MaRi

LITERÁRNÍ LÉTO NA DEDENÍKU – MaRi: Na Cimburku

Prvotním záměrem bylo napsat něco jiného než texty vycházející ze žánru fantasy, začala jsem tedy psát o křesťanech žijících na začátku patnáctého století. V dětství jsem měla ráda knížku Pod cimburskou hradní věží od Jindřicha Spáčila. Cimburk stojí nedaleko mého bydliště, a proto jsem na něm „ubytovala“ své hrdiny.

 

 

Časem se drabblátka o Cimburku rozhodla, že chtějí být rozvedena do širšího příběhu, který má dvě samostatné, ale mírně se prolínající dějové linky. Není to ucelený příběh, spíše soubor samostatných povídek a povídeček, které vznikají postupně a na přeskáčku a zahrnují (zatím) přibližně patnáct let.

HOST DEDENÍKU – MaRi: Ó mluvo mateřská

Ó, mluvo mateřská, zahal svou tvář šlojířem smutečním, pronesl pan Karbulka, když Kája Mařík použil slovo „škramfulec“, jež se nesmírně dotklo jemnocitu zmíněného pána, který si zakládal na vybrané mluvě.

 

 

Mám ráda češtinu. Mám ráda všechny její formy, celou škálu od košatého jazyka Karla Čapka (A proto už není voda němá. Proto zvoní, cinká, ševelí a šeptá, zurčí a bublá, šplouná, šumí, hučí, ropotá, úpí a kvílí, burácí, řve, ječí a hřímá, sténá a vzdychá a směje se, hraje jako na stříbrnou harfu, klokotá jako balalajka, zpívá jako varhany, duje jako lesní roh a hovoří jako člověk v radosti nebo žalu. Vodnická pohádka) až po přísně jednoznačnou formu technických textů, pokud ovšem nejsou otrocky převedené bez pochopení obsahu.

PSI: Povídání ze šuplíku

0718mari1_1Ne vždy nám vyjde to, co jsme si naplánovali. Toto je výsledek, jak dopadla určitá představa :) Možná si někteří vzpomenete, jak se před lety představil tehdy ještě náš Zorro alias Škubánek.

 

 

 

Jeho ňafkání vyšlo na starém Zvířetníku na Neviditelném psu: http://neviditelnypes.lidovky.cz/portret-zorro-0pg-/p_zviretnik.asp?c=A090416_151031_p_zviretnik_dru Netrvalo dlouho a malý Zorro našel svůj nový domov u našich dobrých přátel. A teď přichází povzdech nad neuskutečněnými záměry. Když jsme se před necelými pěti lety stěhovali na Moravu, plánovali jsme si, jak budeme několikrát ročně jezdit navštívit své příbuzné a přátele v Čechách.

PSI A KOČKY: Křídla

Achjo, zase se nenatáhnu, na gauči je plno. V koutku černé klubíčko, ze kterého se bělají pacičky Bobeše, a nad ním na opěradle trůní černý Mikeš. Uprostřed leží Asta ve své oblíbené pozici, které říkám „umírající labuť“. A kde je Stela? Určitě zas hledá něco k jídlu.

 

 

 

Osoby a obsazení:

A: Asta – pes

S: Stela – pes

B: Bobeš – kocour

M: Mikeš – kocour

Ch: chovatelka – člověk (?)

 

 

 

M: Bobísku, myslíš, že spí?

KOČKY: Baf!

BAF! B: Ajejej, brácha tady není! Zato je tu fůra lidí… Dobrý den. Neviděli jste tu malého černého kocourka? To je můj brácha a jmenuje se Mikeš. Jo, a mně říkají Bobeš, prý aby se to rýmovalo.

 

 

 

Chichi, původně jsme se asi hodinu jmenovali Pat a Mat, ale naši chovatelé… mimochodem, já se rád chovám, brácha tolik ne… tedy naši chovatelé brzy pochopili, že tato jména pro nás nejsou zrovna vhodná, protože jsme – na rozdíl od nich :) – šikovní a obratní. Jim ta jména sluší víc :D  :D

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN