Ivana

KOČKY: Feli

OLYMPUS DIGITAL CAMERAMy už jsme si našli tři kočky, teď je zase řada na nějaké kočce, aby si našla nás. Tímto směrem se ubíraly naše myšlenky po pořízení mainských mývalích šelmiček, které s námi žijí převážně v domě. A taky bylo hned jasné, že ta kočka, která si najde nás, bude ryze venkovní. Ano, bylo to jen takové teoretické uvažování, co by, kdyby. Náhle však začala mlhavá představa nabývat zcela konkrétní podoby. Podoby bíločerného kocoura.

 

Asi před měsícem jsem ho zahlédla poprvé. Splašeně utíkal přes naši zadní zahradu, když jsem šla večer zavřít slepice. Abyste rozuměli, zadní a přední zahrada jsou od sebe odděleny plotem – vzadu jsou slepice, skleník a balík sena pro králíky, vepředu dům a zbytek našeho početného zvěřince.

PSI: Svěží vichřice v naší domácnosti

Bertíkovi jsme pomohli překonat strastiplnou cestu za Duhu loni 14. září. A věřte tomu nebo ne, přesně o tři měsíce později, 14. prosince, se kdesi jinde narodilo deset krásných štěňátek australského ovčáka, mezi nimi i slečinka Nightwish Svěží Vítr neboli po domácku „Najty“.

 

 

 

Do panelákového bytu jsme vybírali malé psy. Jenže doba našeho bydlení na sídlišti je naštěstí nenávratně pryč a k domu se zahradou a malým hospodářstvím to už chce nějaké větší plemeno. Vzhledem k mé neustálé touze toulat se přírodou jsem taky nechtěla žádného těžkotonážního psa, ale spíš něco lehčího a aktivnějšího. Parťáka, kterého neporazí ani patnáctikilometrová vycházka.

KOČKY: Pepákoviny

„Ubohý kocourek,“ říká kdekdo při pohledu na Pepita s plastovým límcem kolem krku. Pepiš se v tu chvíli tváří jako ztělesněná nevinnost a nám se pak těžko vysvětluje, že už si na tu věc dávno zvykl a že nebýt límce, nebylo by už kocoura. Minulý týden jsem si na tohle litování vzpomněla. Řvala jsem na Pepita, že je „modrej pablb“ a taky: „Ještě jednou o tobě někdo řekne, že jsi chudáček kocourek, tak vás přetrhnu oba!“

V chodbě, ze které vedou dveře do všech ostatních místností v domě, máme klece s činčilami. Nejsou to obyčejné drátěné klece, ale klece vyrobené z univerzálových skříněk. Dole je skříňka na činčilí krmení, na ní stojí jedna klec a na té první kleci ještě jedna. Dohromady je to vysoké asi dva metry.

PŘÍRODA: Lovci myší

Každé pořádné šelmy se při pohledu na myš zmocní touha ji chytit. A protože letos v létě začal pan kocour Kalíšek chodit ven a zároveň začali nejrůznější drobní hlodavci chodit dovnitř, příležitost k lovu má celá smečka.

 

Fenky Ravenky se lov týká pouze na procházkách. Když už na nějakého hraboše (nebo jeho stopu) narazí, tak proč ho neulovit. Jinak ale upřednostňuje, když za ni lov provede někdo jiný. S oblibou sbírá po cestě kočkami zapomenuté myši libovolného stáří a stádia rozkladu. To se pak ke jménu Ravenka snadno přidávají přízviska jako Mrchožrout, Prase, Čunisko a další.

PSI: Bertík

Bertík, můj první vysněný pes, se dožil krásných patnácti let a čtyř měsíců. I když už jsem vám hned první větou naznačila, jak dnešní povídání dopadne, ráda bych o něm napsala něco víc. Pokusím se tedy o shrnutí jednoho psího života v jedné člověko-zvířecí rodině.

 

 

Gerald Durrell ve své knize „O mé rodině a jiné zvířeně“ píše toto: „Dodo byla z plemene známého jako Dandy Dinmont. Tito psi vypadají jako dlouhé, tlusté srstnaté balóny s drobnými bočitými běhy, velkýma, vykulenýma očima a s dlouhými převislými boltci. Kupodivu to zásluhou máti se tato prapodivná znetvořená psí odrůda octla mezi námi.“

PTÁCI: Kohout Bedřich

Náš starý kohout nepřežil zimu, ačkoli v největších mrazech mu bylo dopřáno pobývat v teple kotelny. Na památku jsem si ponechala pár jeho peříček a náležitě jsme ho pohřbili. Slepice zůstaly samy. Bylo ale jasné, že ne na dlouho.

 

 

Slepice nevypadaly vůbec znepokojeně. Kohout nekohout, bylo jim to jedno. My lidé jsme ale začali pozorovat, že v kurníku panuje bez kohouta mírný chaos. Nikdo jim večer nevelel, že mají jít okamžitě spát a slepice se domů trousily postupně a neorganizovaně. I během dne se ve výběhu pohybovaly neobvykle neuspořádaně.

PŘÍRODA: Křeček polní – nahlédnutí do života tříbarevného drsňáka

Celé léto jsem trávila výzkumem prostorového chování křečka polního. Takže teď, po dokončení poslední stránky diplomové práce, zbývá už jen seznámit s tímto zajímavým hlodavcem také Zvířetníky…

 

 

Křeček polní je u nás zákonem chráněný druh s nevalnou pověstí. Ještě v relativně nedávné době byl považován za velkého polního škůdce. Zemědělci ho hubili jako jednoho ze svých úhlavních nepřátel, kteří si na jejich polích vyhrabávali hluboké nory a v lícních torbách do svých doupat odnášeli ohromné množství potravy.

V příznivých letech se křečci dokázali taky přemnožit (v jednom vrhu může být klidně kolem deseti mláďat), a to pak byl doopravdy problém. Křeček tedy vždy představoval spíše škodnou než druh, který je třeba chránit.

KOČKY: Calibos – moje nejmilejší šelma

Dnes vás seznámím s Jeho Výsostí Calibosem, černým panterem, sebevědomou a hrdou šelmou. Navzdory jeho vznešenému jménu mu říkáme Bosi, Bosíčku, Kaldo, a nejčastěji Kalíšku.

 

 

 

Před pěti lety to bylo takové malé, hubené, nevzhledné kotě, které by v přírodním výběru zřejmě neobstálo. Místo kočičí maminy se ho tedy ujala paní chovatelka a vypiplala ho do podoby a velikosti celkem přijatelné pro odchod do nového domova. Právě tomu, že neměl tu správnou kočičí výchovu, připisuji Kalíškovu občasnou hrubost a neschopnost rozlišit boj a hru.

KOČKY: Kočka Hanička aneb Mňau

Kočka Hanička moc na zahradu nechodí. Ale když už tam je, nelze ji přehlédnout. Tedy spíš přeslechnout. Pořád mňouká, čímž dává vědět, kde se zrovna nachází.

 

 

 

Kočka Hanička moc na zahradu nechodí. Ne, že by nechtěla, ale je až příliš vynalézavá a některými svými „vynálezy“ by mohla být nebezpečná především sama sobě. Takže ji nepouštíme ven tak často.

KOČKY: Patálie s Pepitem

Nejmladší kocourek Pepito je nejhodnější a nejtrpělivější, troufám si tvrdit, ze všech našich zvířat. A co mu taky jiného zbývá. Tento mainský mývalí kocour totiž asi trpí potravinovou alergií.

 

 

 

Modrá mainka byla vždycky můj sen. Takže když přišla zpráva, že chovatelka, od které máme obě předchozí kočky, ruší chov a stávající koťata levně prodává, byla jsem nadšená. Mezi koťátky byl, ne sice čistě modrý, ale modrý mramorovaný, plyšově vypadající kocour Pepito. Tou dobou jsme už bydleli v domě na vesnici, takže i místa bylo dost.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN