Bubu

PSI: Kaprfíldová a žehlící ořechová bábovka

Kaprfíldová? No jasně, řeč je o Rozárce. Rózička už totiž zrušila všechny vítací květináče (sama vítá velmi zodpovědně), polínka nanosila (do koše, na terasu, do garáže,…) a usoudila, že na zahradě je nuda, tak velmi pečlivě prověřuje psotěsnost plotu.

 

 

Uvolněná spodní hrana pletiva jí dovolila, aby se podplazila a skočila do tújí na druhé straně. Co na tom, že pod plotem je opěrná zídka, vlastně zeď tak metr dvacet vysoká. Túje se ukázaly být něco jako krabice pro kaskadéry. Chlapi pak strávili plodné odpoledne s kleštěmi, když každý drát pečlivě zakroutili na vodící drát. Naposledy se jí povedlo uvolnit pletivo od sloupku a propasírovala se ven. Příště snad proteče skrz pletivo jako terminátor T1000.

PSI: Jak se má koza Róza?

Půlroční poděs provádí pitomosti permanentně. Prudí, poletuje, poničí památeční porcelán, podlahu. Prokouše paničce prádlo, podprsenky, ponožky, pantoflíčky…

 

 

 

Proteče pod plotem. Prožere prémie. Přitom proklatě půvabně polehává po polštářích. Provinile pokukuje. Psí pohled předvádí parádně. Panička podléhá. Podává piškoty, polívku, předražené pochoutky. Přesto příšera potrhle poskakuje po pokoji, pohazuje pidikousky polínek, překáží průchodu, prolézá přes překážky. Povaluje se po posteli. Povely plynou prázdnou palicí pomalu, pomaloučku. Promlčené…

 

 

PSI: Koza Róza

Malá Róza roste jako z vody, každý týden je vidět rozdíl. Momentálně má hrozně dlouhé nohy, ovšem paciny má tlusté a veliké. Bude opravdu velká. A jak odříkaného chleba největší krajíc, momentálně se jí kulatá držtička natáhla a má dlouhé nejenom nohy, ale též rypák. Děvče, děvče, co z tebe vyroste?!

 

 

Lumpačí neustále. Termín „poděs“ se vžil a dokonale ji vystihuje. Máme na zahradě rozvedenou vodu v zakopaných hadicích a na několika místech jsou „zásuvky“ pro hadici. (Co by můj nejdražší pro mne neudělal, abych za sebou při zalívání nemusela tahat 20 m hadice.) I Rózi objevila zásuvku. Prima dudlík, hlodat by se to taky dalo. Jenže ohlodaná spojka nespojuje a zásuvka nezásuvkuje a zrovna tahle zásuvka u terasy je hodně používaná.

PSI: A teď to máme

Těšili jsme se, těšili a teď to máme. V pátek jsme si to přivezli. Je to černé, narodilo se to 4. března, váží to asi 5 kg, má to chytrý až poťouchlý kukuč, zuby jako jehličky, bude to černý labrador (labradorka) a jmenuje se to My Maggi Daysi Art. Dovedete si představit, že byste na štěně volali jako na polívkové koření? Já tedy ne. Naštěstí měla růžový obojek a tím pádem bylo jasné pracovní jméno: Růžofka.

 

Jenže malé štěně a Růža? Růžena? To taky nejde. Takže Róza, Rózička, Rozárka? Jo, to by šlo. A je to! Máme doma Rózičku.

PSI: Těšíme se

Těšíme se. Už pár týdnů. A zanedlouho to přijde a budeme mít radost. Jakou radost? Velikou. A proč? Protože se už pár týdnů těšíme. No jo, tak já už to prásknu. Budeme mít štěně.

 

Naší labradorce Báře bylo tento měsíc 8 let. Ačkoli je ve výborné kondici a až na epilepsii je zdravá, je už taková usazená a trochu lenošná a lenošivá. I rozhodli jsme, že štěně bude vhodný životabudič.

Jenže. Jenže jaké štěně? Rozhodně holku. Bára není kastrovaná a kastrovat ji nedám, nebude-li to nutné (přidávat k její nemoci jakoukoli zátěž není vhodné).

PŘÍRODA: Když příroda blbne

V neděli jsem česala moje oblíbená jablka odrůdy James Grieve, letos jich byly dvě bedýnky. Docela se povedly, červavých bylo málo a jsou jako vždy velmi chutné.

 

 

Tohle jsou moje milovaná jablíčka. Babička je měla na zahradě a bylo to jedno z mála jablek, co se dají utrhnout a rovnou jíst. Babiččinu zahradu už nemáme, a tak jsem si James Grieve vysadila na své zahradě.

Na jaře jsem tuhle jabloň ořezala jenom málo, roste úplně jinak než vedlejší Šampion. Tak jsem si řekla, že ji trošku umravním teď. A jak tak probírám větve a větvičky, co nechat, co odstranit, najednou koukám, na jedné větvičce jsou poupata.

MLSOTNÍK: Švestky jsou nejlepší ovoce!

Odjakživa mám ráda švestky. Ty klasické české švestky. Jen ať mi nikdo neříká, že mívají šárku. To se vždycky děsně naštvu. Nejsem žádná obtížná choroba švestek. Ta choroba se jmenuje šarka. To bych si vyprosila jednou provždy.

 

Přesto jsou švestky to nejlepší ovoce. Univerzální. Miluju je ve všech podobách. Čerstvé, v koláčích, knedlících, sušené, jako povidla, slivovici… Prostě švestky jsou skvělá věc. Ta se teda Pánubohu povedla.

Momentálně máme sezónu švestek, docela se urodily, sud už je plný, povidel mám na dvě sezóny a na stromech je ještě vagón švestek, co s nimi?

ČLOVĚČINY: Kvalifikovaný technik 21. století v kuchyni

Víte, jak to vypadá, když se do vaření pustí někdo bez základního výcviku? Zkuste si to představit. Já nemusím. Já to mám doma.

 

 

Vloni si Junior vyžádal k svátku topinkovač (takovou tu kisnu, co se do ní strčí krajíček chleba a za chvíli vyskočí opečený toast). Dostal ho, přes prázdniny jsme ho zajeli, odvezl si ho na kolej a teď ho přivezl zpět. Nesl známky častého užívání (ten toaster), takže jsem ho musela vydrbat.

MLSOTNÍK: Červnové mlsání

Tuhle jedna kamarádka prohlásila, že červen je nejkrásnější měsíc v roce. Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlela, ale asi ano. Červen je krásný měsíc. Přelom jara a léta. Už je teplo, ale žádný nesnesitelný hic. Všechno je zelené, ještě krásně svěže zelené, ani stopy po vyprahlosti vrcholného léta. Navíc všechno kvete. Slunko svítí, kytky smrdí, ptáci řvou, prostě pohoda.

MLSOTNÍK: Chvála jednoduchosti

Mám ráda jídlo. A mám ráda, když si nikdo a nic na nic nehraje. Takže neuznávám třeba sojové maso a jiné sojové náhražky, ačkoli sojové boby občas v kuchyni používám. Neuznávám falešný tatarák. Ten pravý ovšem miluju. Treska a la losos mi křiví hubu. A tak dále a tak podobně…

A taky mám ráda, když brambory chutnají jako brambory, tvaroh chutná jako tvaroh a ryba jako ryba. Žádné maskování či zastírání v kuchyni nebrat! Naopak základní vlastnosti potraviny je třeba vyzdvihnout, podpořit a vychutnat.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN