Po mnoho desetiletí se počet druhů ryb chovaných v akváriích počítal na stovky. Pak ale nastala přímo exploze a dnes to bude několik tisíc druhů, přesný počet ani nelze zjistit. Většinou jsou ryby vhodné pro akvaristiku objeveny jako nové druhy, takže spoustu druhů bychom ve starším sebepodrobnějším lexikonu akvarijních ryb marně hledali. Prostě je dříve nikdo neznal. Do akvárií se však dnes dostaly i druhy dříve dobře známé a dostupné, které by ještě před několika lety nikoho nenapadlo chovat v akváriích. Takovým případem jsou jeseteři, o kterých bude toto povídání.

V počátcích akvaristiky bylo často problémem exotické ryby udržet na živu. Odolnost vůči různým pohromám v akváriu byla vlastnost, která se cenila. První z tropů importované nebo v pěstírnách rozmnožené rybky nebyly levné a proto akvaristé pátrali po dostupnějších rybkách, které by se daly v akváriích chovat.

Při hledání pěkně vybarvené, odolné a také dostupné akvarijní rybky padla volba na koljušku tříostnou (Gasterosteus aculeatus). Tato rybka s nápadně velkým okem a třemi kostěnými trny na hřbetě může dorůst až 10 cm a svým vybarvením se vyrovná mnohým tropickým rybkám. Hřbet má zelený nebo hnědý nádech, někdy je mramorovaný nebo modročerný. Středem těla se táhne nažloutlý pás. Samička je olivově hnědá. Samečci mají v době tření zářivě zelený hřbet a jindy bílé břicho je oranžové až červené. Oční duhovka je svítivě modrozelená. Samička má při tření břišní část stříbřitou nebo šedozelenou. Oko má stříbrné nebo načervenalé.

Zlaté rybky a závojnatky, chované po staletí jako okrasné rybky příliš k rozvoji akvaristiky nepřispěly. Jsou to jednak ryby vhodné spíš do zahradních jezírek a jejich chov v bytových nádržích byl v minulosti – pokud jde o vytvoření vhodného prostředí – náročný. Většinou se jako ozdoba reprezentačních místností chovaly v nevhodných nádobách. Rozmach akvaristiky a její nezadržitelný rozvoj nastal až s rybkou, která se jmenuje rájovec.

Dříve bylo pravidlem, že každý akvarista začínal s chovem živorodek, a i dnes jsou živorodky skupinou akvarijních ryb, které zná každý, kdo se někdy – byť i krátce – akvaristice věnoval.

I když živorodé ryby představují čtyři čeledi, v akváriích se uplatnila nejvíce čeleď Poeciliidae s více než 200 druhy. Do ní patří známé rybky jako paví očka neboli gupky, mečovky a platy. Jejich domovinou je rozsáhlá oblast táhnoucí se od jižních států USA přes Střední Ameriku až do Jižní Ameriky. Mnoho druhů živorodek žije také na ostrovech v Karibském moři.

Koncem 19. století se akvaristika rychle rozvíjí, přestává být výsadou zámožných lidí a stává se zálibou širokých vrstev. Vznikají nejen akvaristické spolky, ale také první pěstírny. Nejvíce akvarijních rybek ale pochází z dovozu přímo z jejich domoviny. Do Německa se importují rybky z Číny, Indie a především z Ameriky. Německo, odkud byly akvarijní rybky exportovány do dalších zemí, získává v té době vůdčí místo v akvaristice. Německý katalog importovaných akvarijních ryb z roku 1912 uvádí 180 druhů ryb.

I když kořeny akvaristiky sahají daleko do minulosti, jak o tom svědčí chov zlatých rybek v Číně, kde se již před tisíci lety okrasné rybky chovaly ve velkých porcelánových nádobách a zahradních jezírcích, počátky akvaristiky v dnešním pojetí spadají teprve do první poloviny 19. století.

Akvária nebyly ani starořímské pisciny – nádrže v nádvořích domů bohatých Římanů, kde se chovaly ryby určené pro spotřebu. Ostatně i u nás se dochovala zpráva z druhé poloviny 14. století, kdy za vlády Karla IV. si saský kurfiřt nechal nedaleko mostu na Malé Straně zbudovat rezidenci, v níž byly ve stropu skleněné desky, a ze spodních místností bylo vidět ryby proplouvající přímo nad hlavami diváků. Tato ve své době jistě mimořádná pozoruhodnost zřejmě nesloužila pouze k dekoraci a udivování návštěvníků, čemuž nasvědčuje její dobový název „sklenný rybník“.

Každý akvarista, byť by to byl „jen“ majitel jednoho akvária, zabrousí při své zálibě do nejrůznějších oblastí. Nejen do biologie a botaniky, ale získá různé poznatky z chemie nebo z fyziky. Musí také něco vědět o životě chovaných rybek, o akvarijních rostlinách a také něco málo o chemismu vody nebo o akvarijní technice.

Takřka v každé akvaristické příručce je kapitola pojednávající o plžích. Plži (Gastropoda) patří do kmene měkkýšů spolu s mlži a hlavonožci. Všechno to jsou bezobratlí, tedy živočichové bez vnitřní kostry. Nejpokročilejší třídou měkkýšů jsou hlavonožci. Ve sladkovodní akvaristice se ale setkáváme výhradně s různými druhy plžů, což jsou mezi měkkýši živočichové poměrně jednodušší, nicméně mnoho druhů patří mezi zajímavé obyvatele akvárií.

V akvaristické literatuře staré 50 a více let se kromě plžů běžně hovoří také o mlžích chovaných v akváriích. Do akvárií se dříve doporučovala škeble rybničná. Tento mlž totiž ustavičně jedním otvorem nasává a druhým vypouští vodu a tak vodu filtruje. Za den tak prý dokáže škeble rybničná přefiltrovat až 40 litrů vody. Zajímavým objektem krátkodobého pozorování může škeble být, do klasicky zařízeného akvária se ale nehodí. Neustálým prorýváním dna uvolňuje rostliny a její larvy parazitují na rybách.

Jak se v průběhu let rozšiřoval počet druhů akvarijních rybek, tak se měnily ryby chované v našich akváriích. Máme spoustu nových druhů, které jsou běžně k dostání v akvaristických prodejnách, avšak ve starší akvaristické literatuře bychom je marně hledali. A některé kdysi běžné druhy akvarijních rybek z nabídky prodejen zmizely. I akvaristika se tak v určitém směru podřizuje diktátu módy.

Výčet akvarijních ryb, které v posledních desetiletích z akvárií vymizely, by byl jistě rozsáhlý. Takovým typickým příkladem kdysi běžné a oblíbené akvarijní rybky, která nechyběla v žádné akvaristice a dnes upadla v zapomnění, je živorodka trpasličí (Heterandria formosa), dříve nazývaná halančík trpasličí. Patří do čeledi ryb Poeciliidea (živorodkovití) a je tudíž blízkou příbuznou známých pavích oček a mečovek. Čeští akvaristé jí dali jméno formoska. Správný český název je heterandrie trpasličí.

Ryby jsou nejpočetnější skupinou obratlovců. V zoologickém systému představují několik tříd a ta největší z nich – třída paprskoploutvých má kolem 23 000 známých druhů. Paprskoploutví byli v devonu nejpokročilejšími obratlovci, takže jejich historie trvá 400 milionů let.

Mnoho rybích druhů nebylo dosud popsáno a prakticky je nemožné dosáhnout kompletní přehled o všech druzích, jak tomu je například u savců. Podle známého německého zoologa a ichtyologa Günthera Sterby (mimochodem rodáka ze severočeského Mostu) představuje tato živočišná skupina 40 000 – 50 000 druhů, v čemž ji překonává pouze hmyz. Jsou rybky, které dorůstají sotva jeden centimetr a giganti kolem 8 metrů (vyza velká).