Jak známo, netopýři na rozdíl od ptáků mají nožky tak lehoučké, že na nich nemůžou stát. Takže mají chodidla naopak než ostatní savci, aby se jim z visení dobře startovalo.
Nožky jsou připojené k zadku, obvykle cudně schovanému pod ocasní blanou. Pokud ne, jasně poznáte chlapečka od holčičky.
Nožičky…
Vás ovšem zajímá něco jiného, že?
Tak já vám to povím.
Netopýr si nečůrá na hlavu! Jednoduše se obrátí hlavou vzhůru, místo za nohy se pověsí za palce křídel, zvedne ocásek a spáchá čin.
Jsou dva způsoby, jak se můžete zblízka podívat na netopýra a třeba si jej i pohladit: na akcích, kde se nachází stánek záchranné stanice, a na veřejných vypouštěních netopýrů. Oba druhy akcí bývají ohlašovány na stránkách záchranných stanic a dalších organizací s ochranou zvířat souvisejících.
U stánku potkáte odborníka na netopýry a několik handicapovaných ochočených netopýrů. Některé si můžete pohladit. Některé si můžete nakrmit. Na některé se můžete jen podívat.
Že by mě po odletu mého chlapce čekaly single večery? Ano a zároveň ne.
Jeho odlet jsem tiše obrečela, ale beznetopýrová jsem zůstala sotva půlhodinu.
Je tam netopýr. Najdete ho?
Z veřejného vypouštění netopýrů jsem odešla s jinou, větší přenoskou a bydlením pro netopýry v jednom. Obsahovala upevňovací gumičky, držící na místě kousky síťek proti hmyzu a pruhy pevných látek, dvě misky, stelivo a čtyři hubené obyvatelky zavěšené na síťce a přikryté látkou. K tomu všemu jsem dostala krabičku s moučnými červy.
Netopýří bydlení
Kdepak se vzaly ony čtyři okřídlenkyně?
