Irena Moravcová

POVÍDKA – Irena: Máslo

Taška na kolečkách se zastavila, penzistka táhnoucí její rukojeť udiveně pohlédla na frontu vinoucí se ven z obchodu. Fronta? Před jejich sídlištní samoobsluhou? Jako by se vrátila v čase o třicet let zpátky – bolavá kyčel, nahrbená záda a silnější brýle ji však ujišťovaly, že se skutečně píše rok 2017.

 

Zahlédla sousedku. „Pani Krupková,“ pospíšila k ní, seč jí nohy stačily. „Co se to tu děje? Hlásili v televizi ňakou katastrofu nebo co? Ne?“ pokračovala s úlevou, když oslovená zavrtěla hlavou. „No zaplaťpámbu, už jsem se lekla! Hlavně mi neřikejte, že to tady končí a maj výprodeje! Dyť bych to měla do krámu daleko, musela bych trolejbusem až do toho hyprmárketu a to vite, to už pro mě nejni.“

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD