Rozcestník

MATYLDOVINY: Na jihu Slovenska (2) – Komárno

V Komárnu najdete největší zhruba tereziánskou pevnost v Evropě. Část ve tvaru želvy je starší, nová část ve tvaru koruny pochází z doby napoleonských válek. Kasárna v nové pevnosti ve tvaru U jsou 520 metrů dlouhá – je to nejdelší evropská budova.

 

V 18. století byla v Komárně dvě zemětřesení, která zničila značnou část staré pevnosti – původně byl uvnitř i kostel a hospoda. Armáda ji nechala ladem a s výstavbou začala až za napoleonských válek. Od té doby se tam dveře netrhly, ještě po 2. světové válce tam sídlila ČSLA a od roku 1968 samozřejmě sovětská armáda.

HOST DEDENÍKU – Caniva: Překvapení

Milují Whistler. Ví to můj manžel a vědí to všechny tři moje děti. Když se blížily moje narozeniny a naše nejmladší dcera se s potutelným úsměvem přišla zeptat, jestli mám nějaké plány na příští víkend, svitla mi naděje. Později večer mi můj muž podal ručně psaný seznam se slovy, že v pátek odjíždíme na sobotu a neděli na Whistler.

 

Srdce mi radosti poskočilo a začala jsem číst podrobný program, sestavený naší třináctiletou dcerou. Zmocnil se mě pocit, že se tři dny nezastavíme, protože na každý den naplánovala spoustu aktivit. Kde budeme trávit víkend mělo pro mě být překvapení až do pátku odpoledne, kdy jsme měli odjíždět. Dcera vybrala i hotel, kam všichni rádi jezdíme v létě i v zimě.

HOST DEDENÍKU – Alex: Stopa posla z Liptákova na jižní Moravě

Brňané a lidé z okolí znají, přespolní tuší, nebo nevědí. V okolí Tišnova konkrétně za Lomnicí, prochází úchvatnou kopcovitou krajinou stezka, věnovaná géniovi a všeumělovi Járovi Cimrmanovi. Část stezky byla cílem našeho červencového výletění s pejsky, zláťáky Tobbym a Montym… a Ajvinkou.

 

Bylo teplo, katastrofální sucho, ale krásná oblaka a příjemný větřík. To byl den, kdy slovo dalo slovo a sraz jsme si daly tak nějak na půl cesty od našich domovů. Vyšlo to na Lomnici u Tišnova, kam jsme po dopravních peripetiích (první volný den svátku Cyrila a Metoděje a to se na silnicích děly věci nevídané) konečně s mírným zpožděním stanuly na náměstí v Lomnici před kostelem Navštívení Panny Marie.

KALIFORNIE: Jak vypadá „Nic“ aneb městečka na nekonečných amerických rovinách

Dnešní postřeh z Kalifornie jsem si snažila dobře promyslet, protože to je jedno z těch pozorování, které nejspíš výrazně křiví mé evropské brýle. Jinými slovy, moje pocity nejsou objektivní, ale stejně se o ně podělím:))

 

Zkrátka člověk vyrůstající v Evropě má pod pojmem vesnice nebo městečko vtištěný nějaký modelový obraz: náměstí nebo náves, i u malých městeček kus nebo aspoň kousek historického centra, kolem více, později méně nahuštěné obytné domy prorostlé funkční zástavbou – obchody, službami, menšími průmyslovými provozy, na kraji vesnic pak bývají komplexy bývalých JZD v různém stádiu novodobého rozkvětu nebo zmaru.

HOST DEDENÍKU – Caniva: Procházka po Vancouveru

Máte rádi hory? Oceán? Kulturu? Historii? Sporty? Dobré jídlo? Jestli ano, pojďte se se mnou projít Vancouverem.

 

 

Sejdeme se v Gastownu u parních hodin, které jsou určitě nejznámější turistickou atrakcí v této historické čtvrti města. Hodiny pocházejí z roku 1977 a byly záměrně postavené na místě vývodů páry v chodníku, aby se předešlo přespávání bezdomovců v tomto turistický bohatém místě.

Od hodin se zajdeme podívat na sochu Jacka Deightona, který připlul do Vancouveru z Anglie v roce 1867 a v dnešním Gastownu otevřel první hospodu. Pan to byl velice upovídaný a proto si nesl přezdívku „Gassy Jack“ jež dala jméno této části města. Díky nedaleké píle a přístavu začal Gastown brzy prosperovat a stal se centrem obchodu a průmyslu.

KALIFORNIE: Konečně sekvoje!

Tak na tohle jsem se těšila z celé cesty nejvíc. Kdo by neznal obrázky impozantních velestromů? Mám ráda stromy obecně, obzvlášť miluju modříny, smrky, borovice, břízy, buky, jeřáby a javory. Jsem připravená si do této kolonky zařadit i sekvoje.

 

Prvně jsem si musela udělat pořádek v názvosloví – viz minulý článek. Redwood, neboli sekvoj vždyzelená (sequoia sempervirens), jsou ty štíhlé velmi vysoké stromy s odolným dřevem, které kdysi hojně v Kalifornii rostly, než je pro jejich dřevo vykáceli. Ty mohutné stromy s tupou špičkou, co se v životě neobejdou bez ohně a mají kůru jako medvědí srst, jsou sekvojovce obrovské (sequoiadendron giganteum) – a těm se říká v češtině běžně sekvoje, v angličtině pak sequoia.

KALIFORNIE: Cesta na jih, Palo Alto a Monterey

Ze San Franciska jsme vyjížděli za svítání. Nebyla v tom žádná oběť z naší strany, pokud šlo o brzké vstávání, stále nám pomáhal nezvládnutý časový posun. Byli jsme odhodlaní projet městem dřív, než se opravdu probudí a my uvázneme v jeho nekonečných dopravních zácpách.

 

Přejezd přes Golden Gate se vstávajícím sluníčkem naznačujícím další krásný den byl zážitkem sám o sobě. Napadlo mě, jak dlouho bych tu musela žít, abych ten most přejížděla bez toho, abych ho aspoň krátce neobdivovala:))

KALIFORNIE: Zamyšlení toaletní aneb hledej restroom! (03)

Hledání záchodů patří mezi nezbytné stránky přežití v cizí zemi. Jakmile opustíte vstřícné prostředí letiště, je to na vás. Je třeba se naučit, jak je u domorodců zvykem ona místa značit, zda a kde obvykle existují ty veřejně dostupné a jak se k využívání toalet stavějí v restauracích v případě, že tam nejíte.

 

Podoba amerických záchodů pro mě nebyla novinkou – ten prvotní údiv (šok to snad opravdu nebyl:)) jsem si odbyla už před lety v New Yorku. A proč údiv? Inu, ten ani tak nemá na svědomí netradičně podlouhlá mísa naplněná vodou, jako spíš ty kabinky. Slyšela jsem, že je to proto, aby se tam člověk nikdy nemohl zaseknout, ale ve skutečnosti mám dojem, že je tam všude vidět!:))

KALIFORNIE: San Francisko s medicínskou odbočkou (02)

Vzhledem k tomu, že hlavním cílem naší Cesty byly přírodní parky, měli jsme na San Francisco jen dva dny. Nevadilo mě to – moje náklonnost k městům je obvykle definována snadností, s jakou je mohu opustit, takže těžko někoho překvapí, že jsem si nejvíc užila pobyt na pláži, v přístavu u lachtanů a v překrásném (a obrovském) Golden Gate parku s japonskou zahradou. Ono ani na víc nebyl čas.

 

KALIFORNIE: Za oceán! (01)

„Poslouchej, máš kytku do vlasů?“ zeptal se mě můj nejdražší. Po mnoha hodinách strávených na nepohodlné sedačce mezikontinentálního letadla jsem nejspíš měla vedení trochu přisednuté, protože mi chvilku trvalo, než jsem otázku dešifrovala. Ach bože, ano! Já fakt letím do San Francisca!:))

 

Opravdu jsem se snažila moc se netěšit. O cestě po Kalifornii jsem dopředu takřka s nikým nemluvila. Amerika mě totiž nejspíš nechce. Zatím mám na kontě víc zrušených cest do Ameriky než těch realizovaných, tak jsem nechtěla riskovat. Ale jak jsme jednou byli v letadle, začalo to vypadat reálně. My fakt letíme! I bez kytky.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD