Kočky

HOST DEDENÍKU – Míša: Daník se představuje

Tak jsme se dočkali a máme ho dnes už doma měsíc. Bylo 17. srpna, když jsme si ho přinesli k nám domů. Dlouho jsme na něj čekali a ten měsíc bez kočičáků byl moc těžký. Ale už je tu zase veselo.

 

Daník se narodil letos 27. května a čekali jsme na něj do jeho 3 měsíců. Když jsme si ho přebírali, byl to malý kotík. Ale odvážně přešel z přepravky původních majitelů do té naší.

Je to krásný kocourek, jak já říkám, ze zdravého venkovského genofondu. Má krásnou mourovatou kresbu kožíšku a jak říká naše paní veterinářka, bude to velký kocour.

HOST DEDENÍKU – Alex: Jak mi dupali králíci

Prázdniny spějí do druhé poloviny, lidé šťastně odjíždějí na dovolené. Ale co s mazlíčky? A co teprve s domácími zvířaty?

 

 

A tak jsem letos v jednom týdnu vyfasovala starost o dvě zvířecí sousedské domácnosti. Z jedné strany, přímí sousedé – dvě kočky. Černý Kikin a mouratá Mici-Angora.  Dvakrát denně, za nepřejícího kvílení Ajvi, která na mne ječela zpoza našeho plotu, že si dovoluji ty potměšilé kočky chodit krmit.

„No, Ajvi, nedá se nic dělat, paní domu má sice tři předospělé děti a jednu dospělou vnučku, ale jaksi nejsou schopni si logisticky naplánovat dovolené tak, aby se někdo postaral o dům, rostlinstvo a živočišstvo. A tak nezbývá, než se o kočičky postarat. Kytky chodí zalévat další sousedka.“

HOST DEDENÍKU – Míša: Hepinka, ta naše „zlá kočička“

Letos 19.7., přesně na den za 3 měsíce od odchodu Fousína, umřela naše kočička Hepinka. Bylo jí 15 let. Po odchodu Fouska se nám měnila před očima, přičítali jsme to stáří. Nevíme, jestli to byla za sebou jdoucí sada mrtviček nebo nádor na mozku, ale to je jedno. Jedinou útěchou nám je, že jsme jí snad nenechali dlouho trápit.

 

Ale raději pojďme na ní zavzpomínat. Byla to moje první kočička. Kamarádce se narodila koťata a my se na ně šli podívat. Dala jsem si je na klín, ostatní pískala a snažila se utéct, jen Hepča se na mě uvelebila a hrála si s mým prstem. Prostě si nás vybrala.

HOST DEDENÍKU – Míša: Fousek, ten veselý velký kocourek

Jistě si pamatujete, jak jsme si po odchodu Honáska za Duhový most přinesli domů z útulku kocourka Fouska. Minulé úterý bohužel odešel Fousek za ním. Bylo to rychlé a nečekané, vždyť před 2 měsíci byl podle rozboru krve v pořádku. Ale nikdy nevíš, co v sobě z dob bezdomovectví měl.  Selhala mu játra a nebylo mu už pomoci.

 

Ale dost smutnění, chci na něj vzpomínat s láskou a radostí.

Když jsme si ho přivezli domů z útulku, byl to vyhublý nohatý kocour, kterému po spotu na odblešení skákaly z kožichu blechy jak na olympiádě. Také průjmoval a trvalo bezmála čtvrt roku, než jsme ho dali do kupy. Jídlo miloval od prvního okamžiku a velice si ho vychutnával.  A tak se zanedlouho stalo, že jsme měli doma pořádného pana kocoura.

HOST DEDENÍKU – Tora: Tyhle hračky nejsou pro mladý!

Fascinuje mě, jak si dospělý kocour umí hrát. Muvím o Jájovi. Není to žádný mladík, ale přesto si denně musí aspoň chvilku zablbnout. Je jediný z našich koček, který vděčně přijímá jakoukoliv hračku.

 

 

Golfový míček. To je radosti! Vůbec netuším, kde se u nás vzal, nikdo z nás nedržel nikdy golfovou hůl v ruce, ale míček tu je. Úžasně tvrdý, odráží se s perfektně dutým zvukem a nejlepší je s ním bušit o dveře v obýváku.

HOST DEDENÍKU – Tora: Jídelní způsoby v Hotelu u devíti koček

logo_tora_2O jídelních rituálech našich spolubydlících koček jsem už sem tam něco napsala. Věřím, že i u vás pozorujete různé stravovací rituály. Protože stejně jako lidé, i zvířata jsou každé jiné a každé se jinak nejen chová, ale i žere. Stravovací návyky našich koček vám popíšu podle jejich služebního stáří, protože jinak bych se do toho určitě zamotala.

 

 

Služebně nejstarší Tobiáš je jedlík rozvážný. A taky tak trochu prasátkový. Všechno mu nejlépe chutná ze země. Nebo popřípadě ze stolu, pokud miska je na stole. Nebo z okna, pokud je na okně. Prostě obsah misky je nutno vytahat vedle, pečlivě prohlédnout a teprve poté pomalu, rozvážně pozřít. Jak vypadá místo, kde předtím Tobiáš stoloval, si myslím dovedete představit.

HOST DEDENÍKU – Tora: Když si návštěva zapomene brbláky

logo_tora_2Občas k nám dorazí návštěva nekočková. Tedy ne, že by kočky nesnášela, měla na ně alergii nebo je prostě neměla ráda, ale taková návštěva, která sama doma kočky nemá, život s kočkami nesdílí, a tak jsou jí kouzla života s kočkami prozatím víceméně utajená. A když taková návštěva zůstane na pár dní, je na různé nepředvídané události zaděláno.

 

MATYLDA: Jak Oriáš osiřel

0912mat1_1„Oriášku, nelez na tu linku, rajskou omáčku přece nežereš. Ježišmarjá, tak u toho aspoň tolik nemlaskej.“

 

 

Oriáš nám osiřel. Kiliánovy výlety byly čím dál delší a po tom posledním čtyřdenním se zastavil doma na dva dny a následně se nevrátil vůbec. Hledali jsme ho, prolízala jsem s děsem v oku i všechny okolní příkopy, ale nenašla jsem ani bílý chlup (ty chomáče doma se nepočítají, že).

Je pravda, že po jejich ročních narozeninách ho občas větší a silnější Oriáš zmydlil a Karamelka mu s oblibou ožižlávala uši (ale to Oriáškovi taky), ale Kilián začal být prostě nevrlý kocour, až si zřejmě nakonec našel lepší nové doma.

HOST DEDENÍKU – Tora: I kočky stárnou

Logo_Tora_drabbleSlíbila jsem Dede, že napíšu něco o našich starých kočkách. Měla jsem na mysli článek o tom, jak nám doma postupně kočky stárnou, jak se s věkem mění jejich vlastnosti… a nejsem s to článek napsat. Prostě se mi to téma vzpírá. Už mám asi šest verzí, a když si je po sobě přečtu, jedna je horší než druhá. A tak jsem to vzala úplně z jiné strany.

 

Představím vám, jak to vypadá v kočičím domově důchodců, který (a to prosím bez jakýchkoliv dotací z EU) vzniknul tak přibližně v lednu letošního roku v naší kuchyni.

Obyvatele má dva.

HOST DEDENÍKU – Tora: Hotel u devíti koček (1)

Logo_ToraUž třetím rokem se vždy v dubnu účastním akce, která se jmenuje Duben, měsíc drabble. Píšu tam na zadaná témata příhody z našeho Hotelu U devíti koček, což je vznešený název naší obyčejné domácnosti a jejího (povětšině kočičího) osazenstva. Zadání bývají různá a po pravdě řečeno, čím šílenější, tím jednodušeji a rychleji mám drabble napsané. Nevím, jak je to možné, ale funguje to podobně už třetím rokem, takže nějaký ten kousek pravdy na tom prostě bude.

 

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD