Kočky

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – S podzimem přicházejí starosti

Možná si říkáte, jaké to můžeme mít starosti. Máme tři krásná zdravá koťata, Rozárka byla na velkém vyšetření také shledána zcela zdravou, tak jaké asi můžeme mít s kočkami starosti…

 

Asi si za to můžeme sami. Nikdy jsem netvrdila, že jsem extra zkušená kočkařka, i když mě kočky provází přes deset let a prošlo nám jich domácností víc, než jsem si kdy myslela. Vždy každý nový kocour postupem času tak nějak zapadl, mezikočičí vztahy chtěly čas.

Rozárka odpočívající

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Hledání, hledání, to mi hrůzu nahání

Jsou tři a jsou aktivní. Jsou tři a jsou štíhlí. Jsou tři a jsou (zatím ještě) poměrně malí. Takže se vejdou ledaskam. Suma sumárum, na adrenalin je zaděláno.

 

 

Ne, že by nebyli pořád spolu, ale v tom je právě ten problém. Jakmile nevidím všechny tři, znervózním. Neproběhl nám některý krakenek pod nohami ven? Zvláště teď, v posledních dnech, kdy jsem měla doma na hlídání dva malé lidské neposedy, nabíralo hledání na obrátkách.

Goliáš a Zuzi

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – A my to poženeme výš

Jak týdny plynuly, koťatům mohutněly nohy, prodlužoval se ocásek i tělíčko. V současné době jsou to tři dlouhé hubené žížaly s dlouhýma nohama, plné energie, elánu na rozdávání, občas mi připadají, že jsou jak svinuté pružiny, jen skok a běh a chvat. Samozřejmě akci střídá dlouhý spánek, ale jen se někde něco šustne (nedej bože někdo klepne něčím v kuchyni) už jsou zas na nohou a jen to sviští po letišti.

 

První dny u nás dokázala koťata vyskočit na židli, na gauč, vyškrábat se na parapet a vylézt nahoru na škrábadlo – tam tedy vyjížděli všichni tři jak blesk – jenže všechny tyto dosažené mety měly něco, do čeho se daly zatnout drápky a přidržet se (chudáci naše křesla a sedačka).

HOST DEDENÍKU – Alex: Polír

Začátkem května, na naší slepé ulici v prudkém kopci, začala rekonstrukce vozovky. Původní projekt, pouze skrývka pěticentimetrové vrstvy původního asfaltu se během prvních čtyř dnů změnila ze záhadných důvodů na prohrabání celého kopce a ulice až na hlínu.

 

 

Prý špatně uložené inženýrské sítě (opravovaly se jenom dvě plynové přípojky). Dole pod kopcem, uložená blízko povrchu a naše, která se ocitla také blízko povrchu, když se snížila rozbagrováním kóta silničky vedle našeho domu. Nerozumíme tomu nikdo, ale asi jsou v tom nějak zamotané dotační peníze. Nu výsledkem bylo, že slepá ulice v kopci byla dva měsíce absolutně nepřístupná záchrankám, hasičům a tak, ale to vedení naší obce netížilo. Naštěstí se nikomu ze 77 dospělých a 16 dětí, nic nestalo.  My jsme tři a půl měsíce byli s auty vyhnáni ze svých pozemků a ta stála na loukách pod lesem a ničili jsme je na neudržované „přístupové cestě“. Ale dost stížností, jen jsem chtěla nastínit situaci.

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Dva měsíce, osm týdnů, šedesát dva dní

Sleduji, jak se po domečku nahánějí tři pružná štíhlá tělíčka našich teď již prepubertálních trojčat, a nestačím se divit, jak ten čas letí a jak koťata rostou.

 

 

 

Za dva měsíce, co jsou u nás doma, přibrali každý přibližně jedno kilo. Domeček je dávno jejich a my též. Už prošmejdili každý kout, každou místnost, jejich posledním revírem je půda.

Probírám záznamy, které jsem si dělala první dny, kdy jsem jen narychlo zaznamenávala. Sára, pláč, okno. Všude spolu, i na WC. Závody. Myš do vody. Kocour v botách.

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky

Jednou za rok si dovolím opravdový luxus. Týden dovolené jen pro sebe. Nazývám ho „psací dovolená“.  Odjedu s mými milými kamarádkami spolupisatelkami někam na chalupu a tam týden střídavě píšeme, vaříme, chodíme na výlety, navzájem si kritizujeme a pomáháme s texty a debatujeme o psaní. Prostě si užívám úžasné chvíle s lidmi, kteří mají stejný koníček.

 

Letošní „psací dovolená“ byla naplánovaná už rok. Chalupa zamluvená, záloha zaplacená a my doma tři rozjívená koťata. Co teď? Jet? Nejet?

„Jen jeď,“ řekl můj drahý muž. „Já to tu zvládnu, neboj.“

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Už nikdy nebudeš sám

Určitě to všichni znáte. Zvědavost koček je obrovská, zvědavost koťat dvakrát obrovská. Zvědavost tří koťat obrovská nekonečně. Co se kde šustne, musí být u toho. Hračky dobrý, ale pořádná zábava začíná ve chvíli, kdy se něco snažíme udělat my, lidi.

 

 

 

 

 

Koupelna je zajímavá pořád

 

„Tady se vyndává prádlo z pračky,“ mňouká Sára a dere se do otevřeného bubnu. „Pomůžu ti, chceš?“ vykoukne na mě zevnitř.

„Nech toho, Sušenko, a mazej ven,“ vytahuju vyždímané prádlo, roztřepávám ho, a přehazuju o patro výš do sušičky.

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Která ty seš

Jeden z problémů, který vznikl hned, jak jsme přijeli, byl ten, že jsme v prvních hodinách nebyli schopní rozpoznat od sebe Zuzi a Sáru. Dvě černobílé holčičky se nám strašně pletly.

 

 

„Sára má pruh,“ tvrdila jsem já.

„Sára nemá pruh,“ otočila jsem za chvíli. „Zuzi má pruh.“

Jedna z kočiček má opravdu bílý proužek přes záda, na rozdíl od druhé, která má záda jednolitě černá.

 

Gordický uzel

 

„Tak jak je to?“ prohlížel si je zmateně můj muž. „Která teda má pruh?“

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – První hodiny, první dny

Postavili jsme přepravku v obýváku na roztažený gauč (který jsme předtím stihli pokrýt žužlací dekou) a otevřeli její dvířka. Koťata nelenila a vystoupila ven, do nového světa, nového domova, nového života.

 

 

Než jsme se stačili otočit, byli na stolku, v knihovně, na škrábadle, na okně, na křesle… byli všude.

 

Foto č. 1 – Tady budem bydlet, jo? Dobrý!

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Převoz

Pátek 14. 6. 2019. Slunce svítilo na plné pecky, Brno sálalo vedrem. Den jako každý jiný, prostě pátek. Pro nás to ale nebyl lecjaký den. Jeli jsme si pro koťata.

 

 

Vyrazili jsme do Svitav rovnou z práce, žádné zdržování. Zdržely nás až kolony kolem Kuřimi, klasický pátek odpoledne.

Do útulku jsem dorazila ve zvláštním rozpoložení. Moc jsem se těšila na koťata, při minulé návštěvě jsem viděla, jak jsou kouzelná a prostě mi učarovala. Ale bála jsem se cesty zpět, paní Jana vezla koťata jen na veterinu ve Svitavách a bylo prý zle, drobci se báli, přijeli celí vystresovaní.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD