Andrej Ruščák

GEOPOLITIKA: Jak porozumět dnešnímu Polsku?

Málokomu asi ušlo, že je politická situace u našeho severního souseda poslední dobou velmi turbulentní. Vzhledem k tomu, jak odlišně jsou oproti nám v Polsku narýsované hranice mezi jednotlivými společenskými a politickými entitami, naši analytici, pokud nemají k Polsku nějaký hlubší vztah, zpravidla nedokážou úplně dobře českému čtenáři zprostředkovat tamní situaci. Pojďme si přeložit polské události nejen z polštiny do češtiny, ale i z polských reálií do těch našich.

 

POLITIKA IDENTIT: Co nám hrozí v Česku?

Dosud jsme se na politiku identit, woke ideologii a další věci s tím spojené dívali především jako na fenomén, který se týká anglofonního světa. Ale co u nás? Jaká je šance, že zasáhne tenhle trend i naši kotlinu?

 

 

Na úvod je potřeba říct, že není pravda, že by u nás lidé, kteří se takhle projevují, nebyli. Není jich zatím úplně moc, to je pravda, ale organizují se – zejména na Twitteru – a snaží se kopírovat vzory z anglosaského světa. Poslední příklad, který nás o přítomnosti woke ideologů ujistil, se stal minulý týden, kdy Petra Pecková (STAN), nová hejtmanka Středočeského kraje, dala na svůj Twitter fotografii „knížky, kterou našla na sedadle v autě svého řidiče“. Paní hejtmanka se chtěla pochlubit, že je její řidič, kterého zároveň v tweetu pochválila, sečtělý, ale kniha, o kterou šlo, byla od amerického politického komentátora Bena Shapira.

POLITIKA IDENTIT: Co je to s tím převlékáním za černochy?

I do našich luhů a hájů se dostala informace o tom, jaký průšvih měl kanadský premiér Justin Trudeau, když na něj prasklo, že v mládí někde vystoupil „převlečený za černocha“. V čem je problém? Co způsobuje, že to vyvolává takové pohoršení? Klíčové slovo je „Blackface“.

 

Jako obvykle se musíme za vysvětlením tohoto fenoménu podívat do Ameriky, konkrétně do období od začátku devatenáctého do poloviny dvacátého století. Šlo o minstrel shows, populární zábavu zejména na americkém Jihu, která spočívala v parodování černochů. Herci nejenže byli nalíčení na tmavo, ale používali takové líčení, rtěnky a další věci, aby vypadali ne jako černoši, ale jako jejich karikatura, co nejvíc se odkazující na stereotypy o nich. Samotná show vyloženě spočívala v tom, dělat si srandu z toho, že černoch je někdo, kdo je vlastně líný a hloupý.

POLITIKA IDENTIT: Sexuální menšiny jako nedobrovolné beranidlo

Už jsme si v našem seriálu o woke ideologii, politice identit a vývoji, který zaplavil anglosaský svět, řekli o principu, na základě kterého si profesionální aktivisté vezmou za rukojmí menšinu, která o jejich „službu“ ani nestojí, jenom proto, aby ji následně využili jako beranidlo proti systému, který chtějí od základu změnit. Nejinak je tomu v případě sexuálních menšin.

 

Menšiny označované jako LGBT, LGBTQIA nebo zkráceně LGBT+ jsou lidé, kteří mají nějakým způsobem nestandardní sexuální orientaci nebo genderovou identitu. Sdružuje je právě a jenom to – jinak jde o prakticky přesné zrcadlo širší společnosti, ať už co se týče politických preferencí, osobních zájmů nebo hodnot. Modus operandi woke ideologů se opírá o několik věcí:

POLITIKA IDENTIT: Kulturní apropriace

Jedním z termínů, kterými woke ideologové šermují, seč jim síly stačí, je kulturní apropriace, nebo také kulturní přivlastňování. Zpravidla je to v souvislosti s tím, když se snaží někoho šikanovat nebo ho vyhodit z práce za to, že se převlékl za osobu jiné národnosti nebo kultury, že někomu nabízel „neoriginální jídlo“ a podobně. Pojďme se podívat na to, odkud se tohle vzalo, co to je a jak na to adekvátně reagovat.

 

Jako naprostá většina woke ideologie se kulturní apropriace vztahuje k USA a k jejich historii. Základní linie problému je zhruba následující: Amerika je „tavící kotel“ (melting pot) různých kultur, z nichž se v další generaci stávají Američané se vším všudy. Na první dobrou to zní až idylicky, ale ono to tak úplně není a zejména v minulosti nebylo.

GEOPOLITIKA: Co se děje v Náhorním Karabachu?

Dne 27. září ráno místního času vypukl na linii kontaktu mezi arménskými a ázerbájdžánskými vojsky ostrý střet. Frontová linie se posouvala, několik vesnic skončilo v ázerbájdžánských rukou. Po našem internetu se začaly šířit otázky: komu máme stranit? Kdo je v tomto konfliktu „tím dobrým“? Asi nejupřímnější odpověď je: civilistům, jakýmkoliv.

 

GEOPOLITIKA: Netvařme se, že se nás Erdoğanovo chování netýká

Tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana není potřeba nijak detailně představovat. Kontext, v jakém se pohybuje vůči Řecku nebo Evropské unii, je u nás dostatečně známý, ale nebylo by od věci upozornit na další vlastnosti jeho vpravdě imperiálního projektu. Je totiž z čeho mít obavy.

 

Pokud jde o stabilitu Blízkého východu, dosud platilo, že v ní byly zejména dvě trhliny: vznik Státu Izrael, jehož existenci měla velká část jeho sousedů problém přijmout za hotovou věc, a s tím související izraelsko-arabský konflikt, a za druhé íránská islámská revoluce z roku 1979, která kromě vytvoření teokratického režimu v Íránu měla za následek i velmi zásadní společenskou proměnu v sunnitském světě, o válkách na revoluci navazujících ani nemluvě.

GEOPOLITIKA: Chtěný nebo nechtěný mír?

Jednou z nejčastějších reakcí na články z našeho seriálu o Blízkém Východě bylo: „Chudáci lidi“ s poukazem na to, jak se uprostřed rozehrané geopolitické šachové partie může obyčejným lidem žít. Mírový proces mezi Izraelem a arabskými zeměmi, který v posledním měsíci výrazně akceleroval, právě na ty lidi myslí – ale velké části světa to není dost dobré.

 

Je to jako z toho vtipu, určitě jste ho všichni slyšeli aspoň stokrát: „Sejde se magor, dva korupčníci, zadavatel mučení jemenských zajatců a vrah s pilkou na kosti a dohodnou se, že bude mír a zářivá budoucnost“. Jenže on to není vtip, realita na Blízkém Východě přesně takhle vypadá – a reakce světové (odborné) veřejnosti tomu přitom moc neodpovídá.

GEOPOLITIKA: Symbolický let EL AL ELY971 a ELY972

V pondělí 31. srpna a v úterý 1. září se otevřela nová kapitola blízkovýchodní historie. Vysoce symbolický charterový let izraelské státní společnosti EL AL spojil, přes Saúdskou Arábii, Izrael se Spojenými arabskými emiráty.

 

 

Všechno začalo (ne)překvapivým oznámením o normalizaci vzájemných vztahů a navázání nejen diplomatických vztahů, ale i obchodních a bezpečnostních partnerství všeho druhu. Vztah mezi Státem Izrael a Spojenými arabskými emiráty se očekává jako výrazně lepší, než vztah mezi Izraelem a dosud jedinými dvěma arabskými zeměmi, které ho uznaly: Jordánskem a Egyptem. Izraelsko-americká delegace, která letěla z Tel Avivu do Abú Dabí tak symbolicky zpečetila počátek procesu, od kterého se očekává otevřené partnerství mezi Izraelem, některými státy Perského zálivu, Ománem a potenciálně i Marokem a Súdánem.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN