Minulý týden jsem byla svými přáteli z naší ulice, pozvaná na vernisáž výstavy kamélií – spolu se sbírkou porcelánu z depozitáře – na zámek Rájec nad Svitavou. Ten den byl také prvním dnem, kdy nemrzlo, ale bylo těsně nad nulou, byla i modrá obloha a svítilo slunce.

Celá naše tříčlenná výprava byla víc než teple oblečená, protože jsme očekávali vymrznutý zámek. Ó, jak dobře jsme učinili! Před zámkem se před jedenáctou hodinou scházeli pozvaní hosté, většinou památkáři, kasteláni z okolních hradů a zámků, lidé, kteří se na „svých zámcích“ věnují květinám, zřejmě i bývalí zaměstnanci skleníků, kde se v Rájci už několik desítek let věnují šlechtění a péči o kamélie. A další a další.

Brňané a lidé z okolí znají, přespolní tuší, nebo nevědí. V okolí Tišnova konkrétně za Lomnicí, prochází úchvatnou kopcovitou krajinou stezka, věnovaná géniovi a všeumělovi Járovi Cimrmanovi. Část stezky byla cílem našeho červencového výletění s pejsky, zláťáky Tobbym a Montym… a Ajvinkou.

Bylo teplo, katastrofální sucho, ale krásná oblaka a příjemný větřík. To byl den, kdy slovo dalo slovo a sraz jsme si daly tak nějak na půl cesty od našich domovů. Vyšlo to na Lomnici u Tišnova, kam jsme po dopravních peripetiích (první volný den svátku Cyrila a Metoděje a to se na silnicích děly věci nevídané) konečně s mírným zpožděním stanuly na náměstí v Lomnici před kostelem Navštívení Panny Marie.