Psi

Psi

HOST DEDENÍKU – JJ: Canisterapie

Vraceli jsme se jednou – synci a já – domů tramvají. Ku podivu se nám povedlo obsadit naše nejoblíbenější posezení – dvě a dvě sedačky proti sobě. Jsme tři, takže vždycky je velké domlouvání o tom, kdo bude sedět proti komu a kdo s kým. Dneska mi pánové dokonce přenechali místo u okýnka po směru jízdy; že by z nich fakt rostli džentlmeni?

 

Když jsme se uvelebili, přistoupila na další zastávce paní s nádherným psem – velkým, sebevědomým fešákem s ocasem zakrouceným nahoře na hřbetě a šikmýma očima.  Jediné volné místo v okolí bylo u nás, přesto paní zůstala stát na plošince, kde o ni a jejího psa lidé doslova zakopávali. Nedalo mi to.

HOST DEDENÍKU – JJ: Čutálista

Procházka je příjemný způsob, jak trávit nedělní odpoledne. Obě naše řeky mají přívětivé a pohostinné břehy; na lavičkách můžete odpočinout ušlým nohám a vychutnávat si, že zrovna nic nemusíte dělat…

 

„Ahoj,“ ozve se za mnou beze slov. „Nechceš si začutat?“

Ohlédnu se. Nespletla jsem se, to naléhavé pískání opravdu patřilo mně. Stojí za mnou velký černý pes, na zádech pláštěnku, v očích čtveráckou jiskru a v hubě tenisák.

„Povídám, nechceš si začutat?“ pokládá tenisák přede mne na zem a civí na něj po borderkoliím způsobu. „Jako fotbálek, víš?“

Nějak nemohu věřit svým očím. Ten pes si chce se mnou fakt zahrát fotbal?

HOST DEDENÍKU – Alex: Jak mi dupali králíci

Prázdniny spějí do druhé poloviny, lidé šťastně odjíždějí na dovolené. Ale co s mazlíčky? A co teprve s domácími zvířaty?

 

 

A tak jsem letos v jednom týdnu vyfasovala starost o dvě zvířecí sousedské domácnosti. Z jedné strany, přímí sousedé – dvě kočky. Černý Kikin a mouratá Mici-Angora.  Dvakrát denně, za nepřejícího kvílení Ajvi, která na mne ječela zpoza našeho plotu, že si dovoluji ty potměšilé kočky chodit krmit.

„No, Ajvi, nedá se nic dělat, paní domu má sice tři předospělé děti a jednu dospělou vnučku, ale jaksi nejsou schopni si logisticky naplánovat dovolené tak, aby se někdo postaral o dům, rostlinstvo a živočišstvo. A tak nezbývá, než se o kočičky postarat. Kytky chodí zalévat další sousedka.“

HOST DEDENÍKU – Regi: Pejsek v práci

Moudra i pindy psí slečny Indy: Dneska vám povím, jak jsem složila canisterapeutické zkoušky a jak teď chodím dělat radost babičkám a dědečkům.

 

 

Víte, jak to vlastně celé začalo? Něco jsem už psala před těma zkouškama, v článcích „Já ti budu pomáhat, jo?“ a „Moje boje„. Měly jsme s Regi trošku strach, abych to zvládla. A řeknu vám, bylo to vážně o fous. Nejdříve jsme totiž od rána až do odpoledne všichni jenom seděli a poslouchali, co nám různé paní povídají. Říkali tomu seminář, ale nevím, žádná semínka jsem tam neviděla. Naše lidi to fakt zajímalo, jenže pro pejsky to byla hrozná nuda.

MATYLDA: O hlídačce s hráškem

Musím konstatovat, že ve dvojici našich kavalírek jsem si všimla, jak ta mladší zuřivě hlídá. S Borůvkou hlídala Světluška. Bílohnědá hlava se vrtěla ze strany na stranu, jak psí slečna skenovala okolí a oštěkávala kde co. Momentálně je tou starší a zkušenější ona, takže hlídku mohla předat Karamelce, která předanou činnost vykonává s obrovským nadšením a neutuchající energií.

 

Seřve drzé ptáky na zahradě, lidi za zahradní zdí, pro jistotu sepsuje i našeho kocoura a toho sousedovic dvakrát tolik. Nemluvě o tom, jak za dveřmi straší pošťačku, a agenti s elektřinou už naštěstí přestali chodit

HOST DEDENÍKU – Alex: Štěně

Při jízdě autem mne odchytila SMSka. Zastavila jsem, mrkla kdo píše a ejhle zpráva od kamarádky z ulice, novopečené paničky osmitýdenního fletíka. Manžel odjel na týden za prací, ona s děvčaty jsou totálně na hromadě a musí jet k lékařům. Jestli bych jí na dvě hodinky pohlídala štěňátko.

 

Bojí se ho nechat samotného doma, aby si něco neudělal, auto také nemá připravené na psa. Zavolala jsem jí zpět, že právě jedu domů a pohlídám. V záchvatech bublavého kašle mi děkovala. A tak jsme se stali tetou a strejdou na pár hodin, mrňavému fletímu klukovi. Můj muž naštěstí nikdy nic nenamítá, co se týká zvířat.

MATYLDA: Stéblo trávy

Nevím, jak vaši psi, ale ti mí se obzvlášť na jaře pasou jako kozy. Obě s radostí oždibují čerstvou trávu a Světluška ji dokáže neuvěřitelně hltat, což má svá úskalí. Díky kratšímu nosu se jí tráva občas dostane zezadu do nosohltanu a vyleze ven nosem teprve tehdy, až se Světluch pořádně rozkýchá.

 

Pohled na psa, kterému leze z nosu tráva, není nic moc, navíc jednou takhle vdechla ostřici a pořezaný vnitřek nosu jí lehce krvácel.

HOST DEDENÍKU – Regi: Jak Indy hledala nejdůležitější orgán

Ahoj, já jsem Indy. Bývala jsem štěně, ale to už je hodně dávno. Skoro rok. Teď jsem docela dospělá border kolie a ledacos vím. A protože jsem chytrá psí slečna, pořád se učím něco nového. Tuhle jsem se dozvěděla, co je to orgán.

 

To je nějaký kousek něčeho (například pejska), který je tak důležitý, že tu věc, kterou umí, nemůžete udělat ničím jiným.

Jak to myslím? Třeba dát pac. Už jste zkoušeli dát pac ocáskem? Nejde to, že? A takový ocásek – dalo by se mávat a vrtět, co já vím… jazykem? Ušima by zase určitě nešlo olíznout Regi a Honzovi (to jsou lidi z mojí smečky) na přivítanou nos.

MATYLDA: Trestné mlčení

Taje. Sníh mizí z polí a cest, zůstávají jen hromady a sníh v prohlubních oraniště. Strakatice mají najednou neuvěřitelné mimikry. Na poli se dokážou ztratit jako nic.

 

 

Karamelka se onehdy neztratila jako nic, ztratila se proto, že šlápla na zajíce přikrčeného metr vedle cesty. Jelikož jí vyrazil vlastně pod čenichem, vystřelila jako šílená a já jsem mohla řvát a pískat, zatímco jsem sledovala, jak malý pes mizí přes širokánské pole a vbíhá do vinohradu, kde se ztratil definitivně.

MATYLDA: Nápady psí dámičky

Onehdy jsem si uvědomila, že moje hlášení z poslední doby se týkají jen Karamelky. Jako by Světluška ustoupila do pozadí nebo byla moc hodná. Ani jedno z toho není pravda.

 

 

Pokud hulákám na Karamel, Světluška celým psem naznačuje „vidíš, jak jsem strašlivě hodná?“ a stojí mi vedle nohou, zatímco Karamelína nahání na poli havrany nebo se naprosto marně snaží dohonit zajíce. Ovšem ve chvíli, kdy upadnu do krátké spokojenosti, se zdrží někde na poli a vyhrabe tam obrovskou jámu, takže jí následně umývám od bahna i hlavu.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD