Letošní betlém je sice menší rozsahem, zato však bohatý na hádanky.
Vpravo tradiční osazenstvo, vlevo hádanky.
?
Oveček se místo ovčáka ujala Ovečka Shaun a asi nějakým zavodňovacím kanálem připluli i další zvědavci.
?
Ježíšek letos opravdu leží na slámě, Marie někde přišla k honosnému rouchu a vůl s oslíkem někam utekli, plnohodnotně je však nahradil kozlík.
?
Ježíška přišli uctít tři králové a jedna královna.
?
Hádanka první – sci-fi + aktualita.
Půvab sociálních sítí je mimo jiné i v tom, že to můžete zkusit. Pošlete člověku, kterého jste v životě neviděli, soukromou zprávu s prosbou o článek a on vám buď odepíše nebo ne. Nika odpověděla.
Se selkou Nikou jsem se virtuálně seznámila asi před rokem na sociální síti Twitter. Někde na mě vykoukla fotka krásné kytice, kterou uvázala, potom obrázky ze statku, každodenní fotodokumentace obědů, u které se mi sbíhaly sliny… Začala jsem ji sledovat. Za pár měsíců jsem si od ní objednala kuře. Tedy podle velikosti něco mezi kuřetem a husou, dvě a půl kila skvělého masíčka. A celou tu dobu jsem si říkala, jak vlastně takový rodinný statek asi funguje. O tom vám dnes bude Nika vyprávět.
Před několika lety mě máma poprosila, ať jí vyberu nějaký dobrý pleťový krém, že by si chtěla trochu dopřát.
Sama si většinu krémů kupuju v lékárně, kde celkem ochotně rozdávají vzorky. Takže jsem naklusala do spřátelené lékárny a nadnesla problém – zralá suchá pleť 70+. Dostala jsem asi patnáct vzorků od cca pěti firem. Každý takový vzorkový „polštářek“ je tak 2-3x namazat.
A pořád to nebylo ono. Jednou špatná konzistence, podruhé špatná vůně, potřetí žádná vůně, počtvrté špatné vstřebávání.
A tak jsem zkusila přeskočit o dvě generace zpátky na krém, který používala moje babička. AB mandlový. Ve své době to byl tuzemský luxus.
Hodina po půlnoci. Píšu ve své komůrce, kterou sdílím s pračkou a špinavým prádlem, článek. Potomci se pomalu chystají do postele.
Od sousedů se ozývá řev, muž řve na ženu, jsou slyšet padající věci, žena prosí, aby ji nechal. Není to poprvé a není to „italská domácnost“. Muž má zřetelně navrch.
Hřívnatec: „Tak snad zavoláme policii, než ji zabije!“
R: „Jo. Městskou nebo státní?“
Hř.: „Asi městskou?“
Volám 156, popisuji situaci. Městská říká, že mám volat státní, že mají větší možnosti v případě vykázání z bytu.
Volám 158, hlídka přijíždí asi za deset nekonečných minut.
Mám tři. A každý je úplně jiný, nejen vzhledem, ale hlavně principem zobrazování aktuálního data. Všechny tři jsou z první republiky.
Nejradši mám ten kožený, také ho mám nejdéle, je po dědečkovi mečovém, a hrála jsem si s ním odmalička.
Je z tenkých dřevěných dílů, potažených kůží se zlacenou ražbou. Uvnitř se skrývají tři válečky, na kterých jsou uchyceny plátěné pásy s potiskem dnů v týdnu, pořadím dne v měsíci a názvy měsíců.
Pásy neběhají kolem dokola, mají začátek a konec, na konci prvního pásu je pokyn „nazpět“.
Vyvstala náhlá nutnost zakrývat nos a ústa respirátorem či alespoň rouškou. Zaběhneme do lékárny, zdravotnických potřeb, v nejhorším i do stavebnin. NEMÁME! Národ Přemka Podlahy, po generace zocelený stavem „nemáme, zeptejte se v příští pětiletce“, vytáhne šicí stroje od šlapací Singrovky přes nesmrtelnou Veritasku až po sci-fi Janome či Berninu, hrábne do skříně pro nějaký ten hadřík a vesele šije. Nepostará-li se o nás stát, postaráme se sami.
Stáhneme si na netu jednoduchý střih a první nezbytně nutné kousky ušijeme ze starého povlečení a košile po dědovi. Tedy my, kteří se nezabýváme patchworkem.
V úterý 25.2. jsem si založila sázkovou kancelář. Jediná nabízená sázka je, zda se moje početné příbuzenstvo (devět lidí ve dvou autech) dokáže vrátit do České republiky z lyžovačky v italských Alpách v plánovaném termínu, tedy v sobotu 29.2.
Sázkovou kancelář jsem založila poté, co v pondělí Itálie vyhlásila kvůli nákaze koronavirem karanténu ve dvou provinciích, sousedících s provincií Trentino, kde příbuzenstvo včetně mých dětí lyžuje. Rakouské úřady v té chvíli v Brennerském průsmyku zastavily a zadržely vlak z Itálie do Rakouska, ale hranice jsou stále prostupné.
Zpovzdálí sleduji instagram svých dětí, kde se v pravidelných intervalech objevují fotky jídla, sjezdovek a horských panoramat.
Zvířetnická Akce začíná v pondělí 11. listopadu a neřeknu vám v kolik hodin. Zato vám řeknu úplně přesně, kdy Akce končí – ve čtvrtek 14. listopadu ve 20:30.
Návod k Akci zveřejním na Hadopasech v neděli 10. listopadu, nebude se technicky nijak lišit od minulých ročníků. Jiná budou samozřejmě vstupní hesla. Hesla z návodu budou fungovat až od začátku Akce.
Těším se na urputné boje!
RenataE
V listopadu bude co? Bude AKCE! Protože jsem vás už o prázdninách pošťouchla, tak určitě máte své příspěvky rozmyšlené a jistě většinou i vyrobené. Ale zatím jste mi toho moc nenaslibovali (chvála a čest výjimkám), tak zpytujte svědomí a šup šup, napište mi!
Prosba pro autory akčních položek: Během září mi slibte a do konce října mi pošlete fotky toho, co do AKCE věnujete. Můžete přihlásit nejen věci, ale i zážitky (třeba večeři nebo výlet).
AKCE se jako obvykle bude konat v listopadu.
Jako každý rok si dovoluji oznámit, že v listopadu bude Akce. Akci je třeba naplnit vašimi výrobky a přes prázdniny je ten nejlepší čas na to, abyste vymysleli, čím letos přispějete. Někteří z vás už budou i vyrábět a tak je v září nepřekvapí, že do konce října mají mít hotovo :) Těším se na vaše nápady, s prezentací výrobků ráda poradím.
Letos už mám slíbeno něco, co jedna z našich tradičních patchworkových tvůrkyň nazvala Taštičkiádou. Co myslíte, že to bude?
RenataE
