José (Josef Jiránek)

HOST DEDENÍKU – José: Kuřácký fejeton

0123dar1Kuřáci patří do společnosti a často otravují život nám, nekuřákům. I když se proti minulým létům situace podstatně zlepšila, tak kuřáků je ještě stále dost. Je určitě více ohleduplnosti, restaurace mají nekuřácké hodiny či prostory. Je prý dokázáno, že pasivní kouření je ještě horší než aktivní.

 

V letadlech se kouření zakazuje. Jde to tak daleko, že se v různých zemích vydávají vládní zákazy kouření v restauracích a barech. Zato u nás provozovatelé těchto prostor spínají ruce a hovoří o budoucích bankrotech. Viděl jsem v roce 2005 při cestě do Skandinávie toto opatření v Norsku. Lidé, kteří bez kouření nevydrží, jdou si zakouřit ven nebo do vyhrazeného prostoru, kde neruší nekuřáky. A že by bylo v restauracích prázdno, to se mi opravdu nezdálo. Vše jde udělat, záleží na lidech.

HOST DEDENÍKU – José: Kalendáře

0102dar2_1Nejedná se o kalendáře stolní či nástěnné, ale o kalendáře v knižní podobě na celý rok. Kdy vlastně takový kalendář vznikl, nechme historikům. Pravdou však je, že dříve byl součástí snad každé domácnosti. Nejen pro orientaci, kolikátého je, nebo kdo má právě svátek, ale také ke zjištění, kde se v tom onom roce budou konat různé trhy.

 

Součástí kalendáře bylo místo na zápisky, kam se převážně inkoustovou tužkou (navlhčila se před použitím v ústech) zapisovalo počasí, hlavní rodinné události a vše podstatné kolem domácího zvířectva. Např.: “Koza se prskala a byla odvedena ke kozlovi.“ Někdy se zde najdou historicky velmi cenné zápisky.

HOST DEDENÍKU – José: Nezastavujeme, máme zpoždění

1210dar2_1Jel jsem nedávno ze Dvora Králové do Jaroměře k rychlíku do Prahy. Kdo tam občas jezdí, ví, že vás někdy veze jeden „lokovagon“ motoráčku, takový jako byl v populární sérii filmů Slunce, seno…

 

Je to familiární vláček. Všichni jsme v jednom prostoru, vidíme na sebe a s paní průvodčí tvoříme během jízdy velkou rodinu. Dá se tam bez problému komunikovat, což jen přispívá k posílení občas dnes již ochablých mezilidských vztahů.

Po rozjezdu motoráčku se průvodčí hned zeptá, zda někdo vystupuje v následující stanici. Nikdo se nehlásí. Projíždíme stanicí. Na peróně zahlédnu děvče. Vlak však nezastavuje, asi ji možná znají. Ale pokud vím, železniční personál v této stanici již dávno není.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN