Stojím za kuchyňským oknem a sleduju rej na ptačím krmítku. Tedy vlastně krmítkách, protože od podzimu získala restaurace Na šeříku nové prostory. Moderní, účelné, doporučené českými ornitology, jak se psalo na obalu. Krmení v něm zůstává suché, dávkuje se postupně a nemůže si ho zabrat žádný uzurpátor. Copak si o něčem takovém myslí ptáci?
Naše ptactvo nebeské žije v krajině, kde je pořád ještě dost zdrojů potravy. U nás pod horami sice také máme poměrně velká pole, ale třeba proti Polabí je jich mnohem méně, zatímco všelijakých divoce zarostlých roklí a remízků tu máme naopak podstatně víc. Vedle zahrad tu jsou kolem vesnic i sady, silnice lemují prastaré ovocné stromy, kolem jsou (pořád ještě) živé smíšené lesy. Tady zatím není ptákům příliš ouvej.