Rozcestník

HOST DEDENÍKU – Alex: Podvečer v Porta Coeli v Předklášteří

Po pár letech jsem zajela do Předklášteří, mrknout se na cisterciácký klášter Porta Coeli. A protože jsem nikdy nebyla v jeho zázemí, šla jsem podvečerní procházkou okolo klášterního rybníka za klášterem a objevila nová nádherná zákoutí, nové kompozice – jaksi zezadu :)

 

Mluvila jsem s místními lidmi, kteří jsou jaksepatří hrdi na svoji obec a její historii spjatou s působností cisterciáckého řádu. Samotný areál kláštera prokoukl. Bazilice Nanebevzetí Panny Marie se dostává péče řemeslníků – odborníků. Dříve jsem do Předklášteří jezdila „omrknout“ vzácný gotický portál, ukázat tuhle gotickou nádheru návštěvám. Ale po poslední návštěvě držím palce na znovuzrození obce i kláštera. Po všech těch historických útrapách, kterými prošly.

HOST DEDENÍKU – Helena: Jak se žije v Negevu

Když jsem se před třemi lety přestěhovala do Izraele, samozřejmě jsem chtěla žít v Tel Avivu, jako většina přistěhovalců, kteří většinou volí mezi Tel Avivem a Jeruzalémem a o jiných místech neuvažují. U mě vyhrál Tel Aviv kvůli moři a možnosti práce na české ambasádě.

 

Řízením osudu jsem však po roce skončila na jihu, v největším městě Negevské pouště jménem Beerševa. Někteří z vás si určitě pamatují z četby bible, že Abrahám založil v okolí Beerševy sedm studní, jeho syn Izák tam prožil skoro celý život a že území starověké Izraele sahalo „od Danu po Beerševu“. Podle Abrahámových sedmi studní se také město jmenuje a některé z nich tam můžete vidět dodnes.

ROZCESTNÍK: „Jeď jako všichni ostatní!“ – Ale jak?

Coby člověk odchovaný střední Evropou mám rád jasná pravidla. Rád vím, jak mám co dělat, co se stane, když to neudělám a případně jak velká tolerance daného přečinu v rámci „nízké společenské škodlivosti“ je. Bohužel, Amerika s jejím anglosaským právem (common law) je pro Evropana jako jsem já občas oříšek.

 

 

Common law je, co pravda, i v Británii, jenže díky dlouholetému soužití s kontinentální Evropou se pro účastníky silničního provozu britská aplikace common law zužuje v podstatě na dvě věci:

 

  • Je-li před vámi například ostřejší zatáčka, v Británii vám nepřikážou jet třeba třicet mil za hodinu, ale je tam zkrátka značka „Slow“, tedy „pomalu“. Potřebují-li to zdůraznit, napíšou ještě „Reduce speed now“, tedy „teď zpomalte“.

ROZCESTNÍK: Izrael s malým klukem aneb pastva pro dětské oči od rána do večera

Předně se omlouvám čtenářům za delší pauzu v seriálu o Blízkém východě, ale kvůli rekonstrukci a stěhování se bohužel jen málo dostanu k psaní; od konce června by měl seriál vycházet jako obvykle. Mezitím se rád podělím s výpravou, na níž jsem se na konci března vydal se svým synem Patrickem (5), mým kamarádem a jeho synem.

 

HOST DEDENÍKU – Petr Mandík: Maledivy, nejkrásnější oceán s želvami, žraloky i rejnoky

Tahle naše cesta začala dost neobvykle, a to narozeninami. Ty já obvykle nijak neslavím, ale M usoudila, že když mám letos kulaté výročí, uděláme změnu – a vytáhne mě někam, kam by mě samotného nenapadlo let. A tak jsme cca 14 dní před narozkami koupili letenky na Maledivy, popřemýšleli, kam přesně na tomhle souostroví zavítáme, a začali bookovat hotely. Tady je trocha našich poznámek…

 

HOST DEDENÍKU – Caniva: Vánoce netradičně

Když jsem byla malá, seděla jsem před štědrovečerní večeři v jídelně ve velikém starém koženém křesle a poslouchala v rádiu rozhovory s vojáky, lékaři, diplomaty a dalšími „nešťastníky“ kteří, vzhledem k svému povolání, nemohli trávit jeden z nejhezčích svátku v roce s rodinou. Jako dítěti mi představa, být na Štědrý večer mimo domov, přišla neúnosná.

 

Vize se naplnila o mnoho let později, když jsme se s manželem ocitli daleko od domova a první Vánoce proběhly pouze ve dvou. Postupně jsme se jako rodina rozrostli a my oba jsme se dětem snažili představit a udržet české vánoční tradice se vším všudy, a to i s kaprem ve vaně, kterého děti naprosto ignorovaly a zajímal jen nás dva dospělé. Mám dojem, že se nám dařilo českou vánoční atmosféru každoročně úspěšně v cizině vytvořit a užít si každé chvíle u rodinného krbu do sytosti.

HOST DEDENÍKU – Caniva: Po stopách zlaté horečky

Nad naším kuchyňským stolem visí veliká mapa světa. Manžel se na ní při jedné z nedělních snídani zadíval a povídá: „Co takhle v létě na Yukon“? Nápad se mi zalíbil a pomalu jsem se začínala těšit na naší jistě dobrodružnou cestu po Klondiku.

 

 

Začátkem srpna jsme odletěli do hlavního města Yukonu  – Whitehorse, které leží na severozápadě Kanady a na jehož obrovské ploše (téměř 500 000 čtverečních km) žije pouhých 35 000 obyvatel. Hned po příletu jsme si zapůjčili auto a mnohokrát během cesty jsme si děkovali za rozhodnutí do Whitehorse letět a nejet svým vozem z Vancouveru. Ušetřili jsme si asi 2 000 km cesty a zabránili poničení vlastního auta vzhledem k mnohačetným jízdám „off road.“

HOST DEDENÍKU – Petr: Jamajka – krásný, ale možná trochu nebezpečný Karibik

Letenky na Jamajku byly skoro po celý podzim 2018 na prodej za velmi, velmi příznivých 300 eur, tedy podle aktuálního kursu mezi 7,5 a 8 tisíci korunami. No, nekupte to! Cestování po téhle zemi se spoustou vodopádů, karibskými plážemi a zajímavou přírodou ale má i svá úskalí. Tady je několik mých postřehů z cesty po téhle zemi.

 

 

FOTOGRAFIE: Dolomity v začátečnickém foťáku

Možná to znáte. Když vám všichni říkají, že nějaké místo je úžasné, že tam musíte jet a jak to že jste tam ještě nebyli, v člověku se něco šprajcne, a jakoby se tomu místu vyhýbal. Ne schválně, ale když je volba – a ona je vždy – tak čertíček říká: „Vždyť, když všichni, tak proč taky já?“

 

Ale člověka to dostihne. Mne to dostihlo letos v létě v průběhu takové zvláštní periody kdy jedna práce je dokončená a druhá ještě nezačala. Prý že je na fejsbuku nabídka právě se uvolněného místa na kurzu v Dolomitech, pravila má milovaná fejsbuková choť. Já nefejsbukový jedinec jsem si to nechal otevřít a řekl – proč ne.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD