Jak asi většina z vás ví, jsem bezpsí. Už dlouho, na moje gusto velmi dlouho. Protože pes je pro mě člověk a bez lidí si život neumím představit.
To ale neznamená, že nemám se psy kontakt. Bydlíme na vsi a všude okolo hafíci jsou. Většinu z nich znám jménem. Oni mě také znají, pochopitelně. Jak říkala moje babička, umím pesky a tak si občas spolu povídáme. O drobné příběhy, miniatury ze života, tak není nouze.
Vymyslela jsem ten systém už vloni, tak proč by to letos nefungovalo? A dražilo se s chutí, zařadím víc položek. A budu hodná, končit budeme v nějakou lidskou hodinu, ať si Zvířetníci nemusí nastavovat budík. Těmito úvahami jsem si zadělala na letošní největší adrenalinový zážitek.
Výzva pro tvůrce aukčních předmětů se setkala se značným ohlasem. Za všechny musím opravdu pochválit Epulku, která svůj příspěvek do aukce dovezla už na coursingové setkání v Termitu. To je sen všech organizátorů. Ale chválím i ostatní.
Milí Zvířetníci, původně jsem chtěla jen stručně odtajnit předměty zvláštního určení (ZU) pro Zvířetnickou aukci 2010, ale nějak mi to bez připomínky minulého ročníku nejde.
Loňská Zvířetnická aukce totiž byla nouzovým řešením. Původní záměr ušít a vydražit piškvorkovou deku na vánočním večírku zaměstnavatele jedné ze Zvířetnic se bohužel nemohl zrealizovat, protože ona společnost nám nakonec prostor na svém večírku poskytnout nemohla. Tehdy se objevil nápad uspořádat aukci stylem „Zvířetníci sobě“ a deku, která už byla rozešitá, jsme se rozhodli z dražby vyjmout coby „předmět zvláštního určení“ a „vykoupit“ ho pro Velkou kočku jako vánoční dárek.
