Vzhledem k tomu, jak starší kocour Bílomour strašlivě vyváděl, když se před půl rokem ocitl na pár dnů ve vyhnanství v jiném bytě, kde mu sice dělali společnost Bílý (nyní RIP  ) a já, a přesto strašlivě naříkal a byl vytřeštěný natolik, že byl na pokraji šoku, přistoupila jsem tentokrát k přípravám zavčas.

Náš bílý kocour už nebyl a zbyl tu mladší kocour, mazánek rozmazlený. Stačily dva dny, a viděli jsme, jak sám buchtovatí a stárne. Nebylo sporu o tom, že domácnost bude doplněna další kočkou.

Tentokrát si výběr pro sebe vymínil MLP. A jak to dopadá, když si může vybrat mužský? Máme doma nohatou, štíhlounkou černou krasavici, která se k němu v útulku vinula jako liána. Že je navíc nesmírně užvaněná a mazaná, to se ukázalo posléze

Vzpomněla jsem si na ně ve chvíli, kdy jsem se po roce ošetřování pořádně podívala na svého chronicky nemocného, milovaného kocoura. Když se choroba před rokem objevila, bála jsem se, že do týdne bude po něm. Ale pravidelné léky udělaly své. Zdálo se mi, že kocourkovi se relativně dobře daří, a ubezpečovala jsem se, že bych ho nenechala zbytečně trápit. Stále se rád mazlil, žral, obstaral se. Jenže.

Přestal tolik pečovat o srst. Dobrá, obstarala jsem zcela neprášivé stelivo a s mytím mu pomohla. Předl, mazlil se, na záchod došel.