Alex

HOST DEDENÍKU – Alex: Jenom proměny?

V mělkém dolíku, na úpatí Vysočiny, mezi kopci s pastvinami a lesy, se choulí městys Lomnice. S upřesněním – u Tišnova, Brno-venkov. Ono těch Lomnic je povícero. V sobotu, začátkem září jsme s Ajvi zajeli do Lomnice podívat se v rámci Dnů Evropského dědictví na výstavu jiřin v lomnické oranžerii a výstavu zahradních lemovek. Pozvala mne sousedka, která jela vypomáhat s aranžováním jiřin.

 

Oranžerie v Lomnici mne velmi zajímala, věděla jsem od sousedky, že paní D., její kamarádka, se svým manželem zachránili oranžerii ze stavu klinické smrti, při té příležitosti zachránili i keramickou pec, kde se vypalovaly květníky a zahradní lemovky pro lomnický zámecký park a ze sutě zachránili a zrestaurovali 11 druhů lemovek. Abych se přiznala, o zahradních lemovkách – pomůckách zámeckých zahradníků, jsem slyšela poprvé. Při tom um starých zahradníků obdivujeme do dnešních dnů v zámeckých parcích.

HOST DEDENÍKU – Alex: Jak mi dupali králíci

Prázdniny spějí do druhé poloviny, lidé šťastně odjíždějí na dovolené. Ale co s mazlíčky? A co teprve s domácími zvířaty?

 

 

A tak jsem letos v jednom týdnu vyfasovala starost o dvě zvířecí sousedské domácnosti. Z jedné strany, přímí sousedé – dvě kočky. Černý Kikin a mouratá Mici-Angora.  Dvakrát denně, za nepřejícího kvílení Ajvi, která na mne ječela zpoza našeho plotu, že si dovoluji ty potměšilé kočky chodit krmit.

„No, Ajvi, nedá se nic dělat, paní domu má sice tři předospělé děti a jednu dospělou vnučku, ale jaksi nejsou schopni si logisticky naplánovat dovolené tak, aby se někdo postaral o dům, rostlinstvo a živočišstvo. A tak nezbývá, než se o kočičky postarat. Kytky chodí zalévat další sousedka.“

HOST DEDENÍKU – Alex: Stopa posla z Liptákova na jižní Moravě

Brňané a lidé z okolí znají, přespolní tuší, nebo nevědí. V okolí Tišnova konkrétně za Lomnicí, prochází úchvatnou kopcovitou krajinou stezka, věnovaná géniovi a všeumělovi Járovi Cimrmanovi. Část stezky byla cílem našeho červencového výletění s pejsky, zláťáky Tobbym a Montym… a Ajvinkou.

 

Bylo teplo, katastrofální sucho, ale krásná oblaka a příjemný větřík. To byl den, kdy slovo dalo slovo a sraz jsme si daly tak nějak na půl cesty od našich domovů. Vyšlo to na Lomnici u Tišnova, kam jsme po dopravních peripetiích (první volný den svátku Cyrila a Metoděje a to se na silnicích děly věci nevídané) konečně s mírným zpožděním stanuly na náměstí v Lomnici před kostelem Navštívení Panny Marie.

HOST DEDENÍKU – Alex: Štěně

Při jízdě autem mne odchytila SMSka. Zastavila jsem, mrkla kdo píše a ejhle zpráva od kamarádky z ulice, novopečené paničky osmitýdenního fletíka. Manžel odjel na týden za prací, ona s děvčaty jsou totálně na hromadě a musí jet k lékařům. Jestli bych jí na dvě hodinky pohlídala štěňátko.

 

Bojí se ho nechat samotného doma, aby si něco neudělal, auto také nemá připravené na psa. Zavolala jsem jí zpět, že právě jedu domů a pohlídám. V záchvatech bublavého kašle mi děkovala. A tak jsme se stali tetou a strejdou na pár hodin, mrňavému fletímu klukovi. Můj muž naštěstí nikdy nic nenamítá, co se týká zvířat.

ZELENÉ PRSTY – Alex: Skalka a skalničky

Skalku jsem budovala z kamenů roztroušených v lese, v našem okolí. Do dnešního dne mám knížku od pana Čestmíra Böhma – Skalky a skalničky, kde radí, že kámen má být z blízkého okolí, aby skalka působila přirozeně. Vzala jsem to doslova!

 

Kolečka, krumpáč a mladické nadšení – to byla moje výbava na „procházky“ s pejskem do lesa.  Vybírala jsem si kameny, které se mi líbily, takové ty už po mnoho staletí opracovávané přírodou. Jednou jsem se snažila vydloubnout pomocí krumpáče pořádný šutr. Nakonec se po namáhavé dřině ukázalo, že je to vršíček rostlé skály, vykukující ze země…

 

 

ZELENÉ PRSTY – Alex: Začátky mého zahradničení

Každý máte kolem sebe jistě nějakou tu kamarádku nebo kamaráda, kteří jsou tak dobrými zahradníky, že se o nich říká, že „mají zelené prsty“. Tím se praví vše. Na jakou rostlinku sáhnou, ta prospívá a bují.

 

 

I já mám starší kamarádku Ludmilu, která touto vlastností oplývá. Od té jsem se naučila některé dovednosti okolo zahrady, ale nikdy jsem neměla a nemám, zelené prsty jako ona. I tak jsem vděčná za její přátelství a ochotu se podělit se mnou o své zkušenosti.

HOST DEDENÍKU – Alex: Stromy

Když jsme před čtyřiceti lety zakládali zahradu, jako první jsme sázeli jehličnany. Šlo vesměs o borovice různých druhů, tenkrát naprosto nesehnatelných. To bylo tak.

 

 

Jeden z našich uličních sousedů má zelené prsty. Je to člověk, který ve skleníku pěstuje orchideje, jezdí kvůli nim i po světě a na co sáhne – to roste. Hlavně okrasné dřeviny. A takhle před těmi čtyřiceti lety mu kamarádi tu a tam ze zahraničních cest přivezli nějaké šišky, on z nich vyklepal semínka, zasel, dokázal, že vzešly a nespadly díky nějakým plísním, vypěstoval semenáčky, lesáci mu nechali kousek paseky v lese, tam je zasadil, a když z nich vyrostly sazenice rozdával je těm, kdo měli zájem.

HOST DEDENÍKU – Alex: Duo Cacib letem světem

Na brněnském výstavišti se odehrávají různé velkolepé akce. Pro mne jsou lákadlem výstavy hospodářských zvířat nebo výstavy psů. A na jednu z nich jsem v sobotu 4. února nečekaně zavítala.

 

 

Ještě v pátek by mne ani ve snu nenapadlo, že bych jela na Duo Cacib do Brna, ale večer mi zazvonil telefon a k mému milému překvapení se ozvali naši přátelé ze severních Čech, chovatelé, od kterých jsme měli Klérku. Byli ubytovaní v hotelu u Výstaviště, a že v sobotu po deváté nastupují do kruhu se svým psím, mladým parťákem, teriérem.

 

 

HOST DEDENÍKU – Alex: Běhám, běháš, běháme – Ajvinka vypráví

Ano, běháme s paničkou, tedy já běhám, panička jenom popochází, nebo rychle se mnou dobíhá na start, když se zapomeneme někde venku mimo areál a už mám rozběh. Panička tomu říká coursing a také říká, že je to príma psí sport, což já s ní souhlasím!

 

To bylo tak, panička se poprvé kdysi seznámila s coursingem ještě za mládí mé předchůdkyně Klérky. Ale to byla jenom jednou, pokusně zjistit, jestli Klérku bude střapec zajímat. Podle vyprávění, tato zkušenost nezanechala ani na jedné nějaké významější stopy. Ale to už je skoro dvacet let. Později obě zkoušely coursing na Setkání Zvířetníků v Daňkovicích a ve Velkých Losinách, když už Klérka byla o dost starší.

HOST DEDENÍKU – Alex: Mrazivá bojovka

Jednoho, lednového, nedělního odpoledne, poslední volný den novoročního dlouhého víkendu, zazvonil do naší siesty mobil. Volal manželův bývalý kolega, že jedou s manželkou a jejich psem, bernským honičem, na výlet do lesů, do okolí Babího lomu, takže se zastaví na kus řeči.

 

Napadlo trochu sněhu, mrzlo a bylo krásně. Dlouho jsme se neviděli, tak jsem se těšila na příjemný závěr volna. Odpoledne uplynulo, začalo se rychle stmívat a návštěva nikde. Trošku jsem znervózněla, protože jsem dobře znala nepřivolatelného a nevychovaného Jardu, který dokáže při dlouhé vycházce lesem, rotovat prostorem, jeho panička zachovává naprostý klid (je to žena nervozity prostá), zatímco já neustále pískám, volám a hartusím.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD