Tomina se narodila, když jsem měla její matku v péči a trčely jsem spolu v karanténě. Ve dvou týdnech života se obě holky stěhovaly do centrály záchranné stanice, kde jsou přece jen dobře vybavení pro případ, že Tomina nezvládne odstav.
Odstav moc nezvládala.
Nakonec jsem si ji zkusmo vzala domů do individuální péče — s tím, že odborníci pro ni neudělají o moc víc než já. Během prvních několika dní jsem ji za velké trpělivosti po večerech učila jíst. Na etapy.
Ještě hubená
Malá nemá oficiální jméno, protože se ještě počítá s jejím vypuštěním do přírody. Narodila se na narozeniny mého mladšího sourozence, takže dostala jméno Tomina.
Ráno jsem pro ni jela vlakem za Prahu.
Postýlka
K Tomině jsem dostala postýlku, dokrmovací kaši, vitamíny v prášku i tekuté a něco, co by se dalo s přimhouřením očí nazvat kojeneckou lahví s dudlíkem.
Láhev
Ten večer jsem do ní dostala 4 ml kaše. Nechtěla žrát červy, jen se do nich zakousla. Mezi červy byl jeden zophobák, kterého úspěšně zakousla — a nesnědla.
Karanténa skončila. Přišlo letní počasí. Nesnáším horka. Koronavirus také. Což je dobrá zpráva, a tak jsem minulý týden po dlouhé době zase jela vlakem. Za mým malým netopýřím vnoučetem.
Malá – zatím bezejmenná, protože jen trvale handicapovaní dostávají jméno – ode mě odjela do odborné péče, když jí byly dva týdny a jeden den.
Malá dvoutýdenní
Pravidelně jsem telefonovala a ptala se na ni. Ze začátku prospívala dobře. Byla velká a bříško měla vždy plné. Nikdo ji nikdy neviděl jíst, protože je značně plachá, ale vypadala dobře a rostla.
Byli jste někdy v Severní Americe? Pak se vám mohla stát následující situace.
Jdete v podvečer na procházku, najednou se pár metrů od vás ozve žuchnutí a spatříte tohle.
Co to je?
Koule chlupů a křídel, vypadá to jako netopýr, ale je to nějaké velké a divné, hlava nikde!
Autorka fotky konzultací s odborníky zjistila, že netopýři jsou to dva, hlavy jim nechybí, ale momentálně se zabývají úplně jinými částmi těla. Zabývají se tak důkladně, že zapomněli mávat křídly.
Leden s netopýry? Inu, proč ne. Člověk se nenudí! Ať už loví uprchlíky nebo cvičí metodu správné větve pro ty, kteří potřebují při jídle viset 
A krmí, krmí a krmí…
Pondělí
Je konec ledna. Tepleji, než by v zimě mělo být. Přebírám pět vyhladovělých, v zimě probuzených děvčat.
Dostávám instrukce; včera dostaly každá dva červy, dnes mají dostat každá pět.
Poučena zkušeností s bandou probuzených kousavých chlapů jsem si vzala zimní cyklistické rukavice. Příjemně mě překvapily – ani jedna se nepokoušela kousat.
Některé samice potřebovaly znovu zaškolit. Po pátém červovi se ale tvářily, že by snědly více.
Jsme důstojní pánové. Kdepak jeskyně. Bydlíme zásadně v hotelích. Vybrali jsme si k zimování jeden pětihvězdičkový.
Lidé zavolali zvířecí záchranku, která nás naložila a odvezla do záchranné stanice, přestože jsme zachránit nepotřebovali.
Tam jsme dostali večeři a pak nás i s ubikacemi odvezli na zimoviště.
Probudili nás brzy na jaře. Byli jsme hubení, a tak jsme skončili na týden u krmiče.
„Těhotný“ samec :)
To bylo jídla! Baštili jsme a baštili.
A co teprve den před vypouštěním! Pořád nám dosypávali další a další jídlo!
Otázka je řečnická — všichni už určitě víte, že v zimě visí ztuhlý a studený někde v jeskyni nebo dutině stromu a spí. Pokud je v péči záchranné stanice, spí v umělé jeskyni.
Teoreticky.
V praxi se občas některý probudí, vzbudí rovnou všechny své spolubydlící a do příští kontroly zimoviště drží nucenou hladovku.
Po pár dnech hladovky vypadá asi takto:
Probuzenců bylo celkem pět a přivezla jsem si je zkraje prosince. Byli nervózní; přece jen, je zima, mají být pořádně vykrmení a spát. Místo toho jsou v pokojové teplotě, vychrtlí a vzhůru.
Kromě roztomilého růstu mimina pozoruji ještě jeden, lehce znepokojivý jev. Spolubydlící maminy od posledního focení docela narostla. Má pěkný límec a trochu i… zvětšené břicho? NO NAZDAR!
Hledám bradavky. Žádné rozevřené vějířky srsti, žádné obří bradavky. Vlastně ty její ani nedokážu najít.
V úterý konzultuji s odborníky. Doporučují vyslat spolubydlící do světa. Pravděpodobně je také nakrytá a už měsíc má jídla co tlamka ráčí. Tělo se kdykoliv může rozhodnout, že žrádla je dost a je třeba popohnat potomstvo ve vývoji.
Zítra poletí.
Mimino
„To jsou netopýři? A kolik snášejí vajíček?“ Aneb hitparáda nejkurióznějších dotazů od návštěvníků netopýřího stánku. Znáte ten starý vtip? „Co to tady visí za ptáka?“ „Visí tady netopýr, ale nezdá se mi, že za ptáka.“
Netopýr je savec. Má hebkou srst, živí se hmyzem, rodí a kojí. Porod je jedna z mála příležitostí, při které netopýr visí hlavou nahoru. Mládě matka zachytí do ocasní blány a později schová pod křídlo.
První dubnový pátek zase beru Uječenou a prohlížím bříško. Je větší, nebo se mi to jen zdá? Je trochu vyboulené na jednu stranu, jako kdyby čekala jedno miminko, nebo si to namlouvám? Aby to nedopadlo jako s „dvojčaty“ před časem…
Zahlédnu přilepený bobek. Chci jej sundat, ale Uječená se vzteká a ohání. Na druhé straně těla, symetricky, má další… to nejsou bobky!
Bříško před pár dny
To jsou velké viditelné bradavky!
Takže tahle určitě těhotná je.
Na den je stěhuji do ložnice, aby byly v klidu a přítmí.
