Dagmar Ruščáková

BTW: Počítání do tří

„Jedna, dva, a jedna jsou… a jedna jsou…“ hlas rodiče nabádavě vibruje a jen on sám ví, jak moc se mu nechce říct tři. Protože jak řekne tři, bude nucen vykonat slíbenou exekuci, ať už tato zahrnuje cokoliv. Jestlipak vám to něco připomíná?

 

 

V naprosté většině případů se ono odhodlaně protahované výhružné počítání odehrává v dětských pokojích, když se rozčílený či zoufalý rodič snaží donutit své potomky, aby konečně uklidili ten brajgl, ve kterém žijí. Nad mladšími dětmi se ještě počítává v kuchyni, když ohrnují nos nad servírovanou zdravou krmí, případně jaksi generálně večer, když je třeba dostat rozdováděná dítka do postele.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Cvičák; Neviditelná kočka; Náhodná kočka

Je tu pátek a s ním i další Rozárčina dobrodružství. Užijte si pohodové vyprávění a uvidíte, kde se vzala neviditelná kočka! :)

 

 

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (10): Cvičák

Mám dojem, že se mi zbláznila panička. Copak si nevšimla, že jsme na vycházce? Že je čas pro čuchání, běhání a sociální interakce? Místo toho je to furt: sedni, lehni… A jednou jí to nestačí!

Přesně tohle se u nás vyvrbilo, když jsme vrátili Rexe domů. Panička si vzala do hlavy, že potřebuju výcvik. Já! Copak spolu nefungujeme šťastně a harmonicky? Ona řekne, co chce, abych udělala, já si to rozmyslím a pak to většinou udělám. Kde je problém?

BTW: Čas na čaj

V konvici se začíná vařit voda a já pořád ještě bez nápadu zírám do skříňky, kde mám uložené každodenní čaje. Snídaně. Jaký? Černý, ovocný, bylinky? V duchu ale vím jedno – ať to bude kterýkoliv z nich, bude s citrónem:))

 

 

Když jsem hledala téma pro dnešní den, přemítala jsem nad tím, co je momentálně tak nějak aktuální a zároveň to není čínský virus. Vzhledem k mrazivým nocím a ledovému vichru přes den jsem usoudila, že téma by mělo být zahřívací. Peřiny? Hm. Čaj! To je to pravé – nakonec v případě viróz je to vysloveně doporučené pití. No vidíte, a jsme zase u virů. Ale to nevadí – jdeme na ten čaj.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU: Koupání; Přišel k nám Rex; Pod Rexovou tlapou

Milí čtenáři, v pátek vám opět povídá své zážitky fenka Rozárka – dnes vykoupaná a s novým kamarádem. Jinak diskuze je otevřená všem tématům, která vás napadnou, ale opravdu vítám vaše vlastní zvířecí zážitky! Ať tu nežijeme jen tím virem. Přeju krásný, pokud možno nevirový víkend! PS: Víte, že se zase mají vrátit noční mrazy? Tak pozor na kytky! :)

 

 

Koupání

Nejdřív jsem se tvářila, že tu nejsem. Pak jsem se zapřela všema tlapkama. Když mi bylo jasné, že osudu neujdu, tak jsem prostě ztratila kosti. Zkuste si nosit do vany bezvládný chlupatý pytel, ha! Jenže na paničku si nepřijdu. Pokud jde o mytí, je prakticky maniak!

BTW: Proti trudnomyslnosti

Máte doma míč? Ne? A jak řešíte hrozbu trudnomyslnosti v našich zavirovaných časech? :)

 

 

 

Zatímco některé z nás dostala epidemie do intenzivního pracovního zápřahu – čest všem, kdo pečujete o nás doma zavřené (inlove) – jiní čelíme nemalému neklidu, pramenícímu z nezvyklé situace a nezvyklého zastavení v běhu životem. Za takových okolností má člověk tendenci buď do zblbnutí (fakt:)) poslouchat zprávy v telce nebo v rádiu, jiní do zblbnutí (fakt:)) brousí po netu, jiní dělají do zblbnutí něco jiného.

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (4-6): Výstava; Přijela babička; Jak se Merlin ztratil

„Tak to pozvání prý platí pro nás obě!“ prohlásila panička nadšeně a šla norovat do skříně. Hlasitě jsem se na ni zadívala. „Cože???“ „No nekoukej! Zdeněk nás obě pozval na svoji vernisáž. Je výtvarník, moderní a prý tvoří instalace. Nejenže tě tady při hodinách angličtiny cpe piškotama, on tě chce mít i v galerii!“

 

 

„Aha, já vím!“ zajásala jsem. Moje panička totiž doma učí angličtinu a já už umím mezi jejími žáky vyzobnout ty opravdu zajímavé – a psomilné. Kocour Merlin prohlásil, že jim udělám z vernisáže akorát cirkus, ale nevadilo mi to. Jeden musí mít soucit s kocourem, který pozvánku nedostal.

BTW: Nalezeno v překladu

Minulý víkend mi volal Martin, tou dobou procházející jakési košické knihkupectví, a s hlasem plným smíchu se mě zeptal: „Co myslíš, o čem bude kniha, která se jmenuje „Misionářská poloha“?

 

 

Myslím, že vám nemusím objasňovat, co se mi mihlo hlavou a zvědavě jsem zauvažovala, v jakém oddělení onoho knihkupectví se Martin asi momentálně nachází. Přiznám se, že jsem se nezmohla na rozumnou odpověď, protože z jeho tónu mi bylo jasné, že navzdory návodnému názvu to o sexu nejspíš nebude. Co jiného by to ale mohlo být? Misionářská poloha! Vždyť to druhé, co mi okamžitě vyskočilo v hlavě, bylo „Zavři oči a mysli na Anglii“ :D

Z ROZÁRČINA ZÁPISNÍKU (1-3): Představení, sníh a nemoc

Milí čtenáři, nemáme páteční vaření, takže jsem se rozhodla pátky věnovat Rozárce – dáme si repete tohoto drobného rozhlasového pořadu, tentokrát však vždy tři díly za sebou. Pokud bych náhodou dostala vhodný článek, Rozárka to pochopí a chvilku počká. Jinak vám přeju příjemnou zábavu v Rozárčině světě… :)

 

Představení 

Panička říkala, jen jim to naštěkej! A já jsem poslušná fenka, tak tady mě máte. Jmenuju se Rozárka, i když popravdě na mě kromě Rózko a Rozinko, volají i Tykozojedna, ale taky Pusťtopovídám a kolikrát i Neválejsevtom.

BTW: Do zbraně!

„Kam že to jedeš?“ nechápal můj otec. „No… na střelnici! Do Liberce…“ vysvětluju už podruhé. Nedivím se, že taťka nějak nechtěl věřit vlastním uším – ani doma si mě moc neuměli představit s pistolí v ruce. Jenže… já to prostě chtěla zkusit!

 

Ostatně to byl vánoční dárek. Martin si nedávno dělal zbrojní průkaz a když mi o všem povídal, vzbudilo to můj zájem. „Ne, nechci si dělat zbroják,“ řekla jsem pevně, když mi nabídl, ať si ho udělám také. Netoužila jsem tyhle věci rozvíjet, jen jsem měla pocit, že bych měla o zbraních něco vědět. Umět je vzít do ruky, znát základní zásady jejich používání. Navíc jsem byla zvědavá.

BTW: Barvy

Tak letos už mám první za sebou. Byly moc hezké – sytě růžový a jasně žlutý. Rozzářily mi okno i myšlenky. Jenže druhé kolo už není takové, drobné kvítky jsou převážně bílé, což sice ladí se sněhem, ale ne s touhou po jarních barvách. Ano, mluvím o zahradních petrklíčích neboli primulkách, jejichž jásavé barvy v obchodech klamně ohlašují jaro už nejméně měsíc.

 

Ať je zima sebekrásnější (jakože ta letošní není), přece jen v ní obvykle chybí slunce a barvy. Když jsem byla malá a žila v Praze, nevadila mi s prohlubujícím se podzimem ani tak postupující tma, jako ztráta barev. Ve městě je to obzvlášť citelné. Jak vítr rozfouká poslední uschlé listí, zavládne šeď. Pro mě děsivá šeď! Všimli jste si někdy, jak depresivně šedé jsou v zimě třeba městské keře?

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN