Ne, nebojte se nejde o politickou stranu. Mám na mysli jeden z mnoha zelených nepřátel zahrádkáře, plevel ptačinec žabinec, odborně zvaný ptačinec prostřední. Začal se u nás na zahradě vyskytovat poslední roky. Jeho výskyt zřejmě souvisí s teplými zimami, protože na podzim není a hned jak se začne příroda klonit k jaru, tak roste všude. Dá se sice snadno vyplet, nemá nijak hluboké kořeny, ale je to rozvětvená hustá placka, pod kterou nemůže nic růst.

Skalku jsem budovala z kamenů roztroušených v lese, v našem okolí. Do dnešního dne mám knížku od pana Čestmíra Böhma – Skalky a skalničky, kde radí, že kámen má být z blízkého okolí, aby skalka působila přirozeně. Vzala jsem to doslova!

Kolečka, krumpáč a mladické nadšení – to byla moje výbava na „procházky“ s pejskem do lesa.  Vybírala jsem si kameny, které se mi líbily, takové ty už po mnoho staletí opracovávané přírodou. Jednou jsem se snažila vydloubnout pomocí krumpáče pořádný šutr. Nakonec se po namáhavé dřině ukázalo, že je to vršíček rostlé skály, vykukující ze země…

Každý máte kolem sebe jistě nějakou tu kamarádku nebo kamaráda, kteří jsou tak dobrými zahradníky, že se o nich říká, že „mají zelené prsty“. Tím se praví vše. Na jakou rostlinku sáhnou, ta prospívá a bují.

I já mám starší kamarádku Ludmilu, která touto vlastností oplývá. Od té jsem se naučila některé dovednosti okolo zahrady, ale nikdy jsem neměla a nemám, zelené prsty jako ona. I tak jsem vděčná za její přátelství a ochotu se podělit se mnou o své zkušenosti.