Dagmar Ruščáková

BTW: Nazpaměť!

Minulý pátek jsme se sešli u Lucky, protože bylo třeba vyzkoušet mnou navržené kulisy, což znamenalo umístit veliký dvojdílný banner na rozkládací konstrukci. Poté, co jsme s pomocí našich mužů úspěšně zvládli nástrahy montáže – a řekli si, jak bychom to příště dělat neměli – jsem si stoupla před hotové dílo a úspěšně zadeklamovala první věty z nové hry.

 

PÁTEK S GURMÁNKOU: Jablkovec a křížaly, aneb jedno jablko denně

Tématem mého podzimu je minimálně jedno jablko z vlastní sklizně denně. Zatím se mi daří jablečné počty násobit tím, že s jablky vařím i peču. Jablku musím přičíst ke cti i to, že se nám zatím nezprotivilo. Ani čerstvé, ani sušené.

 

 

Právě jsem sebrala první várku jablečných křížal a naplnila jednu velkou sklenici. Jablečné plátky jsou pružné, sladkokyselé a tím pádem i neodolatelné, takže se sušením hodlám pokračovat. Mezi krájením jablečných plátků se najde trochu času upéct jednoduchý hrníčkový moučník – jablkovec.

 

Jablkovec aneb jablečná hrníčková buchta

2 hrnky hladké nebo polohrubé mouky

BTW: O čem sníš…

Nedávno mě napadlo, jak zavádějící je vlastně výraz snění. To zavádění je v jeho dvojím významu a tyto významy se – aspoň podle mých celoživotních zkušeností – vlastně nikdy nekryjí:))

 

Když někdo řekne se zasněným výrazem, že sní o… něčem, tak tím obvykle myslí něco, po čem touží. Chce například úspěch, krásu, zhubnout, něco vyhrát, získat lásku, peníze, zhubnout, stát se šéfem čehokoliv, mít krásný dům, velkou zahradu, psa, koně nebo třeba – pro změnu – zhubnout:))

BTW: Zachumlat!

Nezvykle teplé počasí letošního podzimu narušil minulý týden první vpád opravdové zimy. Nejenže začalo konečně trochu pršet a teploty prudce klesly, ale přidal se i vítr. Co vítr, v neděli to byla vichřice! Ledová.

 

 

Berry prohlásila, že tohle je přesně takové počasí, do jakého by psa nevyhnal a sabotovala jakoukoliv delší vycházku, než byla rychlá čůračka na protější louce. Musela jsem ji pořád pobízet – k chůzi i k… no, vyprazdňování:)) Nespokojeně přivírala oči před vodou hnanou vichrem a co chvíli se oklepala, protože jí vichřice převracela dlouhé chlupy naštorc.

BTW: Receptové dědictví

Když jsem se minule na Dedeníku kochala krásně dokumentovaným receptem Šárky Škachové na klasické české lívance, všimla jsem si její výzvy – nezapomínejte na staré recepty! Umějí nás přípravou i chutí přenést do časů a k lidem, na které už jenom vzpomínáme.

 

 

Přemýšlela jsem o tom, jestli já sama přenáším receptovou historii naší rodiny dál a zmocnily se mě pochybnosti. Ne, že bych s láskou nevzpomínala na dobroty, které nám připravovala maminka a babička, ale… když ony se časy mění. Dám vám příklad.

BTW: Panenky

Minulý týden jsem jela vyhodit tříděný odpad a když jsem otevřela kontejner na plast, maličko jsem zalapala po dechu: vypadalo to v něm jako pozůstatek opravdu ošklivé dopravní nehody:)) Ne, dělám si legraci, nebyly tam mrtvoly – jen vyhozené panenky.

 

 

Zadívala jsem se kontejneru a najednou mě napadlo: „Hele, vždyť tohle je Babeta!“ Ta gumová panenka s gumovými vlasy a jasně modrýma očima. Byla to jedna z mých čtyř panenek – nepamatuju si, že bych jich měla o moc víc. Ne proto, že by na mě naši škudlili, ale já jsem nějak o panenky nestála. Takže jsem měla velké mrkací mimino, gumovou Babetu, modrookou dlouhovlasou (ach) blonďatou Mariku a takovou tu maličkou plastovou panenku s hýbacími končetinami. Ta moje byla, bůhvíproč, černoušek a já jsem ji podle nějaké knížky pojmenovala Wabi. Jméno si pamatuju, legendu nikoliv – ale měl to být, v mých očích, indián:))

BTW: Nesekáno

Říkala jsem si, že už budu zticha a přestanu kvílet nad tím, jak je u nás sucho. Co už s tím? Tady ten náš kousek pod Zvičinou prostě někdo v únoru začaroval a od té doby tu skoro nepršelo. Když ano, tak krátce. Nebo hodně slabě – pokud to trvalo déle než 15 minut.

 

 

Jenže minule jsem si jich všimla a od té doby je se zájmem pozoruju, jak s nadějí rostou a sílí. Kdo? Inu, malé slivoňky, švestičky… Zkrátka pod naší nejstarší švestkou (slivoní) roste už celý houfek mladých. Mladých stromečků!

BTW: V ruce

Přátelství je zvláštní věc. Pokud si s někým, koho máte rádi a respektujete ho, dostatečně dlouho vyměňujete názory, klípky a sdílíte příhody ze života, něco z jeho vidění světa skončí i u vás. Já mám minimálně dvě kamarádky zběhlé v ručních pracích, které navíc tyto činnosti opravdu milují. Rády sdílí přesvědčení, že drobné ruční práce uklidňují rozbouřenou duši.

 

To je něco, co mě míjí. Z prostého důvodu – mám na tyhle věci obě ruce levé, tedy pokud se o něco i pokouším (ano, pokoušela jsem se, dokonce opakovaně:)), tak to rozhodně nevede ke klidu. Spíš k rostoucímu napětí, které skončí výbuchem a ušmudlaná zašmodrchaná věc letí do kouta. A já v duchu – nebo i nahlas – vrčím, protože si opravdu nepotřebuju dokazovat, že jsem nemožná.

BTW: Nutkání

Tuhle jsem narazila na FB na pěkný vtip. Ukazovali tam fotku takové té informační cedulky na Domestosu – nejen návod k použití, ale i kdo a kde to vyrábí, distribuuje a tak. Na konci byl text: „Pokud jste to dočetli až sem, nejspíš jste si zapomněli vzít na wc svůj smartphone“:))

 

Musím se přiznat, že mě to pobavilo, protože patřím k těm, kdo si pro delší sezení vždycky na záchod nějaké to čtení berou. A pokud se mi náhodou stane, že v oné místnůstce ztvrdnu nečekaně dlouho a bez čtení, také mám tendenci číst cokoliv, co se v mém okolí nachází. Řekla bych, že v tom nejsem sama, což by potvrzovaly plakátky, které občas bývají na záchodech v restauracích – člověk s nutkáním číst se tak poučí o místních obchodech a službách ať chce nebo nechce :P

BTW: Mračí se na vás svět? Použijte ACD!

Někdy se nevydaří den, někdy to vypadá, jako by se nedařil ani život. Sem tam je člověk jen unavený, jindy má strach a pocit, že ho svět drží v šachu. V takovém případě je nejlepší, když má po ruce ACD. Sice za něj nic nevyřeší, ale člověk tak nějak snáz sebere síly, aby se svým potížím postavil.

 

Řekla bych, že už se mnou pomalu ztrácíte trpělivost, že? Co je to, sakra, to ACD? Tak jo, už vám to řeknu. Je to zkratka výrazu, který jsem našla v jedné anglické knížce a moc se mi líbil. V originále to je Automatic Comforting Device a v onom příběhu to označovalo psa. Přeložit by se to dalo jako automatické uklidňující zařízení, či, trošku mileji, automatické těšidlo:))

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD