Dagmar Ruščáková

BTW: V rozpacích

Možná to znáte také. Otevřete schránku a mezi vcelku očekávanými položkami na vás vykoukne obálka, která zjevně obsahuje něco víc než jen nějaký papír. Pokud jste na tom jako já, sváří se ve vás v ten moment podráždění s jistým pocitem rezignace – zase po vás někdo chce peníze, a přitom tak trochu vydírá.

 

 

Pokud jde o charitu, přispívám různě, záleží na účelu. Roky ráda podporuju Akci na Zvířetníku, tam výjimky nedělám. U jiných záleží na situaci. Podstatné je, že se rozhoduju já, ať už podpořím cokoliv – Lékaře bez hranic, Člověka v tísni, Konto bariéry, Ježíškova vnoučata, příležitostně různé útulky… jak to přijde. Ony obálky jsou však něco jiného.

BTW: (Z)Rádkyně aneb hra na objednávku

Předvánoční vystoupení v Doubravici považujeme my, členky Dedivadla, ze nejdůležitější představení v roce. Když se k tomu přidá fakt, že jde o premiéru, není divu, že nervy pracují. Ze zkušenosti víme, že každá hra se nám s časem pod rukama vyvíjí a náš výkon se obvykle zlepšuje. Nejednou mě napadlo, jestli by nebylo lepší hrát v Doubravici až později, až si budeme víc jisté, ale… premiéra se vší svojí nervozitou a novotou je náš speciální dárek domovské obci – jak bychom mohly jinak?

 

BTW: Předčasník

Sedím v pracovně, tvářím se, že tvořím, ale někde v hlavě mi něco tiká. A tiká. A pak přijde chvíle, kdy mám nutkání vstát a jít do kuchyně. Jistě, taková nutkání mívám častěji, ale když mi to v hlavě tiká, pak bývá výsledek stejný – přijdu do kuchyně, kde se něco vaří, kouknu na nastavenou kuchyňskou minutku a zjistím, že nastavený čas už skoro vypršel.

 

Je to tak, mám v hlavě předčasník. Je zajímavé že se předbíhá tak nějak exponenciálně. U nastavených kratších časů, jako třeba u běžně používaných tří minut čekání na vylouhování mého oblíbeného černého čaje, se předběhnu o vteřiny. U dlouhých časů, jako například při pečení masa, se obvykle předbíhám o plus mínus pět minut.

FOTOČLÁNEK – Marek: Ptáci ve Stromovce

Začátkem února si Marek udělal dva fotovýlety do Stromovky. Výsledkem je plno pěkných ptačích fotek, které potěší nejen jejich znalce:))

 

 

 

A dnešní otázka? Ptáci jsou živí tvorové a některé fotky skutečně „mluví“ – ptáci něco dělají, nějak se tváří, vyvolávají nějaký dojem. Zkuste najít fotky, které k vám mluví a doplňte fotky svým textem:)) Ať už sem do komentářů, nebo přímo na rajče. Pro větší pohodlí při komentování jsem jednotlivé snímky opět očíslovala a tato čísla najdete i v článku.

Tady je odkaz na album: https://sandvika.rajce.idnes.cz/Dede_-_Marek_Ruscak_-_Ptaci_ve_Stromovce_-_zacatek_unora_2019_Praha/

BTW: Čaj s citronem

Už je to zase tady. V druhé půlce ledna, nejpozději začátkem února, začíná opravdový karneval virů. Nejdrsnější jsou ty chřipkové, nejtrapnější ty bolebřichové, a nejaktivnější jsou ti mrňaví prevíti, kteří mohou za to, že se z postiženého stane huhňající neandrtálec, vyjadřující se pouze štěkavými záchvaty kašle. Což znamená, že nastává čas na čaj s citronem a medem.

 

Za běžných okolností moc čajová nejsem – pokud jde o povzbuzení, sázím radši na kávu. Ovšem v době virové se to zásadně mění. Už proto, že virům chutnám a rádi mě vyhledávají. Já totiž v čaj s citronem věřím!

BTW: Operace krysa

Když má přijet Marek, jsou psí holky vždycky natěšené. S „malým“ pánečkem to sice není nikdy moc jednoduché, protože je rád mate, ale zato je s ním vždycky zábava. Minule však jejich potěšení dosáhlo nebetyčných výšin – Marek přivezl krysy!

 

 

To je tak. Už nějaký čas byla naše domácnost bezkrysí. Ty poslední skončily roztrhané v popelnici, zatímco jsem ještě týden sbírala bílou vycpávku po celé zahradě. Když jsem v listopadu byla v IKEA, tak k mému zklamání krysy neměli. Ano, měli spoustu jiných hraček, ale žádná z nich neměla krysí propsí kvality.

BTW: Pro jednoho… pro dva

Když jsem v souvislosti se zařizováním odloučené domácnosti v Rožnově pod Radhoštěm třídila a dokupovala nádobí, musela jsem se přece jen pořádně zamyslet, protože, řečeno firemním slangem, musím čelit novým výzvám:))

 

 

Ta výzva je vícevrstvá, a nádobí je vlastně jen součástí řešení. Zkrátka děti definitivně vylétly z hnízda, Martin přes týden není doma a o víkendu jsme buď dva, nebo je plný Dům – to podle toho, zda dorazí nájezdníci. Vařit pro smečku se stalo mojí přirozeností už dávno a moje nádobí tomu odpovídalo. Jenže teď se učím nakupovat a vařit v malém. Zjistila jsem, že je to vlastně věda sama o sobě!

BTW: Prokletí sedadla spolujezdce

Od páteční noci u nás velmi vydatně sněžilo. Byla to krása, pravidelně jsem chodila shrábnout nebo zamést zápraží a celkově jsem se radovala. Jenže ono – samozřejmě – nepřetržitě sněžilo i na silnice.

 

 

Není pravda, že by se silničáři ulejvali, ale když sněží nepřetržitě a žijete ve spleti silniček třetích tříd, tak je to prostě na silnicích znát. Když v sobotu vezl Martin mě a Berry do výchozího místa naší plánované vycházky (šly jsme domů:)), seděla jsem na místě spolujezdce a nebylo mi dobře na duši. No dobrá, bála jsem se. A to přesto, že jsme měli moje terénní auto a můj muž je výborný řidič.

BTW: Co způsobil leden aneb jsem prostě dobrá!

Nevím, čím to přesně je, ale jsem přesvědčená, že leden má jiné světlo než prosinec a listopad. Jasnější, optimističtější. Což má v mém případě zajímavý dopad. Zatímco před Vánocemi se k úklidu dokopávám jen ztěžka, v lednu se nutkání uklidit hříchy minulých časů jeví podstatně silnějším. Letošní leden je v tomto ohledu výjimečný – rozhodla jsem se uklidit si pracovnu!:))

 

Tedy, ne že bych si tam poslední roky neuklízela… přece jen člověku se vedle klávesnice musí vejít aspoň mobil a hrnek s kafem a pokud občas nepřerovnáte hromady papírů, tak mají tendenci se bortit. I prach se musí občas utřít, aspoň tak nějak. Ani podlahu člověk nemůže úplně ignorovat. Jenže to je jen takové… šolíchání. Tentokrát jsem se rozhodla (vydatně eh… podporována svým mužem:)), že je třeba zasáhnout až do diluviálních vrstev.

BTW: Krása v nemilosti

Když jsem byla minulý týden v Rožnově pod Radhoštěm, tak jsem se opět s obdivem koukala na domy a kostel ve slavném skanzenu. Bohatá sněhová nadílka vyrýsovala čisté linie budov a moje srdce zaplesalo – to je taková krása!

 

 

Není na tom nic divného. Přestože jde o stará venkovská stavení, jejich tvary jsou harmonické, jako by je projektoval nejlepší architekt. Eh… Možná by bylo přesnější říct architekt ze staré školy. Protože mám dojem, že někdy po druhé světové válce v uměleckých kruzích vyšla krása a harmonie tak nějak z módy.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD