„Bude pršet, nikam nejezdi!“, pravil můj muž z pohodlí svého křesla. Prohlédla jsem všechny počasové servery a ujistila jsem se, že na místě samém, kam vyrážíme za kamarádkou bude pršet, ale tak hodinku odpoledne. To se dá zvládnout.
A vyrazili jsme natěšeni, všichni čtyři, každý na něco jiného. Ajvi na čmuchání nových prostor, Brex, který má už 15 měsíců na lítačku v jiném prostoru, já s Dagi na shlédnutí prací na rekonstrukci barokních zahrad pod hradem Pernštejnem.
Je doba mobilová a od jejího počátku jsem vlastnila několik přístrojů. Můj vlastní, který jsem si kdysi koupila koncem devadesátých let, bylo cosi tlačítkového, malá cihlička do ruky. To byl můj první a poslední mobil, který jsem si sama pořídila. A potom nastala doba dědická.
Manžel si koupil něco nového a já po něm zdědila jeho starý mobil. Neřešila jsem to, přístroj jako přístroj. Jenomže potom nastala nějaká větší časová proluka a mě najednou můj (tedy zděděný) první dotekový Samsung přestal fungovat. Pracoval pouze jako telefon, to ano. Ale internet, nedej bože jiné apky, to už nešlo, pořád na mě vybafával hlášky, že už to nejde nainstalovat, cosi zastaralého. A v této situaci jsem začala tlačit na muže, aby si pořídil nový mobil. Já si vezmu jeho Lenovo.
Nepohodlně. Jsou rozdílného živočišného druhu. Kocour preferuje pomalé loudání, někde za mými zády a po chvílích nás dobíhá, když na něj zapískám nebo zavolám, aby se zase coural někde vzadu, no a Ajvi jako pes dychtivě, s nosem u země čte všechny pesemesky co jsou při cestě. Obzvlášť náročné je focení. Nafotit oba do jednoho záběru, takřka nemožné. Především když je zamrzlo, na zemi poprašek sněhu a za zády se člověku neustále ozývá žalostné, hlasité mňaúúúú – zebéééé.
V adventním čase se snažím užít si kulturních akcí, zklidnit puls, dech i krok a věnovat se klidovým činnostem. Letos jsem do svého rozjímacího repertoáru zařadila shlédnutí České mše vánoční Jana Jakuba Ryby. Využila jsem skvělé příležitosti, že Mladí brněnští symfonici a sbor Ars Brunensis pořádali generální zkoušku v kostele Narození Panny Marie ve Vranově u Brna.
Krásné dílo, v krásném působivém prostředí a skvělí muzikanti. Kostel byl plně obsazený, dvě řady lavic plné, podél zdí přidaných několik řad židlí, vždy po dvou za sebou. Přijela jsem včas, abych si vybrala místo co nejblíže orchestru, pěkně bokem, abych vstáváním nerušila ostatní obecenstvo. Chrámová loď je velká, zimní světlo a lampy nic moc, takže co nejblíže. Podařilo se mi, vlevo, hned za orchestrem na židli. To bych nesměla být ale já, abych se nepřipletla do cesty škodolibému osudu.
Začátkem května, na naší slepé ulici v prudkém kopci, začala rekonstrukce vozovky. Původní projekt, pouze skrývka pěticentimetrové vrstvy původního asfaltu se během prvních čtyř dnů změnila ze záhadných důvodů na prohrabání celého kopce a ulice až na hlínu.
Prý špatně uložené inženýrské sítě (opravovaly se jenom dvě plynové přípojky). Dole pod kopcem, uložená blízko povrchu a naše, která se ocitla také blízko povrchu, když se snížila rozbagrováním kóta silničky vedle našeho domu. Nerozumíme tomu nikdo, ale asi jsou v tom nějak zamotané dotační peníze. Nu výsledkem bylo, že slepá ulice v kopci byla dva měsíce absolutně nepřístupná záchrankám, hasičům a tak, ale to vedení naší obce netížilo. Naštěstí se nikomu ze 77 dospělých a 16 dětí, nic nestalo. My jsme tři a půl měsíce byli s auty vyhnáni ze svých pozemků a ta stála na loukách pod lesem a ničili jsme je na neudržované „přístupové cestě“. Ale dost stížností, jen jsem chtěla nastínit situaci.
To, co momentálně probíhá v české kotlině (plošné trávení škodlivých hlodavců) mne nenechává lhostejnou. Abych se přiznala, tato blbina mi totálně nadzdvihla můj už tak vysoký krevní tlak. Nebudu popisovat ten strašlivý dopad na přírodu, ten už tady působí ze strany socialistických zemědělských podniků přes 70 let. O koloběhu jedu v přírodě se už veřejnost dověděla z internetu a medií také dost. Já mám s jedy bohužel pro mne dost tragickou, i po 40 letech stále bolestnou zkušenost.
Po pár letech jsem zajela do Předklášteří, mrknout se na cisterciácký klášter Porta Coeli. A protože jsem nikdy nebyla v jeho zázemí, šla jsem podvečerní procházkou okolo klášterního rybníka za klášterem a objevila nová nádherná zákoutí, nové kompozice – jaksi zezadu 
Mluvila jsem s místními lidmi, kteří jsou jaksepatří hrdi na svoji obec a její historii spjatou s působností cisterciáckého řádu. Samotný areál kláštera prokoukl. Bazilice Nanebevzetí Panny Marie se dostává péče řemeslníků – odborníků. Dříve jsem do Předklášteří jezdila „omrknout“ vzácný gotický portál, ukázat tuhle gotickou nádheru návštěvám. Ale po poslední návštěvě držím palce na znovuzrození obce i kláštera. Po všech těch historických útrapách, kterými prošly.
Ne, nebojte se nejde o politickou stranu. Mám na mysli jeden z mnoha zelených nepřátel zahrádkáře, plevel ptačinec žabinec, odborně zvaný ptačinec prostřední. Začal se u nás na zahradě vyskytovat poslední roky. Jeho výskyt zřejmě souvisí s teplými zimami, protože na podzim není a hned jak se začne příroda klonit k jaru, tak roste všude. Dá se sice snadno vyplet, nemá nijak hluboké kořeny, ale je to rozvětvená hustá placka, pod kterou nemůže nic růst.
Máme doma maroda. Jistě jste se mnozí Zvířetníci s tímto trápením už setkali a vy, co ještě ne, tak tady je malá rada.
Ajvi byla na pravidelné vakcinaci, a protože byla v zimní chlupatosti, pár dní trvalo, než jsem si všimla, že má u levé lopatky, pod kůží, tvrdou bouli zvíci půlky rozpláclého golfového míčku. Sterilní abces, který se někdy v místě vpichu může udělat.
Jednoho dne ráno jsem si všimla zavlhlé zdi v rohu, u pantů vchodových dveří, a to až do výšky asi 80 cm. Přesně nad malou šachtičkou, kde je přístup k čistícímu kusu svislé litinové roury, jedné ze dvou větví odkanalizování domu.
Po krátké poradě s MLP nám bylo jasné, že se něco stalo s příslušnou kanalizací, přestali jsme používat WC a sprchový kout, napojené na tuto větev a přešli na používání do protilehlého konce domu, ale o patro výš. Byli zavoláni instalatéři, kteří mohli až za čtrnáct dní, ale nakonec přišel den D a hodina H a začalo bourání.
