Pravda je koberec spletený z mnoha nití, v němž každý má tu svou. Na jednom školení nám přednášející vyprávěl příběh motýla, nějakého vzácného žluťáska nebo hnědáska (odborníci na problematiku ochrany přírody a ekologického zemědělství, odpusťte mi, prosím, nepřesnosti).

Vyskytoval se vzácně v Beskydech, přes všechnu ochranu se jeho stavy stále snižovaly. České republice hrozila pokuta od Evropské unie. Z ministerstva tedy přišel příkaz. Tam, kde se vyskytuje žluťásek, je možné hospodařit pouze ekologicky. Zdá se to být dobrý nápad? Ekologické zemědělství se řídí přísnými předpisy.

Někdy i velká láska ke zvířatům přináší problémy.

Například příběh manželů, dejme jim třeba příjmení Krmiví. Mají pejska z útulku, starají se o něj opravdu pečlivě. Při každé své procházce se svou fenečkou, přesto že jsou důchodci, mají kapsy plné buřtů a piškotků. Každý pes na zahradě spadající do jejich obvyklé trasy procházky dostane pamlsek. Že na tom není nic zlého? Že je to vlastně obdivuhodné?

Moc děkuji za všechna ocenění, kterými jste reagovali na mé články. Nejsem si zcela jista, zda jsou oprávněná, ale na duši pohladí. Naše práce je opravdu hodně pestrá, ale občas nevděčná  — nakonec, která ne?

Snažím se pracovat podle slibu osoby, která dle nařízení č. 106/1939 Sb. měla dozorovat činnosti se zvířaty: „Slibuji na svou čest a svědomí, že dozor nad dodržováním předpisů o ochraně zvířat proti týrání, jímž jsem byl pověřen, budu v obvodu mi přikázaném vykonávati s největší svědomitostí a nestranností a s náležitou rozšafností, že nepřekročím meze svého oprávnění a že budu přesně dbáti pokynů daných mi v instrukci nebo jinak úřadem.“