Povolávám a zvu všechny tvůrce, osvědčené i nové, aby mi nabídli do dobročinné Akce své výrobky i výrobky svých příbuzných.
Očekávám od vás výrobky šité i háčkované, pletené, keramiku, ručně vyrobené hračky, jedlé výrobky, bižuterii a pokud vás uchvátí inspirace, tak i zážitky. Pozvání na super svíčkovou je legendární J Nabídněte mi cokoli zajímavého, co by se mohlo lidem líbit!
Vyrazila jsem se psy ven natrhat květy černého bezu na sirup. Bylo po dešti, ale všechno už trochu oschlo – jednak jsem si nechtěla kropit vodu z bezů za krk, druhak mi bylo jasné, že se psice proběhnou po poli a v mokru z nich bude opadávat bahno.
Bez u cyklostezky byl krásně umytý deštěm a bez mšic (letos skoro zázrak, já mám mšice na všem). Natrhala jsem si do papírové taštičky a zjistila, že u cesty krásně kvetou i vlčí máky.
Když jsem se rozhodovala, kam jít studovat, zvažovala jsem i žurnalistiku, ale měla jsem dojem, že na tak vážené povolání nejsem dost schopná. Doba pokročila a dnes vidím situaci jinak.
Novinářem může být kdokoli. Nemusí umět gramatiku ani stylistiku, jak je v médiích často vidět a slyšet. Stačí, že umí vyhmátnout největší horory a senzace. Pro práci titulkáře je zapotřebí ještě větší otrlost, protože titulky často postrádají jakoukoli logiku, zejména ve spojitosti s textem.
V dnešní době – ale nejen v ní – mám ráda drobné radosti. Pozvednou náladu a potěší.
Potřebovala jsem si objednat své oblíbené čaje a koření. Dodavatel navíc sliboval jako dárek dvě krabičky čajů, které mám ráda. No, nekupte to! Když mi balíček dorazil, byla jsem překvapená. Žádná ošklivá krabice, nýbrž zářivě žlutá lepenková krabice, kde byly obrázky skřítků, shora nápis „Jsem tvůj sluneční balíček“, zepředu heslo firmy „Tady roste radost“ a zezadu tištěný návod, co dělat a kam se ozvat, kdyby balíček nedorazil v pořádku.
Mrzne, i tady na jihu jižní Moravy mrzne! Já vím, je březen a počasí má na takové rozmary nárok, ale my jsme se jaksi… zpovykali. Pár teplých dnů, kdy jsem běhala venku v tričku, mi naznačilo, že letošní nezima to už zabalila, a není to pravda.
Dokonce jsem si před těmi mrazy koupila kontejnerované sazenice jahod. Chtěla jsem druhý den sázet, ale bílá tráva a tříšť na jezírku mi naznačily, že na to mám zapomenout, a kolega v práci to silně nedoporučil („Vymrznou jim srdíčka!“). Hm. Tak jahody koukají ven z okna a čekají.
Přijela k nám na týden Kačka i se psem. Pralinka je viditelně ve smečce spokojená, zařadí se a funguje, jak má. Pokud venku psice někam vyrazí a letí do dáli, je vcelku marné řvát na ty mladší, člověk musí dorazit do hlavy Karamelce, která smečku viditelně vede a obě mlaďošky se ji ani nesnaží předehnat.
Jeden den jela Kačka reklamovat kozačky (tuto zimu už druhé). Bylo hezky, a tak jsem vzala všechny tři psice a šla se s nimi projít na pole. Nebyla jsem tam sama, ale psice spokojeně pobíhaly kolem mě a nic neřešily, dokud se blízko k nám nedostala zamračená paní, která si je prohlížela, což pochopily jak výzvu ke spřátelení a rozběhly se k ní.
Nadpis není žádná novinka, na tohle téma se rozmáchl už i Neruda. Já bych chtěla vědět, kam s vytříděným šatstvem.
Charity často píší, že potřebují teplé bundy, ponožky a spodní prádlo. Jenže to je zrovna to, co člověk opotřebuje tak, že ho postupně odhazuje do odpadkového koše. Kalhotky s vkusným krajkovým vzorem od štěněčích zubů na inkriminovaných místech by nenadchly ani bezdomovkyni a ponožky jsou buď děravé nebo liché.
Teprve pak se jich zbavuji a to se ještě snažím je využít – nevěřili byste, jak se namočenou ponožkou navlečenou na ruce báječně stírají schody v domě, kde se pohybují zvířata – všechny chlupy na ni naberete a spolu s nimi odložíte do popelnice.
Aneb Čapek by se divil. Jeho zvířátka uklízela, ta moje se věnují spíš opačným aktivitám, alespoň z mého pohledu.
Vanilka by mohla být postrachem poštovních zásilek. Jelikož došlá pošta padá škvírou ve dveřích na zem v předsíni, je nudícím se akčním štěnětem probrána a poněkud pozotvírána. Vanilka totiž cupuje obálky po kouscích, asi by jí zábava déle vydržela, zatímco obsah dopisu ZATÍM zůstává netknutý (ale nechval dne před večerem aneb kam čert nemůže, nastrčí štěně). Pokud jde o letáky, často odhadujeme, z jakého jsou obchodu, protože první strana málokdy napoví. Zato doma je jak nasněženo.
Pamatujete, jak zahraniční student Mireček v Básnících říkal: „Se učit, se učit, se učit….“? Tak měl pravdu. Člověk se musí učit.
A já se znovu učím rusky.
Přiznejme si, že průběh VŘSR, který jsem si i vytáhla jako maturitní otázku, mi v dnešní době moc nepomůže. Není v tom ani ta správná slovní zásoba. Takže každé úterý večer zasednu k domácím úkolům a čtu si zadaný text, abych ho ve středu ráno dokázala rusky odvyprávět.
Taky milujete rady v časopisech nebo na internetu? Já moc – a nejradši mám ty ohledně žen nad čtyřicet!
Nemám nosit roztrhané džíny. No ty nenosím stejně, protože nesnáším, když mi táhne na kolena nebo jinou část anatomie. Do stádia rozdrbanosti ty džíny dojdou stejně, tak nač jim zkracovat životnost 
Nemám nosit trička s potisky. Jenže to tričko s vánočním stromečkem složeným z koček je prostě skvělé! Do divadla v něm určitě nepůjdu, tak proč ne? A stejně moje nejoblíbenější tričko má na sobě potisk kytek!
