Když se začala plánovat dceřina svatba, těšili jsme se s manželem, že se zbavíme financování jednoho z členů rodiny. Namísto toho si dcera s nastávajícím manželem – považte, bez dovolení rodičů! – pořídili dalšího. Čtyřnohého, jak jinak.

Prý se jim hříbě tak nějak… přihodilo. Narodilo se v naší stáji, stejně jako ostatní hříbata pobylo půl roku s maminkou a po odstavení šlo do ohrady a do společného boxu s vrstevníky, časem došlo k oddělení klisniček a hřebečků. Za úkol měli jen růst, sílit, zjišťovat, co s těma dlouhýma nohama, a naučit se spolu navzájem vycházet. Když se blížilo obsedání, začal chovatel hledat nového majitele a přišel s nabídkou, která se prý nedala odmítnout.

Jak známo, koňák do stáje doleze i po čtyřech nadopovaný léky proti bolesti, aniž by ho napadlo zajít si k doktorovi, ale jakmile se mu zdá, že jeho chlupatý miláček malinko kulhá, má nějaké bebinko nebo kašlík, veterinář je u něj hned.

Máme to štěstí, že naše veterinářka má své koně ve stejné stáji jako my, takže můžeme, jakože nenápadně, v rámci hovorů u kafe, prohodit něco jako „a nezdá se ti, že trochu spadl (=zhubl) na zadku?“ – „kulhá na pravou přední“ – „až půjdeš kolem, mohla bys kouknout, co to má za bouličku na břiše“, případně si pomoc zavolají sami koně: „Kdo to tam tak hrozně kašle?!“ Opravdu se ji snažíme nezneužívat a jsme si vědomi toho, o kolik to máme snazší, než kdyby k nám veterinář musel vždycky extra zajet.

„A zvoněno má Heda R… na koni Esprit FFH, jezdecký oddíl …“ „Tak ještě pozdrav rozhodčím a, Spíťo, jdeme na to! Jednička, hop, po dvojce doprava, hop, držet vnější otěž napnutou, hop, čtverka hop, pohlídat si ho na ten barevný oxer, zavlnil se, ale skočil, hop, pod věží doleva, vnější otěž, vnější otěž! Hop!

Že stačí jen pilně trénovat a pak už jen odjet závod? Omyl a chyba lávky! Výprava na závody je akce vyžadující promyšlenou přípravu a čím větší amatér a rekreační jezdec, tím je celá událost náročnější.

Takže především je třeba vyčistit cajky. To znamená sedlo a uzdečku. Jen málokdo z nás rekreačních jezdců má jednak tréninkové a jednak závodní vybavení. Takže většinou večer před závody probíhá velké čištění a leštění všeho koženého. V létě u stájí, což mívá atmosféru příjemného večírku, v horším počasí doma. My jsme naštěstí koňská domácnost, takže nás sedlo v obýváku nemůže rozházet. Jak to dělají koňáci, jejichž drahé polovičce koňské věci nejdou pod nos, netuším.