Když 1. listopadu 1755 postihlo Lisabon ničivé zemětřesení, s následnou tsunami a stovkami požárů, zdál se to být konec centra koloniální říše. Díky Markýzovi de Pombal to však byl začátek růstu málo známého evropského skvostu.

Markýz zorganizoval kompletní přestavbu města, trestal rabování, spojil práci lidí a armády a vytvořil plán rozvoje na desítky až stovku let dopředu. Byl velkým vizionářem, protože navrhl i širší ulice, protože očekával v budoucnosti silnější provoz v ulicích. Za jeho práci mu je Lisabon vděčný dodnes.

Z Bánské Bystrice do Margecan jezdí jen dva přímé vlaky denně. Jedním z nich je REX 783 Kralova hola. Trasa do Margecan je opravdu jednou z nejhezčích tratí v celém bývalém Československu.

Celá stoosmdesátikilometrová trasa byla vybudována v roce 1936 jako součást Slovenské transverzály, tedy propojení Košicko-Bohumínské dráhy se Zvolenem. Železnice ve své první polovině sleduje řeku Hron a až do okresního města Brezna na ni panuje celkem hustý provoz.

České Dráhy nabízejí nově Včasné jízdenky do zahraničí bez omezení na větší města, jedinou podmínkou je vyhledané spojení. Tahle nabídka platí pro Slovensko, Rakousko, Polsko a do jisté míry i Německo.

Díky tomu jde vymyslet opravdu zajímavé cesty, kdy z vlaku poznáme obrovský kraj neznámý a stojí to jen pár peněz. Vyzkoušeli jsme s kamarádem takto procestovat kus Slovenska. Pojďme si ukázat, co můžeme při takovém cestování vidět.

Olomouc – Žilina

Myslím, že mnozí z vás znají Kanárské Ostrovy, Madeiru, Baleáry nebo různé ostrovy u pobřeží Chorvatska. Tyto ostrovy jsou většinou přetížené turistickým ruchem a svůj půvab skrývají za hotelovými komplexy, restauracemi a všelijakými obchody se suvenýry. Jaké je to však na nějakém z malých ostrůvcích, které přejdete za několik minut a kde „skoro nic není“?

Takové, ač v širém Atlantiku, tak snadno dostupný lodí, můžeme navštívit poblíž Španělské Galície. Představuji vám souostroví Cies.

Ostrovy Cies se nacházejí v Atlantickém oceánu 15 kilometrů západně od španělského města Vigo. Jsou to tři ostrůvky pojmenované v Galicijském jazyce Monteagudo (Ostrá hora), Do Faro (s majákem), San Martiño (Svatý Martin).

Česko-Saské Švýcarsko je svými krásami známo jistě daleko za svými hranicemi. Pravčická brána je jistě jedním z divů Česka a patří mezi jedno z turisticky nejvyhledávanějších míst u nás. Přesto u nás panuje představa, že Česko-Saské Švýcarsko jsou jen skály a Labe.

Na celé česko-německé oblasti je nejzajímavější právě to, že nemáte žádnou šanci ji celou poznat. Těch různých zbytků hradů, jeskyní, vyhlídek, kopečků, proláklin, lesů, luk a údolí je tam tolik, že by na to běžný turista potřeboval roky. Už jsme tu popisovali skalní hrad Bastei, nyní se podívejme na další dvě „výjimečnosti“ kraje.

Vzpomínáte na parní vlaky? Na ten pohled, když údolím letěl s větrem o závod mnohatunový kolos, který syčel, chroptěl, houkal a celé okolí ponoř do bílého oblaku vypuštěné páry? Dobu, kdy lokomotiva byla téměř uměleckým dílem?

Tak ty doby už jsou pryč. Dnes u nás parní lokomotivy udržuje jen hrstka nadšenců, aby ji některý z letních víkendů prohnali po trati a zas uložili do depa. Jenže existuje místo, kde se parním vlakem můžete svést každý den, můžete obdivovat práci konstruktérů z předválečných dob a nasát trochu atmosféry století páry. A navíc to není moc daleko!

Ačkoli tyhle kraje jsou pro většinu naší země daleko, jejich návštěva za to určitě stojí. Krajina posledního kousku Slezských Beskyd na české straně, zvaná Jablunkovské mezihoří dokáže brát dech za každého ročního období. Podívejme se na jeden jednoduchý výlet místy se společným jazykem a kulturou, geopoliticky však rozděleném mezi tři suverénní státy.

Kdo přijede autem nebo vlakem, měl by začít v Návsí, části Jablunkova, kde je železniční stanice. Odtud vyjíždí autobusy do Bukovce, nejvýchodněji položené obce ČR. Vesnička táhnoucí se z hlubokého údolí řeky Olše až na samotný hřeben k hranici s Polskem je úžasně malebná a příjemná. Už samotná vyhlídková jízda autobusem je zážitkem, kolem udržovaných roubenek, starých zvoniček a nekonečných plání. Však nejlépe Bukovec a jeho okolí charakterizuje pozvánka, kterou mají na webových stránkách:

Tenhle tip jsem si chtěl původně nechat na později, ale pak mi došlo, že je vlastně pro jeho publikování ideální doba. Vodopády na říčce Černá Desná, které tvoří dlouhou soustavu, jsou nejlepší v době, kdy je všude hodně vody. Takže nejlépe v momentě, kdy taje sníh a že v těchto krajích je sněhu dost.

Výlet začneme u zastávky vlaku Desná-Riedlova vila, kam se dá pohodlně každých 40 minut dojet z Liberce (nebo Tanvaldu, kam jezdí rychlíky z Prahy). Zajímavostí už je samotná zastávka. Je relativně mladá, otevřená v roce 2010 a je nejkratší v Česku. Její nástupiště má pouhých 35 metrů, takže u vlaku složeného ze dvou motorových vozů lze vystoupit u zadního jen ze předních dveří. Zastávka je postavená na okraji viaduktu, tak je z ní výhled na školu a samotnou Riedlovu vilu, kde dnes sídlí informační centrum městečka Desná.

Neustále tu popisuji výlety vhodné spíš na teplé počasí, tak udělám výjimku a přidám jeden zajímavý, co jsme absolvovali loni na přelomu února a března. Výjimečně nejde o místa příliš neznámá, přesto to může někoho inspirovat. Trasu popíši stylem vyprávění, aby se to trochu odlišilo od turistických průvodců, které o těchto místech jistě bohatě informují.

Tento výlet je dlouhý dvě noci. Záměrně nepíšu dva nebo tři dny, protože začátek je první den večer a konec třetí den dopoledne, takže na „velkou „túru“ je tu tedy jeden den.