O zvířatech

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Pod rouškou tmy

Když na kraj sedne tma (a to teď pořád dělá ještě poměrně dost brzy v podvečer) začne se postupně činorodost našich koček zvětšovat. Spáči, kteří celé odpoledne proklimbali na gaučích, okenních parapetech či na mé z věšáku v předsíni ukradené bundě, se začínají aktivizovat. Zezačátku se jen líně projdou sem a tam, ale postupně se jejich tempo zvyšuje a většinou přesně v době, kdy my chceme jít spát, se dostávají do ráže a lítají po celém domku jak utržené vagóny.

 

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Hrozí nám nebezpečí od netopýrů?

Českými médii všeho druhu proletěla zpráva, že zdrojem poslední nákazy agresivním koronavirem jsou netopýři. Jak je to tedy doopravdy?

 

 

Pokud jste četli včerejší článek, patrně už víte, jak to s koronavirem je. Ovšem, jak je to s netopýry? Mohou se jím nakazit? Může je ohrozit? Můžou jej donést do Evropy?

V prvé řadě je třeba vyjasnit definici netopýra. Netopýr patří mezi letouny, kteří se na první pohled dají rozdělit na netopýry a kaloně.

Netopýr žije v Evropě, dokáže se orientovat pomocí echolokace, váží několik gramů až desítek gramů, živí se hmyzem. Netopýři žijí i v chladnějších oblastech zeměkoule, protože zimu a nedostatek jídla dokážou přečkat v hibernaci.

HOST DEDENÍKU – Alex: Jak se chodí na procházky s kocourem a se psem

Nepohodlně. Jsou rozdílného živočišného druhu. Kocour preferuje pomalé loudání, někde za mými zády a po chvílích nás dobíhá, když na něj zapískám nebo zavolám, aby se zase coural někde vzadu, no a Ajvi jako pes dychtivě, s nosem u země čte všechny pesemesky co jsou při cestě.  Obzvlášť náročné je focení. Nafotit oba do jednoho záběru, takřka nemožné. Především když je zamrzlo, na zemi poprašek sněhu a za zády se člověku neustále ozývá žalostné, hlasité mňaúúúú – zebéééé.

 

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Na vlastní nebezpečí

Občas se člověk někam nedostane. Třeba mu zavřou obchod před nosem. Nebo (jako se to stává docela často mně) mu ujede vlak. A to prosím nemyslím obecně, ale zcela konkrétně.

 

 

Zahlédnu červená světla, mizící v dáli a vynadám si, proč jsem nepřidala do kroku či proč jsem se zdržovala koukáním do výloh, sklopím uši a pokorně počkám na další spoj (ostatně jezdí k nám z Brna přes den co čtvrt hodiny, tak to není takové neštěstí). Také občas narazím na zavřené dveře na poště, nebo u lékaře (naposled například u zubaře).

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Ještě divočejší dámská jízda

„Jak dlouho ti trvá nakrmit jednoho netopýra?“ zeptala jsem se po loňském jarním vypouštění ve Stromovce spolukrmičky ze záchranné stanice Nyctalus. „První dva dny tak čtvrt hodiny na jednoho. Pak už to byla samoobsluha.“

 

 

Netopýři jsou učenliví. Někteří.

 

Pětičlenná parta

 

Moje další parta byla holčičí, pětičlenná a po zimním spánku příliš hubená na vypuštění bez dokrmení.

Rozhodla jsem se tyhle dámy naučit jíst z misky.

BTW: Osiřelé krmítko

Dívám se z okna na svůj oblíbený pořad, ale zdá se, že herci nedorazili. Ač je čerstvě dosypáno, lojové koule pověšeny, kolem restaurace Na šeříku je pusto. Když už hosté přiletí, jsou to jednotlivci – kde je konec hejnům vrabců, sýkorek a stehlíků?

 

 

Je to letos opravdu divné. Nejdřív jsem si myslela, že je to tím teplem a absencí sněhu. Naše zahrada a krajina kolem není sterilní předměstí, je to venkov, a to ještě jeho hezčí a úživnější varianta. Jen na naší zahradě je spousta keřů, ze kterých zdaleka všechno nesklízím já – aspoň půlka z nich živí ptáky plánovitě, u jiných si občas říkám, že by mi taky mohli něco nechat:))

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Vánoce

Někdy si říkám, že nás seshora někdo sleduje a občas když vidí, že doba nazrála, je třeba pokročit dál a my nedovtipní to nevnímáme, nás nějakým způsobem postrčí. Už jsem psala o tom, že Rozárka si na trojlístek docela zvykla, pobývala s námi dole v klidu a míru, přestala se schovávat v ložnici či jinde a žádné velké drama v mezikočičích vztazích se nekonalo. My však stále setrvávali v zaběhlém rituálu, kdy koťata byla na noc zavírána do obýváku, zatímco Rozárka s námi spávala nahoře v ložnici.

 

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Jak to dělají?

Jak známo, netopýři na rozdíl od ptáků mají nožky tak lehoučké, že na nich nemůžou stát. Takže mají chodidla naopak než ostatní savci, aby se jim z visení dobře startovalo.

 

 

Nožky jsou připojené k zadku, obvykle cudně schovanému pod ocasní blanou. Pokud ne, jasně poznáte chlapečka od holčičky.

Nožičky…:)

 

Vás ovšem zajímá něco jiného, že?

 

 

Tak já vám to povím.

Netopýr si nečůrá na hlavu! Jednoduše se obrátí hlavou vzhůru, místo za nohy se pověsí za palce křídel, zvedne ocásek a spáchá čin.

HOST DEDENÍKU – Tora: Jak Hotel ke koťatům přišel – Návštěvy, dárečky i radostná překvapení

Minulý týden přinesl řadu různých překvapení, ba dalo by se i říci, že dárků a dárečků.

 

 

 

To, že Rozárka již vzala koťata na milost a smečka se pomalu stává plnohodnotnou a fungující (doufám, že jsem to právě nezakřikla), byl prvním z nich. Adventní doba je dobou zázraků a já mám pocit, že u nás právě jeden probíhá.  Sedáme už pár dnů v obýváku všichni společně a je to velmi příjemný pocit.

HOST DEDENÍKU – Netopýr budečský: Jak se vypouštějí netopýři

Jsou dva způsoby, jak se můžete zblízka podívat na netopýra a třeba si jej i pohladit: na akcích, kde se nachází stánek záchranné stanice, a na veřejných vypouštěních netopýrů. Oba druhy akcí bývají ohlašovány na stránkách záchranných stanic a dalších organizací s ochranou zvířat souvisejících.

 

U stánku potkáte odborníka na netopýry a několik handicapovaných ochočených netopýrů. Některé si můžete pohladit. Některé si můžete nakrmit. Na některé se můžete jen podívat.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN