Netopýři

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Jak nakrmit netopýra aneb pozor červi!

Jaké druhy hmyzu jí netopýr? Jak se o netopýří potravu starat? Dozvíte se v tomto článku!

 

 

 

Protože netopýří potrava je živá, je třeba o ni pečovat.

Ubytováni jsou v netopýřím šuplíku v krabičkách od zmrzliny. Když krabičky dochází, někdo ze členů záchranné stanice se obětuje, pár krabiček sežene a zlikviduje obsah.

 

Netopýří šuplík

 

O červech prakticky nevíte, jakmile si zařadíte jejich plíživé šustění do běžných zvuků domova.

Červy je možné krmit suchým chlebem, vločkami, kousky ovoce a zeleniny. Jejich životní cyklus se dá zpomalit skladováním v lednici, kam je šoupnu ihned po přinesení domů. Vytahuji je pár dní před zkrmením, aby stihli pořádně vyrůst.

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Dvojčata aneb Babybatsitting (6)

Dvojčata se narodila letos v červnu hendikepované Fany. Až budou odstavení a schopní odletět, vrátí se do přírody a budou se o sebe starat sami. Na to se musí náležitě připravit.

 

 

Netopýři randí během babího léta, dokážou pozdržet otěhotnění, dokud není dost jídla, jsou těhotní necelé dva měsíce a obvykle rodí v červnu. Obvykle jedno mládě. Některé druhy, jako třeba netopýr rezavý, mívají i dvojčata.

Fany, která se v zimě dostala do lidské péče jako trvale hendikepovaná, porodila v polovině června dva syny. Od narození byli v nevýhodě; jejich matka s nimi nemůže odletět do světa a nemají ani žádné kamarády z netopýří školky, protože se nenarodili v kolonii.

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: S netopýry ve vlasech aneb babybatsitting (5)

Fany a Rebeka jsou dospělé netopýří dámy, kterým muselo být po nehodě amputováno křídlo. Fany letos porodila dva syny. Rebeka je její spolubydlící. Holky jsou obě bázlivé a na matlání reagují ječením, někdy se dokonce ohání. A tak zatímco Fanynčina dvojčata učím jíst červy, holky učím, že člověk není nic děsivého.

 

 

První den odpoledne bylo na lodžii vedro, a tak jsem si sedla na přehoz a kolem sebe naaranžovala polštářky a deku, do které se obě holky promptně schovaly.

Po chvíli mi Rebeka vlezla pod šaty a zavěsila se na ně… no, hned vedle místa, kde slunce nesvítí. Ostatně, netopýři radši tmavou noc bez velkých svítících objektů na obloze.

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Zmizení Tominy aneb Babybatsitting (4)

V červenci začíná doba rodinných dovolených. A tak konám batsitting ve velkém.

 

 

 

Tomina se sešla se svou matkou. Dočasně bydlely s handicapovanými holkami Fany a Rebekou a kluky-dvojčaty, které porodila Fany letos v červnu.

Šest netopýrů jsem doma zatím neměla. Když si protahovali křídla, bylo jim bydlení malé. A tak jsem je na večer vypouštěla do ohrádky. Čtyřka létajících potřebuje cvik, než vyrazí do přírody, a Fany a Rebece trocha pohybu neuškodí.

 

Rebeka

 

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Baby-batsitting (3)

Tomina se narodila, když jsem měla její matku v péči a trčely jsem spolu v karanténě. Ve dvou týdnech života se obě holky stěhovaly do centrály záchranné stanice, kde jsou přece jen dobře vybavení pro případ, že Tomina nezvládne odstav.

 

 

Odstav moc nezvládala.

Nakonec jsem si ji zkusmo vzala domů do individuální péče — s tím, že odborníci pro ni neudělají o moc víc než já. Během prvních několika dní jsem ji za velké trpělivosti po večerech učila jíst. Na etapy.

 

Ještě hubená

 

HOST DEDENÍKU – netopýr budečský: Babybatsitting (2) aneb jak se vybavit

Malá nemá oficiální jméno, protože se ještě počítá s jejím vypuštěním do přírody. Narodila se na narozeniny mého mladšího sourozence, takže dostala jméno Tomina.

 

 

Ráno jsem pro ni jela vlakem za Prahu.

Postýlka

 

K Tomině jsem dostala postýlku, dokrmovací kaši, vitamíny v prášku i tekuté a něco, co by se dalo s přimhouřením očí nazvat kojeneckou lahví s dudlíkem.

 

Láhev

 

Ten večer jsem do ní dostala 4 ml kaše. Nechtěla žrát červy, jen se do nich zakousla. Mezi červy byl jeden zophobák, kterého úspěšně zakousla — a nesnědla.

HOST DEDNÍKU – Netopýr budečský: Drama u netopýrů aneb Baby-batsitting (1)

Karanténa skončila. Přišlo letní počasí. Nesnáším horka. Koronavirus také. Což je dobrá zpráva, a tak jsem minulý týden po dlouhé době zase jela vlakem. Za mým malým netopýřím vnoučetem.

 

 

Malá – zatím bezejmenná, protože jen trvale handicapovaní dostávají jméno – ode mě odjela do odborné péče, když jí byly dva týdny a jeden den.

 

Malá dvoutýdenní

 

Pravidelně jsem telefonovala a ptala se na ni. Ze začátku prospívala dobře. Byla velká a bříško měla vždy plné. Nikdo ji nikdy neviděl jíst, protože je značně plachá, ale vypadala dobře a rostla.

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Netopýři bez cenzury

Byli jste někdy v Severní Americe? Pak se vám mohla stát následující situace.

 

 

 

Jdete v podvečer na procházku, najednou se pár metrů od vás ozve žuchnutí a spatříte tohle.

Co to je?

 

Koule chlupů a křídel, vypadá to jako netopýr, ale je to nějaké velké a divné, hlava nikde!

Autorka fotky konzultací s odborníky zjistila, že netopýři jsou to dva, hlavy jim nechybí, ale momentálně se zabývají úplně jinými částmi těla. Zabývají se tak důkladně, že zapomněli mávat křídly.

 

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Lednová zlatíčka

Leden s netopýry? Inu, proč ne. Člověk se nenudí! Ať už loví uprchlíky nebo cvičí metodu správné větve pro ty, kteří potřebují při jídle viset :) A krmí, krmí a krmí…

 

 

 

Pondělí

Je konec ledna. Tepleji, než by v zimě mělo být. Přebírám pět vyhladovělých, v zimě probuzených děvčat.

Dostávám instrukce; včera dostaly každá dva červy, dnes mají dostat každá pět.

Poučena zkušeností s bandou probuzených kousavých chlapů jsem si vzala zimní cyklistické rukavice. Příjemně mě překvapily – ani jedna se nepokoušela kousat.

Některé samice potřebovaly znovu zaškolit. Po pátém červovi se ale tvářily, že by snědly více.

HOST DEDNÍKU – Netopýr budečský: Čeho je moc aneb proč jsme neodstartovali

Jsme důstojní pánové. Kdepak jeskyně. Bydlíme zásadně v hotelích. Vybrali jsme si k zimování jeden pětihvězdičkový.

 

 

Lidé zavolali zvířecí záchranku, která nás naložila a odvezla do záchranné stanice, přestože jsme zachránit nepotřebovali.

Tam jsme dostali večeři a pak nás i s ubikacemi odvezli na zimoviště.

Probudili nás brzy na jaře. Byli jsme hubení, a tak jsme skončili na týden u krmiče.

 

„Těhotný“ samec   :)

 

To bylo jídla! Baštili jsme a baštili.

A co teprve den před vypouštěním! Pořád nám dosypávali další a další jídlo!

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN