Příroda

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský (Neviathiel): Večery ve dvou

Můj první netopýr byl kluk, neuměl jíst z misky a předl.

 

 

 

Je to již více než půlrok, co jsem začala dobrovolničit pro místní záchrannou stanici. Miluju netopýry. Jsou to krásná, křehká zvířata, která mají nezaslouženou pověst chronických vysavačů krve a zamotávačů se do vlasů. Kvůli lidské činnosti přicházejí v lepším případě o úkryty, v horším o zdraví a v nejhorším o životy. Není možné je chovat doma jako mazlíčky; pokud máte výjimku ze zákona, můžete mít doma handicapované netopýry, kteří by ve volné přírodě nepřežili.

BTW: Bééé!

0507dar1_1Šla jsem ten den zase přes Horní Dehtov a najednou koukám – hele, už tu jsou! Moje oblíbené stádo ovcí. Světlé i tmavohnědé, zvědavé jak opice, si nenechají ujít žádnou zábavu, kterou uzounká silnička nabízí.

 

 

Vím, že tam budou, dokud pastvinu úplně nevypasou a pak je přesunou jinam. Takže si musím užít, dokud to jde.

„Ahoj ovce, jak se máte?“ tážu se zdvořile.

Neostříhané huňatiny se urychleně stahují k ohradníku – tuhle srandu nemohou minout.

„Bééé“ odpoví mi beran silným hlasem.

„Opravdu?“ ptám se já. Naštěstí se nikdo nedívá.

BTW: Zapomenuté sady

0424dar1_1Koukám z okna do korun našich prastarých ovocných stromů, momentálně hučících včelami pilně poletujícími ve voňavé záplavě květů, a srdce mi jihne. Mám ráda všechny stromy, ale důstojná křehkost starých ovocných stromů, s péčí zasazených a celá desetiletí opečovávaných hospodářem má prostě proti těm divokým něco navíc.

 

A právě teď, v období kvetoucích stromů, člověk snadno v přírodě nachází pozůstatky starých sadů, které pomalu pohlcuje divoká krajina, protože lidé tam už nežijí. Když je pozůstalých stromů víc, člověk i odhadne, kde se kdysi rozkládal sad, někde najde i zbytky základů domu, ke kterému stromy původně patřily.

 

BTW: Krtci! Zase krtci!!

0104dar1_1Kam se kolem sebe podívám, tam rostou krtčí hromádky. Zahrady i louky jsou jich plné a krtci, nadšeni příznivým počasím, pilně zahušťují tuhle síť velikých hliněných bradavic.

 

 

Tuhle jsme si říkali s obsousedem, jak to ten mezi námi dělá, že má zahradu krtkoprostou, zatím co ty naše jsou bradavičnaté? On říká, že je to tím, že mu tam dupe pes. Hm, on má jednoho knírače střeďáka a já mám dvě dupající a hrabající vlčice a je mi to houby platné. Tak jsme se shodli, že tam má určitě nějaký plašič a tak ty krtky posílá k nám:))

PŘÍRODA. Vetřelci

0924lid5_1Jsem veskrze zvířecí, ostatně jinak bych asi nebyla na Zvířetníku. Že mám dva psy, jsem už psala. Mám taky kočku, jménem Amálka, Málinka, Máliše a tak. Je to kočička venkovní, bydlí ve stáji s koňmi, spí na seně a úžasně loví myši. Je taky velice mazlivá a každé ráno, když jdu pouštět pár našich slepic, sedí mi na rameni a chodí se mnou. Iluze čarodějnice je dokonalá! Ale mám taky vetřelce a to hned několik druhů.

 

Vetřelci č.1 (je jich spousta)

PŘÍRODA: Jednohubka

0910sve1_1Jak jsem už dříve napsal, tak v zemi klokanů nežijí jen hopky, hopky, ale i nepřeberná škála jiné, pro Evropana exotické, fauny a hmyzu. Mezi ty více viditelné exoty jistě patří i zdejší ještěrky a ještěři, mezi které se počítají i krokodýli.

 

 

Těch tu žije tisíce a jsou dvou druhů. Tak zvaní sladkovodní, Crocodylus Johnstoni, kteří obývají tropické vodní toky a jezera, jak jejich název napovídá. http://en.wikipedia.org/wiki/Freshwater_crocodile Tito nejsou agresivní, dá se s nimi plavat ve stejné tůni, ale nesmí se provokovat. Pak mohou uštědřit nepěkné kousnutí. Samci dorůstají až tří metrů délky a převážně se živí rybami, ptáky, ještěrkami, kaloni a ti největší někdy uloví i klokánka wallaby. Větší jednohubky, jako třeba lidi nežerou.

PŘÍRODA: Blízká setkání chlupatého druhu

2013.05.06 Větší mimina_1No nevím, co se mi povede napsat, když mě za rukáv tahá rozdováděná surikata, na hlavě mi v poměrně pravidelných intervalech přistává dnes tříměsíční lemur (pokud se zrovna strefí a nenabije si kebuli) a za krkem mi leží mangusta a oběma poděsům dává důrazně najevo, že už by se mohli uklidnit. Ale mám pocit, že tady na Zvířetníku trochu něco dlužím, tak se budu snažit. (21. 6. 2013)

 

ČLOVĚČINY: Trable s jezírkem

0518cro9_1U domu máme bazén ve tvaru ledvinky. Asi metr a půl za ním bylo maličké jezírko a nikdy jsme nepochopili, proč bylo zrovna tam. Jezírko je asi trochu namyšlený název, ale my jsme mu tak říkali. Byla to nepravidelná, oválná jáma s kouskem rovného dna. Bylo 170cm dlouhé a v nejširším místě měřilo rovný metr. Když jsem si do něj stoupla, okraj mi sahal do půlky stehen. Jezírko už není, zrušili jsme ho.

 

POZVÁNKA: Ze zad na záda (Back to Back)

0429mar6_1V sobotu 4. 5. 2013 budete mít možnost – v rámci programu Dračích slavností v Trutnově – uvidět družstvo přadlen, jak přímo na místě z čerstvě ostříhané vlny z ovce upředou a upletou svetr. Pouštíme se do tohoto dobrodružství už po čtvrté a věřte, že nikdy není dost natrénováno! Vy jste ještě neslyšeli o světové soutěži „Ze zad na záda“? Tak si přečtěte něco o její historii.

 

 

Historie Mezinárodní soutěže Ze zad na záda

PŘÍRODA: Když se řežou větve, padají i hnízda

Naše zadní zahrada je lemovaná cedry a keři. Když jsme dům před 24 lety koupili, všechny stromy už na zahradě byly. Tenkrát byl dům světlý a prosluněný, protože i nízké zimní slunce putovalo nad korunami stromů. Jak rostly, postupně nás okrádaly především o zimní slunce.

 

 

V obývacím pokoji nám to až tak nevadí, chodíme si tam sednout stejně až večer, za tmy. Žijeme hlavně v kuchyni, jídelně a na zasklené verandě, skrze kterou chodíme na zahradu. Roky byla veranda v zimě prosluněná od rána až do západu slunce. Jenže rostoucí stromy nás i tady začaly okrádat. Veranda je stále jasná, ale přímé zimní slunce, které by jí prohřálo, už do ní nepadá vůbec.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN