Balí se, balí se, balí se. To miluju, jak se balí, značí to samý příjemný věci. Balí se i do mýho batohu a balí se toho hodně, takže… to nebude jen tak ňáká bezvýznamná akcička, alébrž veleakce. Vodítko, koš, misky… KRYSU!! TENISÁK! Se nesmí na ně zapomenout. To sou dvě důležitý věci. Hotovo. No kam to bude tentokrát?? To kdybych věděl. Ale! Hlavně, kdyby to tak věděla pánčička, heh. Ta zas, jako každej rok, ví prdlajs.
Prej teda tak maximálně Sultán Jelimán, řikala pánčička. Leč… kdo by hleděl na detaily, že? Důležitý je, že sem prostě majitelem harému. Byl. Byl sem, ale tak víte co, my chlapi víme svoje. Víc jak dvě baby na víc jak víkend… kdo to proboha má vydržet!!! Furt se to hašteří, člověk aby kolem toho chodil jako kolem porculánu… dejte pokoj! Ale víkend dobrej, to zas jako jo, vřele doporučuju pánové.
Stejně jako loni toudle dobou, začala pánčička snášet. A evidentně jí to nestačilo, páč začali snášet i sousedi a taky Babina.. Pánik nesnášel, ten jen kroutil hlavou a meldoval, kam to snesený fšecko nacpe. Já sem čekal, až se začnou snášet taky moje věci. Když došlo na můj batoh a moje propriety, byl jsem spokojen. Jak vidim svůj batoh, je to jasný, jedu taky, nehodlaj se courat kdesi po koncertech, ale bude akcička.
Do toho spadnete ani nevíte jak. Nevěříte? No já taky nevěřil a pak najednou koukám, a už se vezu. Začlo to tak jako nenápadně, zlehýnka. To si jeden ani nepovšimne. Zvlášť, když je slušně vychovanej a ochotnej.
Takže nejdřív si řikáte, jaká je ta pánčička nešika, že jí ten tenisák furt padá a padá… tak jí ho nosíte a nosíte. Pak si na to zvyknete a máte z toho návyk. To jste ešče malý a užíváte si toho, jak vás chválej. A hrdě se nosíte. A hrozně vás to baví. A už vám to zvostane. Je z vás tenisákovej maniak, co furt nosí a nosí. A už tady je pozdě. To už jedete.
Člověk nemusí mít ani lovečáka, aby věděl, že pes umí zatraceně dobře lovit. Je to v každém z nich, v každém. Pes prostě zůstal šelmou a jako šelmě mu začasto příroda velí lovit. Je to jeho přirozenost. Nedělá nic špatného. Potíž je, že do dnešní doby už to tak nějak nepasuje.
Než jsem si domů přivedla Náčelníka Zrzavou hubu, prošmejdila jsem celkem slušně internet a sháněla informace o výcviku, odnaučování a prevenci. O té hlavně, páč jsem prostě ten preventista 
Chtěla jsem psa, s kterým budu moci jít na volno kdekoliv a kdykoliv a chtěla jsem vědět, co to bude obnášet.
Zima, zima, zima všude je veliká – co značí to pro Ešusa potrhlíka?? Co by to značilo. Jako u všeho možnost řádit jako černá ruka. Toť lakonický pohled Pánčičky, která jaksi ve své krátkozrakosti ovšem přehlíží všechny možné detaily.
Vezměte jen takovou otázku zaječí. Místo toho, aby se radovala, že se stále zlepšuje a zlepšuje v hodu na zaječí cíl, je z toho vždy, když se trefí, celá rozvrkočená. Nechápu. Nechápu. A navíc ještě omezuje možnosti tréninku, páč jak je takhle hodně sněhu, tak prej budem házet jen v místech, kde je přehled. Prej teď přechodně žádný vyhledávání ve vysoký trávě. Tak jo, to vydržim. Ale je to marný, je to marný. Házela tuhle v místě, kde má ten svůj přehled a… no?? A??
