V neděli před Štědrým dnem jsem se vyštrachala na půdu. Přes léto tam bývá uložena krabice s ozdobami na stromeček a podobnými titěrnostmi. Když je dům v přestavbě, mají krabice pré. Neustále mění místo jako v dětské hře Škatule, škatule… No a tak se stalo, že po mnohých letech, nějakým kouzlem, domácí skřítkové z hlubin šteláře vystrčili na světlo starou krabici od žehličky (kterou už dáávno nemáme) plnou fotek.
A tak jsem je našla. Už jsem si myslela, že jsem o obrázky z mládí přišla a ejhle, krtice, tady leží přede mnou. Prohlížela jsem si je a nedá se nic dělat, musím se s vámi podělit. Jsou totiž věci či jubilea, na které si, docela ráda vzpomenu.
