Před několika lety mě máma poprosila, ať jí vyberu nějaký dobrý pleťový krém, že by si chtěla trochu dopřát.

Sama si většinu krémů kupuju v lékárně, kde celkem ochotně rozdávají vzorky. Takže jsem naklusala do spřátelené lékárny a nadnesla problém – zralá suchá pleť 70+. Dostala jsem asi patnáct vzorků od cca pěti firem. Každý takový vzorkový „polštářek“ je tak 2-3x namazat.

A pořád to nebylo ono. Jednou špatná konzistence, podruhé špatná vůně, potřetí žádná vůně, počtvrté špatné vstřebávání.

A tak jsem zkusila přeskočit o dvě generace zpátky na krém, který používala moje babička. AB mandlový. Ve své době to byl tuzemský luxus.

Hodina po půlnoci. Píšu ve své komůrce, kterou sdílím s pračkou a špinavým prádlem, článek. Potomci se pomalu chystají do postele.

Od sousedů se ozývá řev, muž řve na ženu, jsou slyšet padající věci, žena prosí, aby ji nechal. Není to poprvé a není to „italská domácnost“. Muž má zřetelně navrch.

Hřívnatec: „Tak snad zavoláme policii, než ji zabije!“

R: „Jo. Městskou nebo státní?“

Hř.: „Asi městskou?“

Volám 156, popisuji situaci. Městská říká, že mám volat státní, že mají větší možnosti v případě vykázání z bytu.

Volám 158, hlídka přijíždí asi za deset nekonečných minut.

Mám tři. A každý je úplně jiný, nejen vzhledem, ale hlavně principem zobrazování aktuálního data. Všechny tři jsou z první republiky.

Nejradši mám ten kožený, také ho mám nejdéle, je po dědečkovi mečovém, a hrála jsem si s ním odmalička.

Je z tenkých dřevěných dílů, potažených kůží se zlacenou ražbou. Uvnitř se skrývají tři válečky, na kterých jsou uchyceny plátěné pásy s potiskem dnů v týdnu, pořadím dne v měsíci a názvy měsíců.

Pásy neběhají kolem dokola, mají začátek a konec, na konci prvního pásu je pokyn „nazpět“.

Vyvstala náhlá nutnost zakrývat nos a ústa respirátorem či alespoň rouškou. Zaběhneme do lékárny, zdravotnických potřeb, v nejhorším i do stavebnin. NEMÁME! Národ Přemka Podlahy, po generace zocelený stavem „nemáme, zeptejte se v příští pětiletce“, vytáhne šicí stroje od šlapací Singrovky přes nesmrtelnou Veritasku až po sci-fi Janome či Berninu, hrábne do skříně pro nějaký ten hadřík a vesele šije. Nepostará-li se o nás stát, postaráme se sami.

Stáhneme si na netu jednoduchý střih a první nezbytně nutné kousky ušijeme ze starého povlečení a košile po dědovi. Tedy my, kteří se nezabýváme patchworkem.

V úterý 25.2. jsem si založila sázkovou kancelář. Jediná nabízená sázka je, zda se moje početné příbuzenstvo (devět lidí ve dvou autech) dokáže vrátit do České republiky z lyžovačky v italských Alpách v plánovaném termínu, tedy v sobotu 29.2.

Sázkovou kancelář jsem založila poté, co v pondělí Itálie vyhlásila kvůli nákaze koronavirem karanténu ve dvou provinciích, sousedících s provincií Trentino, kde příbuzenstvo včetně mých dětí lyžuje. Rakouské úřady v té chvíli v Brennerském průsmyku zastavily a zadržely vlak z Itálie do Rakouska, ale hranice jsou stále prostupné.

Zpovzdálí sleduji instagram svých dětí, kde se v pravidelných intervalech objevují fotky jídla, sjezdovek a horských panoramat.