K nálezu Ústavního soudu ČR III. ÚS 1206/09, podle něhož nesouhlas matky se střídavou péčí může být relevantní pouze tehdy, je-li vybudován na důvodech, jež jsou způsobilé intenzivním způsobem negativně zasahovat do zájmu dítěte.
„Střídavá péče rodičů o dítě po jejich rozvodu vyvolává emoce. Někteří lidé do ní vkládají naděje jako do spravedlivého a nekonfliktního řešení, jiní ji ostře kritizují jako úlitbu mocným, byť třeba výchovně méně schopným rodičům. Někteří jsou pro možnost tento typ péče nařídit a jiní tvrdí, že bez dobrovolného souhlasu obou rodičů půjde jen o pokračování rozvodového boje o dítě, samozřejmě v nových podmínkách a poněkud odlišnými prostředky než dříve.