Kristýna Kacálková

KOČKY: Matýsek hledá nový domov

O kocourkovi Matýskovi se toho napsalo již mnoho. Připomeňme si však v úvodu pár důležitých faktů. Kocourek se dostal do našeho útulku nemocný a zdevastovaný z oblasti Rakovnicka. Postupem času bylo u kocourka diagnostikováno více onemocnění a všechna tato onemocnění Matýska velmi sužovala.

Matýsek prodělával od méně závažných nemocí, až po nemoci závažnější a mnoho dnů, týdnů a měsíců bojoval doslova o holý život. Jedna z nejvážnějších chorob, která Matýska bohužel neminula, nese název herpes-virus. Onemocnění, které kočičku různým způsobem poškozuje a mnohdy zanechává na tělíčku „vrásky“, jindy se ale naopak v budoucnu nikterak zásadně neprojeví.

KOČKY: Kterak Čertík pomaličku ke štěstí přichází

V polovině listopadu se nám ozvali naši přátelé a páníčkové kočičky Neffinky z našeho útulku – Markétka a Petr z Kladna. Ozvali se nám s prosbičkou, zda bychom mohli u nás v útulku ubytovat maličké černé koťátko. Koťátkem byl černý nalezeneček z chatové oblasti Mradice, která se nachází někde na hranicích Žatecka a Lounska.

V okolí jsou rozsáhlá pole, lány i lesy, kraj velmi kouzelný a úchvatný. Rodina Markétky v této oblasti budovala chatu a jednoho rána, kde se vzal, tu se vzal, přišel maličký černý vyhladovělý kocourek, který měl očka slepená nánosem hnisu. Kocourek se napapal, usnul a dlouho spinkal. Když tito lidé viděli maličkou schoulenou kuličku, nemohli zvířátko ponechat svému osudu, a proto zahájili záchrannou akci.

KOČKY: Co bude dál, Matýsku?

Matýskův příběh začal koncem října roku 2010. Byla sobota, ten den nám volala paní z Rakovnicka s tím, že ví o zbídačeném koťátku někde poblíž místního statku. O koťátko se údajně nikdo nestaral, teklo mu z očí i z čumáčku a kdosi snad koťátko dokonce zanechal pohozené venku. Dceři volající paní leželo kočičí miminko stále v hlavě. Ta koťátko totiž zahlédla, když byla na návštěvě u svých známých. Od té chvíle však neměla klid, a proto se rozhodla celou záležitost řešit dál.

KOČKY: Lvíček – lví srdce

„Crrr, crrr, crrr“ – ozýval se zvuk mobilního telefonu. Je sobota ráno, běžím z prvního patra dolů, beru mobil a… Marika: „Kristý, prosím tě, jsem venku na sídlišti v Kladně. No a tady leží nějaké hodně poraněné kotě, ale vypadá opravdu bídně. Leží tady pod stromem. Jenže, Luboš není doma, a tak nevím, jak ho chytím. Mám strach, že se odplazí pod auto a už ho neuvidím.“

KOČKY: Stále čekáme, že se nám vrátíš

Tento článek má být poučením pro nás pro všechny. Výzvou k zamyšlení, co vše ještě můžeme udělat pro bezpečí naší kočičky? Neberte tento článek na lehkou váhu, protože ztráta zvířete moc bolí a právě vaše milovaná kočička se může stát obětí okolního nebezpečného světa.

Tyto řádky píši a cítím bezmoc a beznaděj. Ztratila se naše venkovní kočička Bubu. Stalo se tak v pátek 29. 10. 2010. Kočička Bubu, která na úkor ostatních útulkových kočiček neunesla tíhu velkého kolektivu a musela být po čase ubytována venku, ne násilím, ale postupně. Bubu chtěla být mimo dosah početného kočičího kolektivu, toužila po volnosti. Vždy jsme byli zastánci toho, že naše kočičky nesmí mít nezabezpečený výběh ven, aby se jim něco nestalo.

KOČKY: Příběh Agátky ze Slaného

Pomaličku začínalo léto 2010, psal se konec května a vše nasvědčovalo tomu, že se blíží slunný a krásný víkendový den. V soboru ráno 22. května přišla SMS zprávička od slečny Aničky ze Slaného, se kterou jsme již delší dobu v kontaktu a snažíme se tak pomáhat zdejším kočičkám. Slečna Anička hlásila, že mají pod schody paneláku tři malá koťátka zhruba měsíční, která začínají zpod schodů vybíhat, a tak hrozí nehoda v podobě aut, psů, ale s největší pravděpodobností také dětí, které často nešetrně malé kočičky „natahují“.

KOČKY: Charita – pomoc útulku tak trochu jinak

Prosíme, věnujte zvýšenou pozornost těmto řádkům. Rádi bychom vás – širokou veřejnost – požádali o pomoc. Pomoc může mít různou podobu i tvář, důležitý je výsledek, kterým je v tomto případě péče o opuštěné kočičky a pomoc soustředěná právě na náklady útulku. Jakou může mít taková pomoc podobu, to vše se dozvíte v následujících řádcích.

Zamyšlení

Existuje spousta odložených věcí, na které si mnozí z vás běžně nevzpomenete, stačí však zatápat v paměti a určitě vás napadne, že jste tuhle kdysi založili nepotřebné perličky, kamínky či korálky, tamhle ve skříni se válí kousek nevyužité látky, vlny, kousky kůží či podobných materiálů. Pro mnohé již věci nevyužité, opotřebované, nevzhledné, a proto také nakonec nechtěné. Pro nás však tyto věci znamenají mnoho, mají váhu zlata a našim zvířátkům přináší obrovskou pomoc.

KOČKY: Terasy, výběhy a voliéry

Rádi bychom vás provedli světem nápadů, tvůrčích schopností, ale také inspirace a kočičí pohody především. Vzhledem k tomu, že mám velmi vynalézavého a nadaného muže, v současné době již kočičího strejdu Michala, neponechala jsem nic náhodě a přesvědčila ho před časem o tom, jak moc by bylo fajn, kdybychom měli zabezpečenou terasu pro naše kočičky. Vše se událo ještě za dob, kdy jsme měli hrstku kočiček, nemajíc žádného tušení, že budeme v budoucnu pečovat o opuštěná, handicapovaná a týraná zvířata.

Nicméně, slovo vzalo slovo, padla první kresba na papír a bylo rozhodnuto, ve Vrbičanech se bude stavět zabezpečená terasa. Koho tenkrát zajímalo, že jsme se nedávno přestěhovali, a proto bylo mnoho důležitějších věcí na práci než stavba terasy pro kočičky?

KOČKY: Beruška a Merlinek

Pomalu končilo babí léto 2009 a sychravý podzim na sebe nenechal dlouho čekat, jeden smutný příběh míjel druhý a v každém z těchto příběhů se k nám dostaly handicapované kočičky, proto bychom těmto zvířátkům chtěli věnovat vždy pár řádků.

Kočičky, kterých se tentokrát naše výprava týkala, pocházely ze starého a polorozpadlého Strnadova zahradnictví v Praze, kde jim mimo jiné hrozila hromadná otrava plánovaná novým majitelem, který měl brzy v těchto místech zahájit stavbu. Paní, která denně chodila kočičky krmit, se měla brzy odstěhovat na jiné bezpečnější místo. Ve Strnadově zahradnictví jsme měli také možnost poznat skupinku lidí, která se ocitla na pokraji lidské společnosti.

KOČKY: Příběh vývojově zaostalé kočičky Hanulky

 Psal se rok 2009, pomaličku se rozbíhal měsíc leden, toho času jsme byli požádání o pomoc ve věci záchrany kočiček z Řetůvky, bylo nám řečeno, že jsme jedni z mála, kdo může přijmout více kočiček najednou, tenkrát jsme vůbec netušili, co se bude dít a do čeho se řítíme.

Kočičky z Řetůvky pocházely od jedné velmi nezodpovědné paní, která ve svém bytě dopustila pohromu v podobě velkého množení, nad kterým zcela ztratila kontrolu. Když pak musela odejít do bytu jiného, kočičkám hrozilo, že budou přemístěny do místního kravína.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN