Jednoho dne ráno jsem si všimla zavlhlé zdi v rohu, u pantů vchodových dveří, a to až do výšky asi 80 cm. Přesně nad malou šachtičkou, kde je přístup k čistícímu kusu svislé litinové roury, jedné ze dvou větví odkanalizování domu.

Po krátké poradě s MLP nám bylo jasné, že se něco stalo s příslušnou kanalizací, přestali jsme používat WC a sprchový kout, napojené na tuto větev a přešli na používání do protilehlého konce domu, ale o patro výš. Byli zavoláni instalatéři, kteří mohli až za čtrnáct dní, ale nakonec přišel den D a hodina H a začalo bourání.

Už několikrát jsem psala (na Dedeníku) o domově, kde žije moje maminka. Poprvé v roce 2014, kdy maminka byla v Domově už rok a půl. Letos se Domovu v Žernůvce u Tišnova dostalo výsady v podobě dárků – patchworkových polštářků – klientům. Polštářky ZU ze Zvířetnické aukce, které navíc po vydražení splnily ještě jeden úžasný, člověčenstvím naplněný úkol, peníze za jejich vydražení jdou na velmi krásný počin, pro nemocnou mladou ženu.

V předvečer Mikuláše jsme polštářky s paní aktivizátorkou rozdávaly v Domově a způsobily překvapenou radost. Vždy jsem vysvětlila, co je společenství lidí na Zvířetníku.

Sedím v šeru sálu, na každoročním setkání sousedů z naší slepé ulice. Před čtyřiceti lety jsme začali svépomocí stavět domky. Tři roky intenzívní dřiny nás zocelilo do pospolité party, která, když jsme dostavěli, za sebou zavřela dveře svých domácností a nekoukala se „okny dovnitř“.

Ale ta pospolitost, ta zůstala. Už jenom v tom, že se scházíme, slavíme narozeniny, nebo jen tak. Někteří se odstěhovali, někteří odešli na věčnost. Noví vlastníci nemovitostí mezi nás také zapadli. A tak sedím a pozoruji známé tváře a při tom jsem si vzpomněla, jak mě i mému muži tato pospolitost před mnoha a mnoha lety pomohla.