Když jsem byla malá, seděla jsem před štědrovečerní večeři v jídelně ve velikém starém koženém křesle a poslouchala v rádiu rozhovory s vojáky, lékaři, diplomaty a dalšími „nešťastníky“ kteří, vzhledem k svému povolání, nemohli trávit jeden z nejhezčích svátku v roce s rodinou. Jako dítěti mi představa, být na Štědrý večer mimo domov, přišla neúnosná.
Vize se naplnila o mnoho let později, když jsme se s manželem ocitli daleko od domova a první Vánoce proběhly pouze ve dvou. Postupně jsme se jako rodina rozrostli a my oba jsme se dětem snažili představit a udržet české vánoční tradice se vším všudy, a to i s kaprem ve vaně, kterého děti naprosto ignorovaly a zajímal jen nás dva dospělé. Mám dojem, že se nám dařilo českou vánoční atmosféru každoročně úspěšně v cizině vytvořit a užít si každé chvíle u rodinného krbu do sytosti.
Nad naším kuchyňským stolem visí veliká mapa světa. Manžel se na ní při jedné z nedělních snídani zadíval a povídá: „Co takhle v létě na Yukon“? Nápad se mi zalíbil a pomalu jsem se začínala těšit na naší jistě dobrodružnou cestu po Klondiku.
Je to už hodně dlouho, kdy naše Terezka měla začít chodit ve Vancouveru do školy. Jako typičtí rodiče prvorozeného „testovacího“ dítěte jsme se snažili najít takovou školu, která by co nejvíce vyhovovala našim představám o vzdělání svých potomků. Poměrně rychle, ač oba nedotčeni francouzštinou, jsme se rozhodli pro French Immersion – státní školu s francouzským programem a nikdy tohoto rozhodnutí nelitovali.
Máte rádi hory? Oceán? Kulturu? Historii? Sporty? Dobré jídlo? Jestli ano, pojďte se se mnou projít Vancouverem.
