Netopýr budečský (Neviathiel)

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Pipouška (3) a tři líní zrzouni

Je sobota dopoledne. Krmím pipoušku. Tlamička hezky kmitá, se zájmem se rozhlíží, když se opozdím v podávání červů. Brada je růžová… Růžová?

 

 

Podívám se blíž a skutečně. Pod bradou je vidět růžová kůže. Pipouška pelichá.

Otevírám nové vydání příručky péče o netopýry, hledám část o zdravotních problémech. Netopýři obvykle línají na bradě a na břiše. Brada souhlasí. Pokud to není běžné línání, pak je to patrně nějaký dlouhodobý problém. Víc nic. A tak volám zkušenějším. Během hovoru pipoušku zvážím. Deset gramů. Takže dva gramy přibrala. Na první pohled to není moc. Na druhý čtvrtina její váhy.

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Pipoušky (2) aneb kdo přežije?

Druhý díl seriálu by měl pokračovat přesně tam, kde předchozí skončil. Hádejte, jak dopadlo moje krmení na etapy!

 

 

 

Sobota večer. Krmím. Tedy snažím se. Jednoho červa Velká pomalu, pomaličku souká do sebe. Dva do ní musím vymačkat jako zubní pastu.

V neděli se zdá, že pipoušky zase zapomněly, že je červ k jídlu.

Malá dobaští třetího. Měla by sníst minimálně pět. Když už zoufale volám zkušenějším, malá dobaští šestého červa. Už ji dál nebudu trápit. Pipouši jsou hodně nároční na péči. Zítra zkusím nácvik na misku.

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Pipoušky aneb krmte s lupou

Když vašima rukama projde spousta zvířat, ztratíte časem přehled o jejich počtu. V případě netopýrů jsem si zvládla zapamatovat prvních třicet. Loňská jarní osmička mně splývá dohromady; až na Uječenou, která se mi do paměti zapsala domácím porodem, a její dceru Tominu.

 

Všichni moji svěřenci měli jedno společné: jsou to největší čeští netopýři. Netopýr rezavý a netopýr velký váží kolem třiceti gramů a akorát vejde do dlaně. Většina českých druhů netopýrů je však miniaturní — třeba netopýr nejmenší váží kolem pěti gramů. A tak už je načase, abych si udělala představu o velikostech těch menších druhů.

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: O čem sní netopýři aneb moji noví spolubydlící (4)

Do Vánoc zbývalo několik dní. Do náhodně určeného konce roku několik plus sedm. Tradiční čas vymýšlení PFek. “Ať je příští rok lepší než letošní” letos opravdu stačit nebude.

 

 

 

Náhodně přichází zpráva od dávné kamarádky grafičky. Požádám ji o nápad na PFku. O pár desítek minut hledání vhodné fotky a vhodného fontu: Vybrala jsem spícího vrápence neboli hruštičku. Netopýři v zimě hluboce spí. Vrápenci schovaní do křídel jako do pláště. Netopýři složili křídla a na hebké srsti se jim sráží kapičky vody. O čem asi sní?

 

 

MLSOTNÍK – Netopýrka: Vidíme rudě aneb jak zpracovat řepu

Řepa! Rudá, kulatá, lákavá, křupavá… Ten pocit, když půlka vašeho bytu vypadá jako po blízkém setkání jater a mixéru, u kterého chybělo víčko… Pokud papriky, rajčata a okurky pro vás nejsou dostatečně rozmanitou nabídkou zeleniny, tento článek je pro vás!

 

 

 

Řepu miluju. Nejradši bych ji s láskou vypěstovala, ale zatím se musím spokojit s koketně se červenajícími regály v obchodech. A tak jsem tento týden koupila dvě kila řepy a dala se do práce.

 

 

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Před-zimování aneb opožděná sedmička

Přichází sezóna hibernace. Netopýři spokojeně spi v jeskyních… anebo ne?

 

 

 

Končí listopad. Julián a Mariella pospávají v boxu. Ohrádka je uklizená v komoře. Začíná zimní sezóna, kdy se netopýří prospí a já si odpočinu. A proto, abych si lépe odpočinula, jsem se přihlásila na dokrmování netopýrů zimujících v péči záchranné stanice.

Kromě hendikepů zimují v záchranné stanici netopýři, kteří se k nám dostali před zimou. Ať už se pokoušeli zimovat na nevhodných místech nebo za sebou mají léčení úrazů a nemocí a dostali se do stavu, kdy je možné je vypustit, v době, kdy už není možné je vypustit.

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Moji noví spolubydlící (3) aneb když netopýr chladne…

Blíží se zima a netopýři se připravují na zimní spánek. Jak taková příprava vypadá?

 

 

 

Venku nastává listopad. Když se vracím domů z lesa, sundávám několik vrstev. Pak se navečeřím, obleču mikinu a pod tenký fleece nechávám vklouznout Mariellu. Je to náš společný večerní rituál. Občas sáhnu pod mikinu a pohladím hebkou srst. Mariella někdy hlazení vítá, jindy dá hlasitě najevo, že teď nemá náladu.

Sedíme takhle asi hodinu. Možná dvě. Sahám poněkolikáté a dotknu se drobného, hebkého, chladnoucího tělíčka.

 

Mariella v dece

 

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Moji noví spolubydlící (2) aneb pozná(vá)ní

Co zajímavého se dá zjistit o netopýrech? Co může zjistit netopýr o vás? Budou z Juliána a Marielly přátelé? Budou z nich mazlíčci? Samé otázky! Pojďme hledat odpovědi… :)

 

 

Fotit netopýry je oříšek. Jsou aktivní v noci, lítají tak vysoko, že je sotva zachytíte teleobjektivem, rychle se pohybují a při letu neustále echolokují, takže hýbou tlamičkami.

V případě Juliána to neplatí. Není daleko, zato permanentně schovaný. Zatím jediné, co jsem z něj vyfotila, jsou vyceněné zuby.

 

Julián a zuby

 

Zato Mariella je modelka.

 

Mariella – avitaminóza

 

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Moji noví spolubydlící

V září přišlo babí léto a mně dorazili do péče dva noví netopýři. Velcí. Natrvalo.

 

 

 

Hendikepovaní netopýři byli první, se kterými jsem přišla do přímého kontaktu na stáncích, přednáškách, vycházkách s ultrazvukovým detektorem a dalších akcích. Byli heboučcí, měkcí, hřejiví a někdy dokonce mazliví.

Jako novopečená pečovatelka jsem však dostávala na starost netopýry divoké a zdravé, kteří byli po několika dnech či týdnech vypuštěni zpátky do přírody. Prvně dvě hendikepované holky jsem dostala na hlídání letos v létě — Rebeku a Fany. Během několika dní se z plachých divošek staly spokojené přítulné chlupaté kuličky. Nejradši bych si je nechala, ale už měly rezervovaná místa v partě hendikepovaných netopýrek rezavých.

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Zvíře v nouzi aneb zachraňování začalo potkanem

Co dělat, když potkáte divoké zvíře v nouzi? Jak poznat, že je v nouzi? Co udělat sami a co nechat na záchranářích?

 

 

 

Před časem jsem prošla školením pro nové dobrovolníky záchranné stanice. Naučili mě odchytit netopýra, zacházet s ním, krmit ho. Spoustu dalších věcí jsem si nastudovala ve skriptech. Netopýr je křehké zvíře — už při sbírání ze země mu můžete ublížit.

Netopýry nikde nedávejte na strom ani na půdu — schovají se a pokud jsou zranění, patrně někde v úkrytu zemřou hlady. Nevhodné je nechávat netopýry na zemi, kde jsou vystaveni napospas predátorům. Pokud vás kousne, ze zákona je nařízeno netopýra utratit a poslat na testy, zda nemá vzteklinu. Ve většině případů nemá.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN