Ája už se posunula mezi veterány. Derry je sice dospělá fyzicky, ale psychicky je pořád štěně. Ginny je v nejlepším věku, tak jsme se rozhodli pro to, ji znovu nakrýt.

Otce štěňat jsme vybírali zodpovědně. Ginny se sice do námluv moc nehrnula. Tak jít hledat stopy do lesa, to by si dala říci, ale pes?! Na co pes? No, nakonec byla příroda silnější a Ginny přece jen spolupracovala. Po měsíci jsme zjistili, že zase čeká bohatý přírůstek a očekávali datum porodu.

Jsem blázen. Úplný, naprostý, totální blázen. Místo abych ve svém věku pečovala o zahrádku, věnovala se nějaké jiné poklidné činnosti nebo si hrála s vnoučaty, pobíhám po lese nebo po poli a cvičím psy. A co hůře. Letos, když se ukázalo, že Derry ještě není zralá na vyšší zkoušky, jsem usoudila, že by byla škoda sedět doma. Tak jsem si psa vypůjčila.

Když jsme náš nový přírůstek do psí smečky pojmenovali Cinderella – Popelka, doufali jsme, že se z umolousaného štěněte vyloupne krasavice inteligentní. No, člověk míní…

Ne že by Derry nebyla hezká. Dokonce i na výstavách ji oceňují, exteriérově se docela povedla. Ale jinak je to Popelka spíš českého střihu – svéhlavá, temperamentní, žádná unylá krasavice. Někdy by se člověk, pokud by chtěl i nadále uvažovat o literárních postavách, místo pohádky o Popelce přiklonil spíše k povídce o Dr Jekyllovi a Mr Hydeovi.

K mému překvapení je to nejčastější reakce na mé sdělení známým pejskařům, že máme štěňata. Přitom máme tři feny (no jedna je teprve poukázka na fenu), a od každé štěňata jednou za dva roky. Výsledek je jeden vrh ročně. To rozhodně není velkochov. Přesto se většina lidí na jaře upřímně diví, že „už zase“ máme štěňata. Na moji poznámku, že těm předchozím už je rok, se lidi opět podiví a praví, že „to strašně letí“.

Každý vrh byl v něčem nový. Tento byl první ve větší smečce. Naše holky žijí spolu a výborně vycházejí. Ája je vůdce smečky, ale je laskavý vůdce, který ostatní nijak nešikanuje. Ginny se jí podřizovala. Teď má Ginny jako podřízenou svou dceru Derry.

Jsem slavná. No určitě jsem slavná. Právě mi byl rok a kolem hned po půlnoci začaly vybuchovat ohňostroje a lidé si prý připíjeli na šťastný a veselý.

Šťastný a veselý rok bude, tedy se mnou určitě. Jsem šťastná a veselá holka. Jmenuji se Cinderella – což je anglicky Popelka. To byla nějaká pohádková princezna. Proto jsem asi tak slavná, ale myslím, že jsem zajímavější, než nějaká popelka (když sežeru něco, co nemám, tak mi říkají popelnice, myslíte, že to má něco společného?). A určitě jsem skromnější, že?

Dosud jsem psala o kynologických akcích, loveckém výcviku a soutěžích, našich úspěších i neúspěších. A teď se mám ohlížet, rekapitulovat, hodnotit? Ne, nebudu hodnotit, na to nemám dost nadhledu. Jen budu trošku vzpomínat. Pro Áju, pro sebe a možná i pro někoho, koho by to zajímalo.

Před více než šesti lety jsme si pořídili štěně flat coated retrívra Ike z Vlčích luk, zvanou Ája. Ája byla temperamentní, ale vstřícná a chápavá holka. Výchova byla poměrně snadná, samozřejmě psí hříchy, jako rozkousané boty a podobně, by se našly, ale vcelku se učila rychle. Chtěli jsme fenku uchovnit, a při té příležitosti jsme zjistili, že základní podmínka chovnosti, kromě dvou výstav, je i složení jakéhosi ověření vlohových vlastností retrívra.

Váhala jsem, jak naše letošní běsnění popsat. Naskýtal se mi název „psí hotel“, ale pak jsem se zalekla, že by se to mohlo brát jako reklama, což se jednak nemá a jednak ji nechci. Psí hotel neprovozujeme, provozovat nehodláme, jen občas pohlídáme některého psa z našeho odchovu.

Letos se to ovšem nějak sešlo, takže jsme kromě zhruba tří týdnů měli celé prázdniny 4-5 psů. K našim třem holkám ještě nějaké kluky. Bylo velmi zajímavé pozorovat, jak smečka reaguje na příchody a odchody nových (přesněji staronových) členů.

No jaká, různá. Může to být lehce unylá krasavice, která čeká, až si jí někdo všimne, nebo Popelka podle známé filmové pohádky, trochu divoká, jezdící na Juráškovi a střílející z kuše. Naše Popelka je černá, chlupatá střela. Ano mluvím o našem novoročním přírůstku, fletí holčičce celým jménem Cinderella Tercius, Derry, Popelka.

Takže znovu, jaká je? Samozřejmě ve všem nej, protože je naše. Bydlí doma, kde se v noci se Silvestra na Nový rok narodila naší Ginny spolu s dalšími 10 sestřičkami a bráchy. Absolvovala výchovu dvou matek, tedy matky vlastní rodné Ginny a babičky Áji, která dělala výpomocnou matku včetně toho, že pomáhala kojit.

Je to rok, co jsem psala zprávy z bedny. Porodní bedny, na tu TV skoro nekoukám. Ájina štěňata budou brzy slavit první narozeniny. Ale Ginny už je velká holka. Takže jsme se rozhodli, že letos si štěňat odchová ona. Ája si vyzkouší roli babičky.

Krytí i březost byla bez problémů, Ginny kynula. Podle ultrazvuku jsme očekávali zhruba 8 štěňat, ale veterinář říkal, že to nedokáže už přesně spočítat, protože jich je tam hodně. Osm nebo více. Bylo jich více. O dost. Bylo jich 12. Ale to předbíhám.