Chtěli byste být znova mladí? Myslím ty, kteří jsou v druhé třetině „zápasu.“ Teď nepíši o tom tradičním, být mladý se současným rozumem. Prohlížím fotky z šedesátých let a připomínám si události, které se k nim vztahovaly. Byl jsem tehdy praštěný puberťák, který stále vyhledával nějakou recesi a tím jsem se občas dostal do menších nesnází.

Šel jsem minulý týden okolo ohrady s prodejci vánočních stromků. Stromečky výstavní, úhledně zabalené do sítěk. Dívám se na ceny. Jedlička 600,- Kč, borovička 470,- Kč, smrček 350 Kč větší, malý za 290 Kč. Vzpomněl jsem na své dětství, kdy jsme u hajného kupovali smrček za pět korun a jedličku osm.

Píši kupovali, ale byl tu problém v našem tatínkovi. Stále chodil do lesa, a měl již dávno vyhlédnuté stromky na Vánoce. Večer před Štědrým dnem vyrazil do lesa s pilkou „zlodějkou“ a namířil si to v naprosté tmě do určené lokality.

Bylo to v době, kdy v naší zemi nikdo neznal „Dědušku Maroza“, Santa Klaus se ještě s jeleny proháněl ve Skalistých horách a u nás stále byl u moci ryze český Svatý Mikuláš, řek z Myry v Turecku, který s čertem a andělem chodil obdarovávat děti.

Byl rok 1954, já chodil do druhé třídy vesnické školy a v té době jsem jezdil každý týden s maminkou do OÚNZ na kontroly po „úspěšné“ léčbě žloutenky. Půl roku mi po týdnu odebírali krev na testy.

Po každé kontrole jsme šli přes město na vlak a já se vždy zastavil u výlohy cukrárny, kde byla vystavena nádherně zdobená chaloupka z perníku.

Ne všechno, co se okolo nás děje, se dá brát s nadsázkou a humorem. Jsou věci, které bývají velmi smutné, a není-li člověk úplně bez citu, tak se těžko rozdýchávají. To o čem chci psát, je dnes bohužel velmi časté, a ukazuje to na velkou míru cynizmu a bezohlednosti.

Je sobota a já jdu s rodinou navštívit maminku mojí manželky do zařízení, které má honosný název Léčebna dlouhodobě nemocných. Maminka je po mozkové příhodě ochrnutá a v první fázi musí absolvovat základní léčbu. Vcházíme do budovy, na oddělení kde jsou nejtěžší případy.