Ptakopysk podivný

ČLOVĚČINY: Těžký život diváka aneb tohle mi prosím nedělejte

Kde jsou ty zlaté časy, kdy romantický film tvořily postavy Hrdinky, Hrdiny, Bídáka a stáda ovcí, umístěné do malebné krajiny Cornwallu. Kde Hrdina přeběhne přes pastvinu plnou ovcí s rozhalenou hrudí vyholenou do posledního chlupu, nemá na obuvi jediný kravinec, ani ovčinec a uchvátí do náruče vonící, čisťounkou hrdinku, právě vyšedší z chléva plného nejrůznějších dobytků.

 

Prostovlasou dívenku, oblečenou v květovaných šatech s rozparkem, tadyhle nabraných, tuhle proštepnutých, nadrhnutých v pase, obutou v rozkošných naleštěných gumákách. Kromě výše zmíněných se v příběhu vyskytují v rozumném počtu služební duchové, otec, matka, přechytralí haranti a další havěť, jejíž existenci lze zapomenout v okamžiku, kdy zmizí z plátna a srozumitelnost děje to nemá nejmenší vliv.

ČLOVĚČINY: Správce sbírek v letním čase

aneb bez pořádku a bez beden by byl správce v háji zeleném.

 

 

 

V čase letním je na zámku krásně. V žádné zámecké místnosti už nemrzne, ba dokonce všude vládne příjemná teplota kolem dvaceti stupňů. Odvlhčovače v depozitářích jedou na poloviční režim, protože vlhkost ze zdí už vylezla a byla pohlcena technickými udělátory.

Na zahradě kolega šmejdí se zahradním traktůrkem a bojuje svůj každoroční boj s biomasou, abychom nezarostli jak dva Šípkoví Růženci. Po pokoseném trávníku důstojně korzují kosové a špačci a se vší vážností loví žoužel. Dokonce i dvě žluvy se přihrnuly a pečlivě vybírají larvy travních mravenců.

ČLOVĚČINY: Správce sbírek v jarním hávu

aneb kdo vládne na zámku, když všechno pučí a nalévá se…

 

 

 

Doba jarní je dobou, kdy se příroda probouzí ze zimního spánku. Jsou to chvíle uchvancancující pro každou lyrickou duši a básníci odedávna opěvují slovy vznešenými i nehledanými zoufalou snahu živočichů sehnat něco k žrádlu, za pomoci řvaní připomínajícího hladovou krávu, dementního poskakování a natřásání, či odhánění zástupů naprosto oplzlých, tlustých, olezlých a švorcových chlíváků myslících jen na to jedno, musí sehnat tvora opačného pohlaví a úspěšně předat svoje geny dál. Jediné, co dotyčné živočichy udržuje krok od temných propastí deprese je, že se po zbytek roku budou flákat ke stravě. Tedy pokud je něco nesežere.

ČLOVĚČINY: Správce sbírek v zimě

aneb do depozitáře je cesta dlouhá, závějemi vroubená.

 

 

 

Doba lednová je u nás v muzeu časem, kdy je pro veřejnost zavřeno. Zamčená vchodová vrata prostému lidu implikují, že muzejníci jsou zalezlí ve svých doupatech jako medvědi a v blahé nečinnosti sní svůj zimní sen. Prostý lid ovšem mívá všeliké představy a pak bývá překvapen nárazem na realitu. Je mi líto, ale musím pobořit i tuto představu. Přibližme se po špičkách k zavřeným vratům, vylovme z kapsy svazek klíčů zvíci vzrostlého kotrče kadeřavého, a po odemčení nahlédněmež do doupěte.

ČLOVĚČINY: Jak se staví výstava

Je čas předvánoční a začínají se dít… ne snad přímo zázraky, to určitě ne. Ale věci se prostě před Vánocemi dějí jinak, než během zbytku roku. Může se tudíž přihodit, že plachý primitivní ssavec, komunikující tak akorát se svými psy, maximálně s ozvěnou, vyhledávající lesní tišiny, restaurace IV. cenové skupiny a mající kamarády, jimž by ruku nepodal ani vulgární materialista, se náhle ocitne na zámku ve společnosti lidí, u nichž by se s chutí zastavil na kafe a štrůdl Thomas Aquinatus, či Anselm z Canterbury.

 

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN