My už jsme si našli tři kočky, teď je zase řada na nějaké kočce, aby si našla nás. Tímto směrem se ubíraly naše myšlenky po pořízení mainských mývalích šelmiček, které s námi žijí převážně v domě. A taky bylo hned jasné, že ta kočka, která si najde nás, bude ryze venkovní. Ano, bylo to jen takové teoretické uvažování, co by, kdyby. Náhle však začala mlhavá představa nabývat zcela konkrétní podoby. Podoby bíločerného kocoura.
Asi před měsícem jsem ho zahlédla poprvé. Splašeně utíkal přes naši zadní zahradu, když jsem šla večer zavřít slepice. Abyste rozuměli, zadní a přední zahrada jsou od sebe odděleny plotem – vzadu jsou slepice, skleník a balík sena pro králíky, vepředu dům a zbytek našeho početného zvěřince.