Klokanice

HOST DEDENÍKU – Klokanice: Jak se vychovává hříbě

Když se začala plánovat dceřina svatba, těšili jsme se s manželem, že se zbavíme financování jednoho z členů rodiny. Namísto toho si dcera s nastávajícím manželem – považte, bez dovolení rodičů! – pořídili dalšího. Čtyřnohého, jak jinak.

 

 

Prý se jim hříbě tak nějak… přihodilo. Narodilo se v naší stáji, stejně jako ostatní hříbata pobylo půl roku s maminkou a po odstavení šlo do ohrady a do společného boxu s vrstevníky, časem došlo k oddělení klisniček a hřebečků. Za úkol měli jen růst, sílit, zjišťovat, co s těma dlouhýma nohama, a naučit se spolu navzájem vycházet. Když se blížilo obsedání, začal chovatel hledat nového majitele a přišel s nabídkou, která se prý nedala odmítnout.

HOST DEDENÍKU – Klokanice: Jak je důležité mít svého veterináře

Jak známo, koňák do stáje doleze i po čtyřech nadopovaný léky proti bolesti, aniž by ho napadlo zajít si k doktorovi, ale jakmile se mu zdá, že jeho chlupatý miláček malinko kulhá, má nějaké bebinko nebo kašlík, veterinář je u něj hned.

 

 

 

Máme to štěstí, že naše veterinářka má své koně ve stejné stáji jako my, takže můžeme, jakože nenápadně, v rámci hovorů u kafe, prohodit něco jako „a nezdá se ti, že trochu spadl (=zhubl) na zadku?“ – „kulhá na pravou přední“ – „až půjdeš kolem, mohla bys kouknout, co to má za bouličku na břiše“, případně si pomoc zavolají sami koně: „Kdo to tam tak hrozně kašle?!“ Opravdu se ji snažíme nezneužívat a jsme si vědomi toho, o kolik to máme snazší, než kdyby k nám veterinář musel vždycky extra zajet.

HOST DEDENÍKU – Klokanice: Jak se chystáme na závody

Že stačí jen pilně trénovat a pak už jen odjet závod? Omyl a chyba lávky! Výprava na závody je akce vyžadující promyšlenou přípravu a čím větší amatér a rekreační jezdec, tím je celá událost náročnější.

 

 

Takže především je třeba vyčistit cajky. To znamená sedlo a uzdečku. Jen málokdo z nás rekreačních jezdců má jednak tréninkové a jednak závodní vybavení. Takže většinou večer před závody probíhá velké čištění a leštění všeho koženého. V létě u stájí, což mívá atmosféru příjemného večírku, v horším počasí doma. My jsme naštěstí koňská domácnost, takže nás sedlo v obýváku nemůže rozházet. Jak to dělají koňáci, jejichž drahé polovičce koňské věci nejdou pod nos, netuším.

HOST DEDENÍKU – Klokanice: Jak se kupuje kůň

Dvojice jezdec – kůň musí být vyvážená. Zkušený jezdec si poradí s mladým koněm, začínajícího jezdce ostřílený kůň táhne nahoru. Rekreační jezdec s ambicí občas si něco skočit logicky hledá zkušeného, spolehlivého koně, ne moc starého, zdravého a za přijatelnou cenu. Dalo by se říci bavoráka za cenu škodovky.

 

Nikdy jsem si nemyslela, že budeme mít vlastní koně. Takový nesmysl!

Prvnímu koni jsme se bránili poměrně dlouho. Poníkovské období v dětském oddíle netrvalo moc dlouho a stačili ti pronajatí. Pak jsme se ocitli v parkurové stáji, začali „opravdu“ trénovat a školních koní bylo málo, střídaly se na nich oddílové děti. Pokud jsme chtěli dceři umožnit pravidelně startovat na závodech, k čemuž trénink směřoval, byl vlastní kůň zapotřebí. Volba byla jasná, známý vyzkoušený kůň, Lotrek, spolehlivý rodinný vůz za mírnou cenu.

HOST DEDENÍKU – Klokanice: Jak se člověk stane koňákem

Na začátku jsme věděli jen to, že kůň má čtyři nohy, ocas a velkou hlavu. Kam šel první kůň, šli všichni ostatní. Na místě, kde se vždycky klusalo, kůň naklusal. Když první kůň zastavil, ostatní také. Většinou. Byla to druhá polovina devadesátek, všude fungovaly turistické jízdárny a každý měl touhu říct, že jezdí na koni.

 

 

Po roce dvou většina z nás rychlokvašek přestala jezdit na koni a koupila si choppera. To jsme prošvihli. Chopper se dá strčit do garáže a nic nežere, maximálně povinné ručení. A vy si odjedete na dovolenou, sedíte v teple u kamen nebo vyhlížíte lepší časy a chopper tiše čeká. To kůň ne, ten chce žrát pořád, taky potřebuje pohyb, na který je zvyklý, okovat a tu a tam toho veterináře. A prodat? To se nejdřív sami zkusíte pást, jen abyste to nemuseli udělat.

HOST DEDENÍKU – Klokanice: S koňmi v srdci – Lotrek

Jsme bláznivá rodina. Před dvaceti lety jsme propadli koním, když nás přátelé pozvali „povozit holčičku“, a už není úniku. Holčičce je dnes pětadvacet a s manželem si k našim třem pořídila svého čtvrtého.

 

 

Po prvních deseti letech v turistické stáji, kde jsme se po lesích a loukách vozili na mnoha různých koních, jsme naznali, že by to chtělo nějakou štábní kulturu, a začali dojíždět do tréninkové a závodní stáje. A koupili si, z té naší původní maštale, prvního koně, Lotreka.

 

Lotrek (čumák)

 

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN