Tedy, vážení a milí, naše panička se zřejmě dočista zbláznila! Vymyslela takovou nehoráznou šílenost, až se mi z toho hrůzou zježil každý chloupek na těle.

Začalo to nenápadně ztrácením věcí z bytu. Většinou šlo o nějaké zbytečnosti, které mě vcelku nezajímaly. Nádobí nepoužívám, koření moc nemusím, takže nám to s holkama nevadilo. Horší bylo, když začaly mizet věci, které jsem nutně potřeboval, jako třeba moje míčky, hračky, bonbonky a další důležité předměty.

To se mi začalo nelíbit, protože nikdo mě předem neinformoval, a nikdo, dokonce ani páníček, nechtěl znát můj názor a nekonzultoval se mnou nastalou situaci. Přitom se se mnou obvykle radí o důležitých věcech, třeba jaké má kupovat kapsičky nebo jaké granulky nám nejvíce chutnají.

Inu moji milí, jsem zase u vás, abych vám pověděl o svých lidech. Mám je doopravdy rád, ale někdy jim ani trošku nerozumím.

Chudák kocour, to jako já, se může snažit, jak chce, ale pochvaly se nedočká. Všichni v mé smečce jsme zdárně oslavili Vánoce, které by beze mě moji lidi vůbec nezvládli. Se vším jsem jim musel radit a občas i názorně ukázat jak se dělá cukroví, jak se připravuje salát, jak se uklízí, no prostě a jasně nechápu, jak to dříve vůbec přežili, když jsem s nimi nebyl.

Není to tak dlouho, co přijel můj druhý páníček. On tu není tak často, a když tady je tak to mám velkou radost, protože je s ním legrace. Pere se se mnou, hází mi kuličky, leká mně a pořád se mnou různě blbne a víte proč? Protože je stejně mladý jako já. Škoda že si ho moc neužiju, večer většinou někam zmizí a někdy přijde až druhý den ráno a klidně si spí až do odpoledne. Mně to zas tak moc nevadí, kapsičky a konzervy rozdává panička a ta tolik nespí. A když spí tak my už víme jak ji řádně probrat.

Dobrý den, moji milí, dnes jsem si k vám přišel postěžovat na nespravedlnost světa a mojí paničky zvláště. Nemyslete si, nejsem žádný stěžovatel, ale co je moc, to je moc. Zase si klidně odešla, jak nám říká, do práce a nechala nás tady samotný a jenom s granulema.

Nejenom, že si zmizela, ale ani kapsičku nám nenechala. Víte, já jsem opravdu hodný a uznalý kocour a asi bych jí i tohle odpustil, jenže ona vůbec neumí nikoho pochválit! Panička pořad naříká co má práce a jak nic nestíhá. To já vám povím, ona vůbec netuší co má práce takový domácí kocour!

Milí přátelé a kamarádi, znovu jsem tu já, udatný Samir, co vám chce dnes povyprávět o svém nejnovějším hrdinském kousku.

Není to tak dávno, co jsem se zmínil o kouzelné skřínce, které lidé říkají lednice. Já mám lednici moc rád, lidé v ní schovávají spoustu dobrot a někdy i něco na zub dostanu. Lednici sleduji už od doby, kdy mě panička přinesla a kdy jsem se začal seznamovat se svým královstvím. Po čase jsem zjistil, že tuhle skříňku svými silami neotevřu, přece jen mám malé pacičky.