Kočičky Kulíška, jejich 4 koťátek a kocourka Kokeše se vzdal jejich majitel, protože se o ně dál nemohl a nechtěl starat. Koťátkům bylo v době kdy se s maminkou a „ strýčkem“ Kokešem stěhovali do depozita pár dnů.

Já jsem měla v tu dobu, když rodinka potřebovala pomoc plno, ale naštěstí se jich ujala paní Daniela a poskytla jim dočasný domov po dobu prázdnin. Kulíšek tak mohla v klidu odchovat svá miminka

Kočička po příchodu do depozita vše zvědavě prozkoumala, potom si lehla k miminkům a vzorně plnila své mateřské povinnosti.

Tříbarevná kočička Mili ke mně do depozita přijela od jedné staré paní, která bydlí ve vesničce poblíž Kamýku nad Vltavou. V obci je psí útulek, který ale do své péče kočičky nepřijímá. A tak mnozí z těch, kteří s donesenou kočkou v útulku neuspěli, situaci řeší tak, že kočku přehodí přes plot právě této paní…

Paní má kočičky ráda, lituje je a tak kočkám, které přistávají na jejím dvoře, poskytne aspoň nějaké krmení a přístřešek u ní na seníku. Podmínky ke kočičímu životu tu ale ideální nejsou, blízko je velmi frekventovaná silnice, kočky nejsou očkované, navíc paní chová dva ovčáky, kteří kočky loví, a tak zde kočky moc dlouhou „životnost“ nemají. Asi i „díky tomu“ stará paní nemá koček desítky, ale momentálně asi šest.

Ahoj, jmenuji se Bártík, jsem krásný černý kocourek, ba, když jsem se díval do zrcadla, zjistil jsem, že jsem úplně nejkrásnější. Chtěl bych vám vyprávět o nás, o kočkách z PP. Nebojte, nemám tam chybu, jsem přece studované kotě (v noci se sourozenci shazujeme knížky z polic a leccos se tam dočteme).

My jsme totiž z PP neboli z Pražského Povstání, nikoliv s PP jako mají čistokrevný kočky, takový ty s různě nabouranými nosany a dlouhou srsti nebo úplně bez srsti, no takové prostě divné kočky. Já, moji sourozenci a ostatní kamarádi z naší kolonie šlechtění nejsme ani nemáme žádný sáhodlouhý rodokmeny, nás šlechtila ulice, a proto jsme ty úplně nejkrásnější kočičky na světě, máme všechno, co správné kočičky mít mají.