V dnešní době – ale nejen v ní – mám ráda drobné radosti. Pozvednou náladu a potěší.

Potřebovala jsem si objednat své oblíbené čaje a koření. Dodavatel navíc sliboval jako dárek dvě krabičky čajů, které mám ráda. No, nekupte to! Když mi balíček dorazil, byla jsem překvapená. Žádná ošklivá krabice, nýbrž zářivě žlutá lepenková krabice, kde byly obrázky skřítků, shora nápis „Jsem tvůj sluneční balíček“, zepředu heslo firmy „Tady roste radost“ a zezadu tištěný návod, co dělat a kam se ozvat, kdyby balíček nedorazil v pořádku.

Mrzne, i tady na jihu jižní Moravy mrzne! Já vím, je březen a počasí má na takové rozmary nárok, ale my jsme se jaksi… zpovykali. Pár teplých dnů, kdy jsem běhala venku v tričku, mi naznačilo, že letošní nezima to už zabalila, a není to pravda.

Dokonce jsem si před těmi mrazy koupila kontejnerované sazenice jahod. Chtěla jsem druhý den sázet, ale bílá tráva a tříšť na jezírku mi naznačily, že na to mám zapomenout, a kolega v práci to silně nedoporučil („Vymrznou jim srdíčka!“). Hm. Tak jahody koukají ven z okna a čekají.

Aneb Čapek by se divil. Jeho zvířátka uklízela, ta moje se věnují spíš opačným aktivitám, alespoň z mého pohledu.

Vanilka by mohla být postrachem poštovních zásilek. Jelikož došlá pošta padá škvírou ve dveřích na zem v předsíni, je nudícím se akčním štěnětem probrána a poněkud pozotvírána. Vanilka totiž cupuje obálky po kouscích, asi by jí zábava déle vydržela, zatímco obsah dopisu ZATÍM zůstává netknutý (ale nechval dne před večerem aneb kam čert nemůže, nastrčí štěně). Pokud jde o letáky, často odhadujeme, z jakého jsou obchodu, protože první strana málokdy napoví. Zato doma je jak nasněženo.

Byla jsem večer sama doma. Těsto na perníčky už leželo den v lednici, tak jsem se rozhodla vrhnout se na to a upéct je. Jelikož to docela to odsýpalo, došla jsem k názoru, že je rovnou ozdobím, aby bylo hotovo.

Namíchala jsem si cukrovou polevu s citrónem, naskládala perníčky na tácky a začala si všechno nosit na stolek v obýváku, že si k tomu pustím pohádku, abych se vánočně naladila. V tu chvíli jsem si všimla, že do misky s polevou má zabořenou hlavu Adéla a má čenich celý bílý! Zařvala jsem, vyhodila ji od misky a vysvětlila jí, že sladkou chuť kočky nepoznají a kyselou nesnáší, tak nevím, co na té polevě má.

Sestrovražedné boje se u nás vedou skoro denně. Pokaždé jde o nějakou hračku. Třeba o bažanta.

Vanilka si najde plyšového bažanta, po kterém Karamelka už měsíc ani nevzdechla. Spokojeně si ho odvleče k pelíšku a hryže ho. Karamel zbystří. Nenápadně se tváří, že ji bažant nezajímá. Vanilku to přestane bavit a začne jí ho nenápadně vnucovat, což Karamel dlouho nevydrží a začnou se o bažanta přetahovat.

Takže nakonec ho moc chtějí obě dvě. A tady se ukáže výhoda mazáka. Karamel se nenápadně odloudá bokem a tváří se, že o bažanta už vůbec nejde, zatímco Vanilka s ním spokojeně vytírá podlahu. V tu chvíli Karamelka mazaně nastraží jinou hračku, u které předstírá, že je nejlepší na světě.

Vanilka se aklimatizuje rychle. A pořád se učí nové věci.

První setkání s vysavačem – byť na druhém konci velké místnosti – nebylo dobré, štěně zaječelo, připočůralo se a uteklo. O týden později už jen ostražitě sledovalo. Přišla Karamelka, štěně provedla kolem vysavače s výrazem „dyť to nic nedělá“ a odložila se na gauč, odkud sledovala další události. Vanilka pak na vysavač zírala už poměrně neohroženě a zkusila na něj dvakrát i zaútočit