V adventním čase se snažím užít si kulturních akcí, zklidnit puls, dech i krok a věnovat se klidovým činnostem. Letos jsem do svého rozjímacího repertoáru zařadila shlédnutí České mše vánoční Jana Jakuba Ryby. Využila jsem skvělé příležitosti, že Mladí brněnští symfonici a sbor Ars Brunensis pořádali generální zkoušku v kostele Narození Panny Marie ve Vranově u Brna.
Krásné dílo, v krásném působivém prostředí a skvělí muzikanti. Kostel byl plně obsazený, dvě řady lavic plné, podél zdí přidaných několik řad židlí, vždy po dvou za sebou. Přijela jsem včas, abych si vybrala místo co nejblíže orchestru, pěkně bokem, abych vstáváním nerušila ostatní obecenstvo. Chrámová loď je velká, zimní světlo a lampy nic moc, takže co nejblíže. Podařilo se mi, vlevo, hned za orchestrem na židli. To bych nesměla být ale já, abych se nepřipletla do cesty škodolibému osudu.
Začátkem května, na naší slepé ulici v prudkém kopci, začala rekonstrukce vozovky. Původní projekt, pouze skrývka pěticentimetrové vrstvy původního asfaltu se během prvních čtyř dnů změnila ze záhadných důvodů na prohrabání celého kopce a ulice až na hlínu.
To, co momentálně probíhá v české kotlině (plošné trávení škodlivých hlodavců) mne nenechává lhostejnou. Abych se přiznala, tato blbina mi totálně nadzdvihla můj už tak vysoký krevní tlak. Nebudu popisovat ten strašlivý dopad na přírodu, ten už tady působí ze strany socialistických zemědělských podniků přes 70 let. O koloběhu jedu v přírodě se už veřejnost dověděla z internetu a medií také dost. Já mám s jedy bohužel pro mne dost tragickou, i po 40 letech stále bolestnou zkušenost.
Po pár letech jsem zajela do Předklášteří, mrknout se na cisterciácký klášter Porta Coeli. A protože jsem nikdy nebyla v jeho zázemí, šla jsem podvečerní procházkou okolo klášterního rybníka za klášterem a objevila nová nádherná zákoutí, nové kompozice – jaksi zezadu 
Ne, nebojte se nejde o politickou stranu. Mám na mysli jeden z mnoha zelených nepřátel zahrádkáře, plevel ptačinec žabinec, odborně zvaný ptačinec prostřední. Začal se u nás na zahradě vyskytovat poslední roky. Jeho výskyt zřejmě souvisí s teplými zimami, protože na podzim není a hned jak se začne příroda klonit k jaru, tak roste všude. Dá se sice snadno vyplet, nemá nijak hluboké kořeny, ale je to rozvětvená hustá placka, pod kterou nemůže nic růst.
Máme doma maroda. Jistě jste se mnozí Zvířetníci s tímto trápením už setkali a vy, co ještě ne, tak tady je malá rada.
Jednoho dne ráno jsem si všimla zavlhlé zdi v rohu, u pantů vchodových dveří, a to až do výšky asi 80 cm. Přesně nad malou šachtičkou, kde je přístup k čistícímu kusu svislé litinové roury, jedné ze dvou větví odkanalizování domu.
Než jsem se nadála, tak náš kocour Dareček ztloustl. Nejenom obyčejně, přibrat pár deka, ale veterinář zjistil, že je velmi obézní, přibral jedno kilo a sedmdesát deka!!!
Začátkem tohoto roku se začalo mezi občany proslýchat, že z naší vísky do sousedního Vranova (u Brna) povede přes les poutní cesta. Ta už zde byla, kdysi moc a moc dávno, začátkem 17. století za hraběte Maxmiliána z Lichtenštejna, ale vzala za své postupem času, a zvláště po vybudování silnice údolím Ponávky roku 1902. Poutníci se se začali přesouvat na novou komunikaci.
„Kocour právě přitáhl slepýše“ prohlásil klidně manžel a dál četl knížku. Byla sice polovina dubna a pár dní do sv. Jiří, kdy hadi a štíři mají vylézat z děr, ale vysoké teploty na Jižní Moravě panující už pár dnů, vyhnaly plazy ven ze zimních děr. A manžela na posezení na zahradě.
