814151

ROZCESTNÍK – 814151: Jak se kde jezdí – Země bývalého SSSR a Balkán

Po severoamerickém kontinentu se přesuneme k nám bližším zemím, kam bychom i dokázali dojet vlastními vozy. Kdybychom se o ně nebáli.

 

Poslední roky jsem začal objevovat více zemí bývalého sovětského bloku (Ukrajinu, Gruzii, Moldavsko) a země Balkánu (Makedonie, Albánie, Rumunsko). Ne ze všech mám řidičskou zkušenost, ale i znalosti z těch zemí, kde jsem řídil je přenositelná i na ostatní země. Ve valné většině platí, že jedete, tak jak vidíte. Zapomeňte na většinu toho, co znáte z autoškoly, nekoukejte na tachometr nebo na čáry, zajímá vás jen to, co se děje na silnici. Ten důvod tam je celkem jasný, protože na silnicích se tam toho děje opravdu hodně a tím nemyslím jen divoké řidiče. Na silnicích se odehrává celý život!

ROZCESTNÍK – 814151: Jak se kde jezdí – Kanada a USA (2)

V první části jsme si popsali obecné aspekty ježdění po Americe a teď se zaměřím na pár specifik, kterých jsem si stihl všimnout (a věřím, že jich je mnohem více).

 

 

Vancouverský slalom

Protože jsem nejvíce kilometrů najezdil po kanadském Vancouveru, nemohl jsem si nevšimnout jistého „kulturného špecifiká“. Vancouver je obývaný obrovskou komunitou východní Asie a Indie. Takový taxikář je téměř výhradně Ind. No a tamní provoz je proto ještě o řád divočejší než v jiných amerických městech. Blinkry se nepoužívají až tak často, jak bychom byli zvyklí, běžná rychlost je ještě o kus svižnější, stopky jsou jen teoretické a občas někdo odbočí na červené i doleva, kde by se to úplně nemělo.

ROZCESTNÍK – 814151: Jak se kde jezdí – Kanada a USA (1)

Dva roky s mým prvním autem a dva roky skutečných řidičských zkušeností. Po intenzivním mnohaletém používání železniční dopravy se mi naskytla příležitost levně pořídit auto, jehož historii znám a zkusit si ten pro mě do té doby celkem neznámý pohled na svět. Velmi málokdy jezdím autem po městě nebo krátké trasy. Jezdím většinou dlouhé přesuny, především jej používám k cestování po zahraničí. A právě to, jak v každé zemi je rozdílný přístup k řízení, mě vždy fascinuje. Takže bych tu chtěl sdílet pár postřehů z různých koutů světa.

 

Kanada a USA

ROZCESTNÍK – 814151: 22 překvapení Izraele pro Čechy, kteří nic neřeší

V březnu jsme se s kamarády rozhodli vyrazit do Izraele. Pár základních věcí jsme zjistili, ale o tamních politických či náboženských vztazích jsme nijak moc nevěděli. Jeli jsme tam prostě s tím, že Česká Republika stejně nikoho z místních nezajímá, ale Izrael jako stát je přítel. Díky tomu jsme celkem úspěšně prolezli pár zajímavých destinací Izraele a Palestiny (západního břehu Jordánu) a zažívali různorodá překvapení, která vám tu zprostředkuji…

 

 

1) Čekání po příletu na pasové kontrole

 

ROZCESTNÍK – 814151: Z Prahy až na Koločavu veřejnou dopravou (2)

Den druhý – přes hory a přes doly až do Koločavy. Mukačevo už jsme neprohlíželi, přišlo nám, že běžná ukrajinská města už toho nemají tolik co nabídnout a vyrazili směr vesničky v horách.

 

 

V Mukačevu na nádraží jsou tři pokladny, z toho jedna s opravdu dlouhou frontou. Samozřejmě to byla ta pro osobní vlaky, zatímco ty dvě skoro bez zákazníků byly pro vlaky dálkové. Cena jízdenky byla opět velmi nízká (snad třicet hřiven za dva). Konečně jsme tedy jeli vlakem a to osobním. Naše cílová stanice byl Volovec. Osobák vedený jednotkou ER2-8008 jel až do Lvova. Cca 60 km urazil za hodinu a dvacet čtyři minut, což je na ukrajinské osobáky dobrý výsledek.

ROZCESTNÍK – 814151: Z Prahy až na Koločavu veřejnou dopravou

Rád jezdím na výlety vlakem a také rád objevuji trochu jiné kraje. Vzhledem ke konkurenčnímu boji na trase Praha – Košice jsou ceny jízdenek na absolutním minimu, zatímco počet spojů na absolutním maximu. Proto byla už jen o kousek vzdálenější (alespoň západní) Ukrajina jasnou volbou pro další výlet.

 

 

Dlouho jsme neměli jasno v počtech lidí ani v délce výletu, takže plánování přišlo až na poslední chvíli. Po dlouhém zkoumání chaosu v Ukrajinských vlakových a autobusových (nebo spíš maršrutkových) jízdních řádech jsem usoudil, že nejlepší bude si ubytování zajišťovat až tam, kam se reálně dostaneme, protože vůbec není jisté, že nějaký plán dopadne. Nebyla to nakonec úplně špatná volba, měli jsme tak naprostou volnost. Tento menší cestopis z léta 2017 bych chtěl pojmout i jako návod a poučení pro cestování po Ukrajině, protože některé věci jsem zjistil až známou sekvencí pokus-omyl.

POZVÁNKA NA VÝLET: Z Opičích hor do Českého Ráje

1214pet3_1Tenhle přechod je nejzajímavější svou rozmanitostí. Není téměř kilometru, aby člověk na něco zajímavého nenarazil, a krajina se také každou chvíli mění, až skončíte v úplně jiném světě. Proto tenhle přechod doporučuji absolvovat pěšky, protože na kole to profrčíte moc rychle.

 

Začneme na nádraží v Rychnově u Jablonce nad Nisou. Stanici Liberecko-Pardubické severní dráhy, která je zajímavá především viaduktem, který se nad městečkem klene. U stanice je i parkoviště a konečná linek 101 a 115 jablonecké MHD. Dříve sem však vedla z Jablonce tramvaj, která i vozila zboží od trati do města. Přímo pod stanicí však za války byl koncentrační tábor Gross Rosen, kde se měly i testovat díly raket V-2. Od nádraží se vydáme nahoru po modré značce podél trati jako na Turnov.

NAPÍNAVÁ SOUTĚŽ: Křížem krážem republikou

1006pet1_1Každý rok je sobota před svátkem svatého Václava dnem železnice. Kromě různých akcí na nádražích, kdy se předvádí parní mašinky a děti mohou nosit čepici výpravčího, je to i den, kdy se koná železničně – cestovatelská akce Křížem Krážem republikou (KKR) pořádaná krnovským skautským oddílem K3 (neboli krnovská trojka) za podpory různých mediálních partnerů (především Českých Drah) pro skauty i veřejnost.

 

KKR je soutěž týmů o 3-5 lidech ať už skautech nebo z řad veřejnosti. Soutěžní úkol je nasbírat co nejvíce bodů, hrací plocha je železniční síť České Republiky a její okolí.

 

Pravidla soutěže:

POZVÁNKA NA VÝLET: Jindřichohradecké místní dráhy

0902pet04_1V kopcovité krajině Jindřichohradecka se mezi poli a lesy vinou staré kolejnice, které jsou u sebe blíž, než je našemu oku zvykem. Po nich se vláčky drkotají závratnou čtyřicetikilometrovou rychlostí, a přesto je tam mají všichni rádi.

 

Tyto úzkokolejky vznikly ještě za monarchie jako levný způsob jak svážet dřevo a obilí k „hlavním“ tratím do Jindřichova Hradce a Obrataně. Samozřejmě také posloužily a slouží místním k dopravě a dnes už především k turistickému ruchu. Díky rozchodu 760 mm (tzv. Bosenský rozchod) byla stavba a údržba nenáročná, tratě mohou mít ostřejší oblouky a stoupat do prudších kopců než běžné železniční tratě. Na tratě bylo napojeno mnoho vleček různých podniků, ale zbylo z nich jen pár a nejpoužívanější je vlečka podniku Jitka a.s.

ROZCESTNÍK: Haná je jiná, Haná je svá

0624pet16_1Bude to rok, co jsem za prací odjel z hornatého Liberecka do rovinaté metropole Hané, Olomouce. Říkal jsem si, že po studiích v Hradci Králové mě roviny nedokáží překvapit, přesto překvapily. Haná je jiná, Haná je svá. Ne, že bych na Hané nikdy nebyl. Vlakem i autem jsem ji přejel nespočetkrát, Olomouc jsem také několikrát navštívil. Přesto platí, že někde žít a něco navštívit je rozdíl diametrální. Za ten rok jsem nastřádal poznatky v následujících oblastech, které tu opravdu, varuji, velmi subjektivně popíši :)

 

 

Jídlo

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN