Daníkovi bude teď v březnu už 10. měsíců. Už je to velký kluk. I když se dokáže tvářit pořád jako malé nevinné koťátko. Má za sebou kastraci. Zvládl to velmi dobře.

Je ho plný byt. Je to náš malý průzkumník. Vleze všude a vyskočí do neuvěřitelné výšky. Když ho to chytne, lítá po bytě jako neřízené torpédo. Doslova nám létá nad hlavami. V tom jsou stejní, jako přes kopírák, s Adelínkou od Matyldy.

Daník a plyšomyš z IKEY

Tak jsme se dočkali a máme ho dnes už doma měsíc. Bylo 17. srpna, když jsme si ho přinesli k nám domů. Dlouho jsme na něj čekali a ten měsíc bez kočičáků byl moc těžký. Ale už je tu zase veselo.

Daník se narodil letos 27. května a čekali jsme na něj do jeho 3 měsíců. Když jsme si ho přebírali, byl to malý kotík. Ale odvážně přešel z přepravky původních majitelů do té naší.

Je to krásný kocourek, jak já říkám, ze zdravého venkovského genofondu. Má krásnou mourovatou kresbu kožíšku a jak říká naše paní veterinářka, bude to velký kocour.

Letos 19.7., přesně na den za 3 měsíce od odchodu Fousína, umřela naše kočička Hepinka. Bylo jí 15 let. Po odchodu Fouska se nám měnila před očima, přičítali jsme to stáří. Nevíme, jestli to byla za sebou jdoucí sada mrtviček nebo nádor na mozku, ale to je jedno. Jedinou útěchou nám je, že jsme jí snad nenechali dlouho trápit.

Ale raději pojďme na ní zavzpomínat. Byla to moje první kočička. Kamarádce se narodila koťata a my se na ně šli podívat. Dala jsem si je na klín, ostatní pískala a snažila se utéct, jen Hepča se na mě uvelebila a hrála si s mým prstem. Prostě si nás vybrala.

Jistě si pamatujete, jak jsme si po odchodu Honáska za Duhový most přinesli domů z útulku kocourka Fouska. Minulé úterý bohužel odešel Fousek za ním. Bylo to rychlé a nečekané, vždyť před 2 měsíci byl podle rozboru krve v pořádku. Ale nikdy nevíš, co v sobě z dob bezdomovectví měl.  Selhala mu játra a nebylo mu už pomoci.

Ale dost smutnění, chci na něj vzpomínat s láskou a radostí.

Když jsme si ho přivezli domů z útulku, byl to vyhublý nohatý kocour, kterému po spotu na odblešení skákaly z kožichu blechy jak na olympiádě. Také průjmoval a trvalo bezmála čtvrt roku, než jsme ho dali do kupy. Jídlo miloval od prvního okamžiku a velice si ho vychutnával.  A tak se zanedlouho stalo, že jsme měli doma pořádného pana kocoura.