnou. Ti se mohli zfamfrnět a následná konverzace byla proto poněkud chaotická.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN