Veverky

PŘÍRODA: Když se řežou větve, padají i hnízda

Naše zadní zahrada je lemovaná cedry a keři. Když jsme dům před 24 lety koupili, všechny stromy už na zahradě byly. Tenkrát byl dům světlý a prosluněný, protože i nízké zimní slunce putovalo nad korunami stromů. Jak rostly, postupně nás okrádaly především o zimní slunce.

 

 

V obývacím pokoji nám to až tak nevadí, chodíme si tam sednout stejně až večer, za tmy. Žijeme hlavně v kuchyni, jídelně a na zasklené verandě, skrze kterou chodíme na zahradu. Roky byla veranda v zimě prosluněná od rána až do západu slunce. Jenže rostoucí stromy nás i tady začaly okrádat. Veranda je stále jasná, ale přímé zimní slunce, které by jí prohřálo, už do ní nepadá vůbec.

VEVERKY: Veveří mateřinka

Veveří sezóna, která nám obvykle začíná v polovině března a končívá začátkem října, je opět v plném proudu. Do naší rodinné záchranné stanice PINKY přichází jedno veveřátko za druhým z celé republiky (letos jich je zatím 56) a ty šťastnější, kterým jsme dokázali pomoci a připravit je na plnohodnotný samostatný život v přírodě, se postupně vrací zpátky do přírody.

 

VEVERKY: Veveří sezóna

Pro někoho je symbolem jara první přiletivší vlaštovka, pro někoho velikonoční beránek či rozkvetlé „kočičky“ jívy. Pro mě a Petra v posledních pěti letech jaro oficiálně začíná příchodem prvního veveřího sirotka k nám do záchranné stanice…

 

 

Letos se tak stalo 6. března, kdy jsme si po dlouhé jízdě (od nás z Polabí do Věrovan u Olomouce a zpět) přivezli první letošní veveří dvojčata, světle rezavé pětitýdenní kluky. Sourozenci byli původně tři, ale jeden z nich pád z vysokého stromu nepřežil. Zbylí dva dopadli podstatně lépe, ať už v původním či přeneseném slova smyslu. Tmavší z kluků vyvázl z „parašutistického“ výkonu pouze s šokem, zatímco světlejší bráška utrpěl řadu drobných poranění a krev z čumáčku občas vyfrknul ještě několik hodin po převozu k nám.

VEVERKY: V tichu a temnotě

Moje psaní o veverkách na webu naší záchranné stanice pro veverky – a vlastně i v občasných příspěvcích tady na Zvířetníku – je obvykle optimistické, rok co rok se ale setkáváme i s veverčími osudy, kterým ten opravdový hollywoodský „happy end“ schází. Takový je i příběh tmavě rezavé samičky Játrovky, kterou jsme si ve věku necelých tří týdnů přivezli na jaře z Podkrkonoší, mezi prvními z letošních 98 nalezených mláďat.

 

VEVERKY: Plší uši

V naší záchranné stanici Pinky se specializujeme na veverčí mláďata, což ve strohé řeči čísel znamená, že jenom za letošní rok nám rukama prošlo 98 malých veverčat. Pokud ale považujete veverku za zvíře natolik známé a s jiným nezaměnitelné, jste na velkém omylu. Každoročně se totiž setkáme s případy, kdy se po rozhovoru s nálezci z „veverky“ vyklube zvíře úplně jiné.

 

Nejkurióznější případ jsme zažili před dvěma lety, kdy jsme až po noční jízdě na jižní Moravu (a 250 ujetých kilometrech) po příjezdu k nálezkyni ve 3 hodiny ráno zjistili, že v košíku nemá čtyři malá veverčata, ale čtyři myši…

VEVERKY: Veverky – opičky našich lesů

Svého času jsem pravidelně na Zvířetník psávala texty o divoké veverce Pinky, hrdince pozdější knížky „Veveřácká kronika“ i o veverkách, kterým pomáháme v naší specializované záchranné stanici pro nalezená veverčata. Před několika dny mi Zdena Knotková napsala, zda bych zde veverky nechtěla opět připomenout, a až tehdy jsem si uvědomila, jak dlouho jsem už pro Zvířetník žádný text nenapsala…

 

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN