Psí abeceda

PSÍ ABECEDA: „K“ – Kinetóza

Nepříjemnost, se kterou se potýká mnoho z nás. Jak sami se sebou, u svých dětí, tak i u zvířat. Nejde o odborný veterinární článek, ale o postřeh, jak jsem tenhle nepříjemný problém viděla a jak jsem se k němu postavila.

 

 

Psi se kterými jsem se v životě setkala nikdy tímto problémem netrpěli. Od dětství se mnou psi cestovali různými dopravními prostředky snad kromě letadla vším možným. S radostí a bez problémů. S našimi kníračkami jsme cestovali autem po celé republice, protože ani v dřívějších dobách jsme neměli problémy s ubytováním, nebo s návštěvami restaurací. Takže jsme cestovali rádi a s chutí. Knírajdy si cestu užívaly a těšily se, kampak to zase jedeme.

PSÍ ABECEDA: „L“ Lovím, lovíš, lovíme

Člověk nemusí mít ani lovečáka, aby věděl, že pes umí zatraceně dobře lovit. Je to v každém z nich, v každém. Pes prostě zůstal šelmou a jako šelmě mu začasto příroda velí lovit. Je to jeho přirozenost. Nedělá nic špatného. Potíž je, že do dnešní doby už to tak nějak nepasuje.

Než jsem si domů přivedla Náčelníka Zrzavou hubu, prošmejdila jsem celkem slušně internet a sháněla informace o výcviku, odnaučování a prevenci. O té hlavně, páč jsem prostě ten preventista :) Chtěla jsem psa, s kterým budu moci jít na volno kdekoliv a kdykoliv a chtěla jsem vědět, co to bude obnášet.

PSI: Strach ze psů

Články psí abecedy většinou píší ti, kteří psy dobře znají a jsou s nimi v každodenním kontaktu. Tento článek je něco jako psí abeceda z druhé strany.

Já sama znám pouze z obrázků, v životě jsem žádného psa neměla. Psy mám ráda, denně je potkávám a nevadí mi. Na druhou stranu, nevím, jak jsem se k tomu dopracovala, ale psů se bojím. Když jsem byla malá, jeden mě kousl. Ne moc, ale kousl.

Nepamatuji si, jestli jsem ho nějak provokovala, asi ne, nejsem ten typ. Nikomu jsem to tehdy neřekla, jen začala jsem si od psů držet odstup. Zásadně od té doby dodržuji zásadu, že na cizí psy se nesahá, k čemuž jsem vedla i syna.

PSÍ ABECEDA: „CH“ – Pes chůvou, něco teorie a trochu praxe

Vyrůstat se psem po boku znamená pro mnoho lidí jeden z těch krásnějších vkladů do života. Pes je neúplatný kamarád, který dítko miluje ať je jaké je, a když si vezmete, jak je dětství a dospívání soutěživé a vlastně velmi těžké období, tak se takový kamarád zatraceně hodí. Jenže dítě a pes v rodině mohou znamenat i malér, někdy i katastrofu. Jak tedy se chovat, aby to s vaším psem a dítětem dopadlo co nejlépe? Zkusme si to trochu rozebrat.

Začneme od psa. Ať už se jedná o kombinaci jakkoliv starého psa a jakkoliv starého dítěte, základ bezpečného a spokojeného soužití leží na dvou pilířích – na pánečkově moudrosti a schopnosti zacházet se psem a na socializaci psa.

PSÍ ABECEDA: „CH“ Pes chůvou aneb Abbie a miminko

Upřímně řečeno, já se vůbec nezabývala tématem dítě a pes do doby, než jsem si Seana přinesla domů, asi jsem na to zapomněla, či co :-) Myslela jsem si, že malého prostě přinesu domů, Abbie řekne „hmm” a bude. A pak nebyl čas vůbec na nic, takže jsem začala improvizovat.

Několik kamarádek mi radilo různé fígle, třeba posílat z porodnice použité pleny psovi na čuchání. Na to jsem taky zapomněla, ale psice měla k dispozici igelitku s mojí noční košilí a fuseklema a z toho snad Seana mohla cítit. Nevím… každopádně Brian hlásil, že když tašku přinesl domů, měl dojem, že se Abbie zbláznila.

PSÍ ABECEDA: „V“ – Vodítko

Nepříjemný omezovač svobody. Bezpečné pouto s páníkem. Módní doplněk. Povinnost plynoucí z městské vyhlášky… to všechno může být VODÍTKO.

Téměř každý pes nějaké to vodítko má. Někdo bez něho nemůže venku na krok, jiný ho použije jen při sváteční výpravě do civilizace. Jsou vodítka klasická i speciální. Liší se materiálem, délkou, konstrukcí, účelem. Tento díl AbeCeDy se nebude zabývat obojky ani kšíry – těm bude věnováno „O“.

Seznámení se s vodítkem je jeden z prvních úkolů, který nás čeká po pořízení štěníka. Většinou to není velká potíž, touha objevovat svět je u štěňat značná a brzy přijdou na to, že připnutí na vodítko se rovná výprava za poznáním. Pokud se nebude každé odvolání malého psíka od nějaké švandy rovnat připnutí na vodítko, nestane se vodítko ani nepřítelem.

PSÍ ABECEDA: „M“ – Míčky a ostatní hračky

Kdo si hraje, nezlobí. Tak staré, tak otřepané,  a tak… tak pravdivé úsloví. Takže, Yummi, s čím si budeme hrát?

Naše nejoblíbenější hračky jsou ty aportovací. Obzvláště balonky. Za ty by naše Yummča dala život. Dříve oblíbené tenisáky prý ničí zuby a tak jsem je vyměnila za balonky na šňůrce. Jsou z pevné gumy, která neobrušuje zoubky a provázek je praktický. Hlavně pokud máme psa s krokodýlí tlamou, který zároveň s hračkou omylem schramstne i naše prsty. A navíc, psisko se nejen vyběhá, ale můžeme zároveň hrát i na přetahovanou.

PSÍ ABECEDA: „K“ – Koupání a plavání

Koupání a plavání… Trochu se zasním a vzpomínám na Nicka, který jediné množství vody, které snesl, byla plná miska. No, ne tak docela, do vody šel po kotníky a dobrovolně se namočil pouze když… plesk…, stěží uhnu gejzíru vody… to naše fletky skáčou zase šipku z vysokého břehu…

Jak popsat vztah psů k vodě? Když jsou psi každý jiný? Jak učit psa plavat? Je vůbec třeba učit psa plavat, nebo to má vrozené? Řeklo by se, že článek o plavání je hračka, ale zdá se mi, že to tak jednoduché nebude. Zkusme najít systém.

Vztah psů k vodě

PSÍ ABECEDA: „B“ Jako… BAF, ej promiňte – BARF

BARF, BARF, BARF, jak já tohleto slovíčko nemám moc ráda. Vlastně ho nemám ráda ani trochu. Protože se mi moc nelíbí, když se dávají „spešl“ názvy normálním věcem. A milý BARF není nic jiného, než normální psí krmení. Respektive snaha se tak nějak přiblížit co nejpřirozenější psí krmi, která je pochopitelně založená na čem? No na masíčku, páč pes je prostě ten masožravec. No jo, jenže lidi by nebyli lidmi, kdyby se vždycky nesnažili všechno nafouknout. Tak jako se nafoukla kdysi před pár lety granulovaná bublina, tak teď se zase nafukuje barfovací bublina.

PSÍ ABECEDA: „Č“ – Česání, koupání a úprava psů

Když mě Xerxová vyzvala, abych spolupracovala na sestavení „psí abecedy,“ přeběhl mi mráz po těle. Dostala jsem téma koupání, česání a úprava pejsků. To téma je tak rozsáhlé, že F. L.Věk je, proti tomu, kratičký úvodník. Klidně bych mohla začít: „již staří Řekové…“

Úprava psů rozhodně není módním výstřelkem posledních desetiletí. Nenapadlo mě bádat, kdy to vlastně všechno začalo. Určitě jsou to celá staletí, co lidé začali přizpůsobovat srst svých psů praktickým i estetickým potřebám. Takže, vynecháme historii a vrhneme se na realitu.

KOUPÁNÍ

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD