Anzelmem jsme začínali, Anzelmem skončíme.

Nejdřív jednu mikropovídku v dopisech:

― Dopisy ze dna truhlice ―

Gdaňsk, Popeleční středa, L. P. 1547

Otče Sebastiane,

píšu Vám, protože vím, že jste se o mě bál.

Mistři říkají, že Vám ten dopis nesmím odeslat.

Ale napsat ho přece můžu, ne?

Nemusíte o mě mít strach. Jsem naživu a u svých. Už je mi dobře, aspoň většinou.

S úctou Váš

Anzelm Janecius

Černí mágové bývají teritoriální. Zejména pokud se jim podaří uchytit se v nějaké instituci. Mají pro to své důvody. Hlavní z nich je, že dokud mají smlouvu s nějakou institucí, mají v ní zdarma byt a stravu a většinou i nějaký ten plat – jen za to, že slíbili oné instituci ochranu, pokud bude napadena jiným černým mágem.

Instituce si své černé mágy obvykle šetří, někdy dokonce i hýčkají (to, co prováděl v Glastonbury Leyland Hughovi a později Severinovi, není normální); nechtějí po nich příliš černých věcí, jen kolik, je ten který černý mág sám ochoten. Mlčky se předpokládá, že za tento pohodlný život bude černý mág v případě napadení stát v první linii obrany a… udělá všechno, čeho je schopen. I za cenu své smrti.

Sebrat černému mágovi dítě, protože existuje podezření, že ho ten černý mág zneužívá, to jde víceméně snadno. Pak nastane ta těžší část. Lisa se celkem logicky nemůže vrátit ke své původní rodině.

Čarodějná rada nemá jak zjistit, odkud Lisa pochází, pokud jim to holčička sama nepoví. A ta jim to říct nechce; ví totiž, že pro ni cesta zpátky neexistuje. Na zařazení do některé ze škol, jež přijímají bezprizorné děti, je Lisa ještě malá. Takže se musí najít opatrovník. Ideálně člen Čarodějné rady.

Posledně jsme opustili Severina s Lisou, když je Brigitta vytrhla z jejich bloudění po vlastech anglických a odvedla do Bjørkhallenu. Tam má Severin zasednout (poprvé v životě) v komisi u nižších mistrovských zkoušek; mimo jiné (jak už víme) bude zkoušet i Anzelma.

Odkaz mistra Lavoisiera je celkem komplikovaný. Teď poslal ke zkouškám všechny své učedníky, kteří měli práci v aspoň trochu prezentovatelném stavu, a žádá, aby Severin za to, že dostane jeho, Lavoisierovo místo v komisi, přijal jako vlastní ty z Lavoisierových učedníků, kteří ve zkoušce neobstojí, a dovedl je k opravné zkoušce sám.

Tentokrát budeme sledovat malou Lisu a mistra Severina. Severin sám Lise říkal – a opakoval přitom, co kdysi před lety správně prohlašoval mistr Thornvald, že na zničenou magickou pečeť lék neexistuje. Ale nedodal, že on sám takový lék většinu svého života hledá. Kvůli svému dávnému kamarádovi z kláštera, samozřejmě; kvůli Rogerovi.

Slíbil Lise, že se pokusí. Udělal, co dokázal. Jeho preparát je nevyzkoušený prototyp. Je to černý lektvar. V podstatě funguje tak, že se do základu přidá krev toho, jehož pečeť se má zacelit. Krev nese spoustu informací, mimo jiné i obraz kompletní pečeti; lektvar pak tělo přesvědčí, že je znovu ve stavu, kdy si pečeť teprve tvoří (což se děje ještě v prenatálním období), a tělo použije magickou sílu své vlastní krve potencované ostatními složkami lektvaru, aby pečeť obnovilo.

Leith Leyland je mezi svými považován za génia. Geniální nesporně je, ale permanentní chvála jeho schopností mu celkem brzy stoupla do hlavy a on nabyl dojmu, že ví nejlíp úplně všechno a že jeho právoplatné místo je tam, odkud může dirigovat ostatní.

Zasvětil většinu svého života studiu zemských proudů: nejdřív hledal umbilicus mundi, bájný pupek světa, kde se všechny siločáry spojují a odkud by mělo být možno ovlivňovat proudění magické energie na celé zeměkouli.

― Ztracený v hlubině ―

Téma: Stopy korýšů

Dubograd, cca 1500

Vrátíme se zpátky na sever k Anzelmovi a Erikovi. I v tomhle díle doporučuju, abyste věnovali pozornost i vypsaným tématům. Jsou tu soustředěna ta nejšílenější. Texty drabblíků s nimi občas polemizují.

Oba přátelé zůstávají v Bjørkhallenu, ale složili zkoušku dospělosti a stali se z nich učedníci. Erik zcela předvídatelně studuje u mistra Ayreho harmonii (a magické obrazce), Anzelm u mistryně Brigitty lektvary (a u Freyi léčitelství). Mistr Ayre postupně zjišťuje, že se Erik a Danele (společně) velmi hodí pro nakládání s Mandalou, a vůbec se mu to nelíbí. Zahrávat si s Mezisvětím není bezpečné a Ayre se o Erika a Danele bojí.

Dnes se zase po čase vrátíme k Severinovi, ale nebude sám, o kom si budeme číst. Pamatujete si na Mistra Divjakova a jeho přítele Andreje? A přibude i Leif. Prostě… pojďte a znovu se ponořte do Ioannina podivuhodného světa. (Dede)

Velemir Divjakov

Ostré, jasné zaklepání na dveře.

Kvestor si povzdechl a zamračil se. Tušil, kdo přichází. V tyto dny se u něj zastavovali všichni mistři, kontrolovali si seznamy žáků, dohadovali se o stipendiích a o financích na celý další rok. Téměř všichni měli požadavky vyšší, než mohl splnit. Bez výjimky všichni, dokonce i černí mágové, na konci rozhovoru pronášeli věty typu: „Vím o někom, komu se těmito novinkami zavděčíte ještě méně, mladý pane kolego.“

Dnes budeme sledovat malého Anzelma, jak rostl, a přitom se opravdu pořádně podíváme do Bjørkhallenu. Seznámíme se taky s jeho nejlepším kamarádem Erikem.

Musím prozradit, že dvojka Anzelm – Erik pravidelně vyžírá nejpříšernější zadaná témata, ta, o kterých si myslím, že jsou tak šílená, že je snad do svého světa ani nenapasuju. Tihle dva chlapci mě obvykle zachrání. Přesněji řečeno mě obvykle zachrání Erik, jehož pak zachraňuje Anzelm.

Nadto k Erikovi patří Danele. A Mandala. Nebo možná Erik a Danele patří společně k Mandale. (Linky se nám začínají spojovat čím dál víc.)