Rozcestník

ROZCESTNÍK: „Jeď jako všichni ostatní!“ – Ale jak?

Coby člověk odchovaný střední Evropou mám rád jasná pravidla. Rád vím, jak mám co dělat, co se stane, když to neudělám a případně jak velká tolerance daného přečinu v rámci „nízké společenské škodlivosti“ je. Bohužel, Amerika s jejím anglosaským právem (common law) je pro Evropana jako jsem já občas oříšek.

 

 

Common law je, co pravda, i v Británii, jenže díky dlouholetému soužití s kontinentální Evropou se pro účastníky silničního provozu britská aplikace common law zužuje v podstatě na dvě věci:

 

  • Je-li před vámi například ostřejší zatáčka, v Británii vám nepřikážou jet třeba třicet mil za hodinu, ale je tam zkrátka značka „Slow“, tedy „pomalu“. Potřebují-li to zdůraznit, napíšou ještě „Reduce speed now“, tedy „teď zpomalte“.

ROZCESTNÍK: Izrael s malým klukem aneb pastva pro dětské oči od rána do večera

Předně se omlouvám čtenářům za delší pauzu v seriálu o Blízkém východě, ale kvůli rekonstrukci a stěhování se bohužel jen málo dostanu k psaní; od konce června by měl seriál vycházet jako obvykle. Mezitím se rád podělím s výpravou, na níž jsem se na konci března vydal se svým synem Patrickem (5), mým kamarádem a jeho synem.

 

HOST DEDENÍKU – Petr Mandík: Maledivy, nejkrásnější oceán s želvami, žraloky i rejnoky

Tahle naše cesta začala dost neobvykle, a to narozeninami. Ty já obvykle nijak neslavím, ale M usoudila, že když mám letos kulaté výročí, uděláme změnu – a vytáhne mě někam, kam by mě samotného nenapadlo let. A tak jsme cca 14 dní před narozkami koupili letenky na Maledivy, popřemýšleli, kam přesně na tomhle souostroví zavítáme, a začali bookovat hotely. Tady je trocha našich poznámek…

 

HOST DEDENÍKU – Caniva: Vánoce netradičně

Když jsem byla malá, seděla jsem před štědrovečerní večeři v jídelně ve velikém starém koženém křesle a poslouchala v rádiu rozhovory s vojáky, lékaři, diplomaty a dalšími „nešťastníky“ kteří, vzhledem k svému povolání, nemohli trávit jeden z nejhezčích svátku v roce s rodinou. Jako dítěti mi představa, být na Štědrý večer mimo domov, přišla neúnosná.

 

Vize se naplnila o mnoho let později, když jsme se s manželem ocitli daleko od domova a první Vánoce proběhly pouze ve dvou. Postupně jsme se jako rodina rozrostli a my oba jsme se dětem snažili představit a udržet české vánoční tradice se vším všudy, a to i s kaprem ve vaně, kterého děti naprosto ignorovaly a zajímal jen nás dva dospělé. Mám dojem, že se nám dařilo českou vánoční atmosféru každoročně úspěšně v cizině vytvořit a užít si každé chvíle u rodinného krbu do sytosti.

HOST DEDENÍKU – Caniva: Po stopách zlaté horečky

Nad naším kuchyňským stolem visí veliká mapa světa. Manžel se na ní při jedné z nedělních snídani zadíval a povídá: „Co takhle v létě na Yukon“? Nápad se mi zalíbil a pomalu jsem se začínala těšit na naší jistě dobrodružnou cestu po Klondiku.

 

 

Začátkem srpna jsme odletěli do hlavního města Yukonu  – Whitehorse, které leží na severozápadě Kanady a na jehož obrovské ploše (téměř 500 000 čtverečních km) žije pouhých 35 000 obyvatel. Hned po příletu jsme si zapůjčili auto a mnohokrát během cesty jsme si děkovali za rozhodnutí do Whitehorse letět a nejet svým vozem z Vancouveru. Ušetřili jsme si asi 2 000 km cesty a zabránili poničení vlastního auta vzhledem k mnohačetným jízdám „off road.“

HOST DEDENÍKU – Petr: Jamajka – krásný, ale možná trochu nebezpečný Karibik

Letenky na Jamajku byly skoro po celý podzim 2018 na prodej za velmi, velmi příznivých 300 eur, tedy podle aktuálního kursu mezi 7,5 a 8 tisíci korunami. No, nekupte to! Cestování po téhle zemi se spoustou vodopádů, karibskými plážemi a zajímavou přírodou ale má i svá úskalí. Tady je několik mých postřehů z cesty po téhle zemi.

 

 

FOTOGRAFIE: Dolomity v začátečnickém foťáku

Možná to znáte. Když vám všichni říkají, že nějaké místo je úžasné, že tam musíte jet a jak to že jste tam ještě nebyli, v člověku se něco šprajcne, a jakoby se tomu místu vyhýbal. Ne schválně, ale když je volba – a ona je vždy – tak čertíček říká: „Vždyť, když všichni, tak proč taky já?“

 

Ale člověka to dostihne. Mne to dostihlo letos v létě v průběhu takové zvláštní periody kdy jedna práce je dokončená a druhá ještě nezačala. Prý že je na fejsbuku nabídka právě se uvolněného místa na kurzu v Dolomitech, pravila má milovaná fejsbuková choť. Já nefejsbukový jedinec jsem si to nechal otevřít a řekl – proč ne.

HOST DEDENÍKU – Petr: Zápisky z Gruzie – sem se rozhodně chcete podívat

Gruzie mě lákala už delší dobu, a tak, když letos Wizz Air nabídl zpáteční letenky z Prahy do Kutaisi za necelých 2,5 tisíce korun, neváhal jsem. Tady jsou moje poznámky ze země, která se chlubí krásnými horami, mořem i pestrou historií. Třeba vás inspirují.

 

 

Jen v rychlosti na úvod: Vynechávám zde povídání o historii a další podobná moudra, těch už je různě po webu spousta. Zaměřím se spíše na praktické věci, jako jsou doprava nebo ubytování, a to včetně cen. Údaje jsou z konce června 2018.

 

Letíme s Wizz Airem

HOST DEDENÍKU – Alex: Sedm radostí

Začátkem tohoto roku se začalo mezi občany proslýchat, že z naší vísky do sousedního Vranova (u Brna) povede přes les poutní cesta. Ta už zde byla, kdysi moc a moc dávno, začátkem 17. století za hraběte Maxmiliána z Lichtenštejna, ale vzala za své postupem času, a zvláště po vybudování silnice údolím Ponávky roku 1902. Poutníci se se začali přesouvat na novou komunikaci.

 

V únoru bylo veřejné sezení, kde občané, kteří měli zájem, byli seznámeni s ideou vybudovat tuto poutní cestu znovu, s tím, že nebude sloužit pouze věřícím, ale její realizaci jistě uvítají i turisté. Byly předvedeny makety kapliček, návrhy obrazů (autorem je pan Milivoj Husák, ak. malíř), místa jejich umístění v lesích (cesta vede takřka po stejné, historické trase) a byli jsme seznámeni s tím, že cesta se bude jmenovat Sedmiradostná. Sedm radostí Panny Marie.

ROZCESTNÍK – 814151: 22 překvapení Izraele pro Čechy, kteří nic neřeší

V březnu jsme se s kamarády rozhodli vyrazit do Izraele. Pár základních věcí jsme zjistili, ale o tamních politických či náboženských vztazích jsme nijak moc nevěděli. Jeli jsme tam prostě s tím, že Česká Republika stejně nikoho z místních nezajímá, ale Izrael jako stát je přítel. Díky tomu jsme celkem úspěšně prolezli pár zajímavých destinací Izraele a Palestiny (západního břehu Jordánu) a zažívali různorodá překvapení, která vám tu zprostředkuji…

 

 

1) Čekání po příletu na pasové kontrole

 

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN