Na Velký pátek jsme vyrazili na výlet. Jeli jsme s Pralinkou hodinku autem na Oravu do vesničky Klin. Na parkovišti jsem se potkala s rodinou, která k mému překvapení mluvila česky. Pán se vyjádřil, že štěně vypadá jako plyšové. Pak jsme si vyšlápli kopeček k majestátní kopii brazilské sochy Ježíše Krista.
Pralinka se po cestě potkala s různými lidmi, kteří nad ní ťuťali a hladili a ona se mohla zbláznit radostí. Tak to šlo do půlky kopce. Na konci vypadala dokonce utahaně, ale to byl jen dojem, za pět minut dobila jaderný reaktor a už zas lítala a chtěla se s každým bavit. Také jsme poprvé vytáhli flexi vodítko, aby se trochu proběhla. Ještě jsem ji nepustila na volno, to naši plyšmyš čekalo o víkendu v Žabkách.
ředstavuji vám nový přírůstek do rodiny. Tentokrát ne do Žabek, ale na Slovensko, konkrétně do Liptovského Mikuláše, kde teď bydlím. Celým jménem se malá strakatá blenheim kavalírka jmenuje Cherry Lady Darling Daisy, tedy od stejných chovatelů jako Světluška. Kdo zná aspoň trochu naši rodinu, tak ví, že Cherry ani Lady by k nám nezapadla.
Máme doma maroda. Jistě jste se mnozí Zvířetníci s tímto trápením už setkali a vy, co ještě ne, tak tady je malá rada.
To jsme se takhle jednou v létě procházely kolem potoka, přešly jsme mostek, a Regi, místo aby mi jako vždycky na tom místě kopla šišku, co jsem jí hodila pod nohy, stojí u sloupu a hledí. Teda čte. Visí tam totiž nějaký papír. Co to tady je? Co to má znamenat? Vrr… haf!!! Tady na tomhle místě nemá žádný papír co dělat! Tady se nikdy nestojí, tady se pokaždé kopou šišky, přece!
Vraceli jsme se jednou – synci a já – domů tramvají. Ku podivu se nám povedlo obsadit naše nejoblíbenější posezení – dvě a dvě sedačky proti sobě. Jsme tři, takže vždycky je velké domlouvání o tom, kdo bude sedět proti komu a kdo s kým. Dneska mi pánové dokonce přenechali místo u okýnka po směru jízdy; že by z nich fakt rostli džentlmeni?
Procházka je příjemný způsob, jak trávit nedělní odpoledne. Obě naše řeky mají přívětivé a pohostinné břehy; na lavičkách můžete odpočinout ušlým nohám a vychutnávat si, že zrovna nic nemusíte dělat…
Prázdniny spějí do druhé poloviny, lidé šťastně odjíždějí na dovolené. Ale co s mazlíčky? A co teprve s domácími zvířaty?
Moudra i pindy psí slečny Indy: Dneska vám povím, jak jsem složila canisterapeutické zkoušky a jak teď chodím dělat radost babičkám a dědečkům.
Musím konstatovat, že ve dvojici našich kavalírek jsem si všimla, jak ta mladší zuřivě hlídá. S Borůvkou hlídala Světluška. Bílohnědá hlava se vrtěla ze strany na stranu, jak psí slečna skenovala okolí a oštěkávala kde co. Momentálně je tou starší a zkušenější ona, takže hlídku mohla předat Karamelce, která předanou činnost vykonává s obrovským nadšením a neutuchající energií.
Při jízdě autem mne odchytila SMSka. Zastavila jsem, mrkla kdo píše a ejhle zpráva od kamarádky z ulice, novopečené paničky osmitýdenního fletíka. Manžel odjel na týden za prací, ona s děvčaty jsou totálně na hromadě a musí jet k lékařům. Jestli bych jí na dvě hodinky pohlídala štěňátko.
Nejnovější komentáře
To teď máme, jednou za čas se z čističky vyvezou...
Pokud máte vlastní čističku, je možno vývod z ní pustit...
Já jsem jej položil na desku, kterou jsem dal na...
No já se zase při čtení bála, kdy dračici či...
Já nejsem anonym, jsem fallen dragonKin
To bylo krásné. Bála jsem se, že to bude smutná...
Milá Katty, souhlasím s Dede, moc hezká povídka. Mám sklo...
Milá Katty, to je kouzelný příběh! Skleněný svět a poezie...
Maričko, celou situaci jak s kocourem tak se stavbou jsi...
Verenko, pokus ho uplatnit na nějakém internetovém bazaru. Ale zatím...