Zdravíme zase po dlouhé době a přejeme všem krásnou druhou polovinu prázdnin! My, pracovní jezevčice, si prázdniny užíváme spíše od ledna přibližně do začátku dubna, kdy pro nás není moc do čeho strčit nos. I když Kája teď v lednu strkala druhou polovinu těla, kam neměla a byla z toho štěňata, tak si moc neodpočinula, ale panička říkala, že to bylo schválně.

Tak když jsem zdatně odasistovala porod a dohlídala nad výchovou vnoučat, jsme se vrhly do jarního koloběhu a sledovaly jsme, jak se panička pilně připravuje na myslivecké zkoušky, jak doma hysterčí, že nic neumí, že si nic nepamatuje a že určitě rupne. No hádejte… samozřejmě nerupla, šprtka – a domů přinesla i vyznamenání a to bylo ráno před zkouškou keců.

Přátelé, kamarádi a příznivci všech štěkajících čtyřnožců. Rok se s rokem sešel a panička se nad sebou zamyslela, že by také mohla Zvířetníky počastovat vyprávěním, co je zase u nás v doupěti nového. Asi nejvíc povídání budu tentokrát mít o Kadlikovi.

Loňský rok uběhl jako voda. Já – jezevčice Béďa jsem porodila šest malých fousáčků, ti se v průběhu jara rozprchli po celé republice a dokonce i za hranice. Užívali jsme si velikonoce na chalupě na Vysočině a Kája se tam začala učit umění loveckému, a já se starala o děti. Nejprve si ta moje holka jen tak povlávala po lesích a polích, více méně jak se jí zlíbilo, ale po chvilce trénování nabral výcvik řádu a pořádku a v květnu složila velice úspěšně svoji první zkoušku – Zkoušku vloh.

Jaro o sobě dává vědět čím dál víc. Pro nás začalo narozením štěňátek už 6. března. Jako by těch šest malých fousáčků přivolalo teplejší a slunečnější počasí.

Prvních 14 dní je z pohledu nezúčastněného pozorovatele asi docela nuda. Sosáčci jen leží, občas se přesunou na valné hromadě, kterou tvoří, aby se navzájem hřáli, z přízemí do prvního patra. Občas se odkulí podivným tulením pohybem za sladkou mléčnou vůní blíž k mamince a hlavně ke zdroji. Většinu času ale prospí, to aby načerpala co nejvíce energie, aby byla co nejdříve schopna se postavit na vlastní nožičky.

Předem, hluboká omluva všem Zvířetníkům za opravdu dlouhou absenci… měla své opodstatněné důvody… Ale příchod jara nás konečně probudil z letargie a panička se zase jednou rozhoupala vám sepsat co jí nadiktuji…

Takže HALÓ HALÓ! Hlásí se vám fousaté jezevčice Béďa a Kadlik!

S nastávajícím jarem, počátkem všeho nového a krásného, i do našeho bydlíku vtrhlo cosi „fresh“. Po dvou letech jsem se opět stala hrdou matkou. Je to až s podivem jak ten čas letí, moje Kája už je velká slečna, v dubnu to bude dva roky co je na světě…to že se tak tenkrát stalo přesně v den narození jistého Adolfa, je věc čistě náhodná a Kadlik, ke svému štěstí, nemá snahu ovládat naši smečku a vůdcovství stále přenechává mě… a já přenechávám paničce ten pocit, že to tam řídí ona… Ale víme svoje!

Tak jsme se konečně s Kadlikem dostaly k sepsání toho, co se událo za loňský rok v našich životech…  bylo toho opravdu moc a moc. Kadlik zatím prý moc psát neumí, tak mi bude jen napovídat, kdybych náhodou na něco zapomněla…  

Vezmeme to pěkně popořadě, ať se v těch událostech nezamotáme jako štěně za ocáskem…

Leden: pro mě více-méně odpočinkový měsíc, panička hledala vhodného ženicha a já si válela šunčičky na gauči a připravovala se na roli nastávající matky.