Za tu dobu, co žiji v Izraeli, jsem dostala několikrát nabídku psát o svých zkušenostech s raketovými útoky z Gazy. Dosud jsem se tomu vyhýbala, protože to není v Izraeli každodenní realita a nechtěla jsem, aby to první, co se Čechům vybaví při zmínce o Izraeli, byly rakety. V poslední době jsem ale došla k závěru, že je lepší zpráva někoho, kdo tu žije než různé dohady na základě zkresleného TV zpravodajství.
Jako Češka žijící v Negevu hrozně obdivuji, jak Izrael kultivuje Negevskou poušť a v nehostinné pustině vytváří další a další příjemná místa k životu. Je vůbec pozoruhodné, co všechno může v poušti vzniknout. Zcela nesystematicky tu zmíním pár zajímavostí, kterých si všimnete při cestách po Negevu.
Negevská poušť tvoří přibližně dvě třetiny plochy Izraele, ale žije v něm jen lehce přes osm procent obyvatel Izraele (z toho tři čtvrtiny tvoří Židé a čtvrtinu Beduíni). Nejdůležitější je samozřejmě voda. O vodu v Negevu se stará především organizace jménem Keren Kajemet Lejisrael (KKL) neboli Židovský národní fond, spravující půdu.
Liman
Když jsem se před třemi lety přestěhovala do Izraele, samozřejmě jsem chtěla žít v Tel Avivu, jako většina přistěhovalců, kteří většinou volí mezi Tel Avivem a Jeruzalémem a o jiných místech neuvažují. U mě vyhrál Tel Aviv kvůli moři a možnosti práce na české ambasádě.
Řízením osudu jsem však po roce skončila na jihu, v největším městě Negevské pouště jménem Beerševa. Někteří z vás si určitě pamatují z četby bible, že Abrahám založil v okolí Beerševy sedm studní, jeho syn Izák tam prožil skoro celý život a že území starověké Izraele sahalo „od Danu po Beerševu“. Podle Abrahámových sedmi studní se také město jmenuje a některé z nich tam můžete vidět dodnes.
