Přicházelo babí léto, já seděla u počítače a smolila data do centrální evidence zvířat, když zazvonil telefon. Vrátnice. „Máte tady návštěvu, nějaký pán M. z N.“ (To je dědina4 kmod nás)“ A co chce?“„Nevím, neřekl.“„Tak ho pusťte.“ Za chvíli se ozvalo nesmělé zaťukání na dveře. Po mém vyzvání, ať jde dál, vstoupil do kanceláře drobný muž neurčitého věku.

„Dobrý den,“ pozdravil nesměle, „Jste paní Tesařová?“„ Ano, to jsem já, a vy jste kdo?“ „Já jsem pan M. z N. a poslal mě za vámi pan doktor J. (státní veterinář a dobrý člověk, se kterým jsem měla opravdu nadstandardní vztah) „Řekl, že vy mi pomůžete.“