Rozcestník

HOST DEDENÍKU – Petr Mandík: Maledivy, nejkrásnější oceán s želvami, žraloky i rejnoky

Tahle naše cesta začala dost neobvykle, a to narozeninami. Ty já obvykle nijak neslavím, ale M usoudila, že když mám letos kulaté výročí, uděláme změnu – a vytáhne mě někam, kam by mě samotného nenapadlo let. A tak jsme cca 14 dní před narozkami koupili letenky na Maledivy, popřemýšleli, kam přesně na tomhle souostroví zavítáme, a začali bookovat hotely. Tady je trocha našich poznámek…

 

HOST DEDENÍKU – Caniva: Vánoce netradičně

Když jsem byla malá, seděla jsem před štědrovečerní večeři v jídelně ve velikém starém koženém křesle a poslouchala v rádiu rozhovory s vojáky, lékaři, diplomaty a dalšími „nešťastníky“ kteří, vzhledem k svému povolání, nemohli trávit jeden z nejhezčích svátku v roce s rodinou. Jako dítěti mi představa, být na Štědrý večer mimo domov, přišla neúnosná.

 

Vize se naplnila o mnoho let později, když jsme se s manželem ocitli daleko od domova a první Vánoce proběhly pouze ve dvou. Postupně jsme se jako rodina rozrostli a my oba jsme se dětem snažili představit a udržet české vánoční tradice se vším všudy, a to i s kaprem ve vaně, kterého děti naprosto ignorovaly a zajímal jen nás dva dospělé. Mám dojem, že se nám dařilo českou vánoční atmosféru každoročně úspěšně v cizině vytvořit a užít si každé chvíle u rodinného krbu do sytosti.

HOST DEDENÍKU – Caniva: Po stopách zlaté horečky

Nad naším kuchyňským stolem visí veliká mapa světa. Manžel se na ní při jedné z nedělních snídani zadíval a povídá: „Co takhle v létě na Yukon“? Nápad se mi zalíbil a pomalu jsem se začínala těšit na naší jistě dobrodružnou cestu po Klondiku.

 

 

Začátkem srpna jsme odletěli do hlavního města Yukonu  – Whitehorse, které leží na severozápadě Kanady a na jehož obrovské ploše (téměř 500 000 čtverečních km) žije pouhých 35 000 obyvatel. Hned po příletu jsme si zapůjčili auto a mnohokrát během cesty jsme si děkovali za rozhodnutí do Whitehorse letět a nejet svým vozem z Vancouveru. Ušetřili jsme si asi 2 000 km cesty a zabránili poničení vlastního auta vzhledem k mnohačetným jízdám „off road.“

HOST DEDENÍKU – Petr: Jamajka – krásný, ale možná trochu nebezpečný Karibik

Letenky na Jamajku byly skoro po celý podzim 2018 na prodej za velmi, velmi příznivých 300 eur, tedy podle aktuálního kursu mezi 7,5 a 8 tisíci korunami. No, nekupte to! Cestování po téhle zemi se spoustou vodopádů, karibskými plážemi a zajímavou přírodou ale má i svá úskalí. Tady je několik mých postřehů z cesty po téhle zemi.

 

 

FOTOGRAFIE: Dolomity v začátečnickém foťáku

Možná to znáte. Když vám všichni říkají, že nějaké místo je úžasné, že tam musíte jet a jak to že jste tam ještě nebyli, v člověku se něco šprajcne, a jakoby se tomu místu vyhýbal. Ne schválně, ale když je volba – a ona je vždy – tak čertíček říká: „Vždyť, když všichni, tak proč taky já?“

 

Ale člověka to dostihne. Mne to dostihlo letos v létě v průběhu takové zvláštní periody kdy jedna práce je dokončená a druhá ještě nezačala. Prý že je na fejsbuku nabídka právě se uvolněného místa na kurzu v Dolomitech, pravila má milovaná fejsbuková choť. Já nefejsbukový jedinec jsem si to nechal otevřít a řekl – proč ne.

HOST DEDENÍKU – Petr: Zápisky z Gruzie – sem se rozhodně chcete podívat

Gruzie mě lákala už delší dobu, a tak, když letos Wizz Air nabídl zpáteční letenky z Prahy do Kutaisi za necelých 2,5 tisíce korun, neváhal jsem. Tady jsou moje poznámky ze země, která se chlubí krásnými horami, mořem i pestrou historií. Třeba vás inspirují.

 

 

Jen v rychlosti na úvod: Vynechávám zde povídání o historii a další podobná moudra, těch už je různě po webu spousta. Zaměřím se spíše na praktické věci, jako jsou doprava nebo ubytování, a to včetně cen. Údaje jsou z konce června 2018.

 

Letíme s Wizz Airem

HOST DEDENÍKU – Alex: Sedm radostí

Začátkem tohoto roku se začalo mezi občany proslýchat, že z naší vísky do sousedního Vranova (u Brna) povede přes les poutní cesta. Ta už zde byla, kdysi moc a moc dávno, začátkem 17. století za hraběte Maxmiliána z Lichtenštejna, ale vzala za své postupem času, a zvláště po vybudování silnice údolím Ponávky roku 1902. Poutníci se se začali přesouvat na novou komunikaci.

 

V únoru bylo veřejné sezení, kde občané, kteří měli zájem, byli seznámeni s ideou vybudovat tuto poutní cestu znovu, s tím, že nebude sloužit pouze věřícím, ale její realizaci jistě uvítají i turisté. Byly předvedeny makety kapliček, návrhy obrazů (autorem je pan Milivoj Husák, ak. malíř), místa jejich umístění v lesích (cesta vede takřka po stejné, historické trase) a byli jsme seznámeni s tím, že cesta se bude jmenovat Sedmiradostná. Sedm radostí Panny Marie.

ROZCESTNÍK – 814151: 22 překvapení Izraele pro Čechy, kteří nic neřeší

V březnu jsme se s kamarády rozhodli vyrazit do Izraele. Pár základních věcí jsme zjistili, ale o tamních politických či náboženských vztazích jsme nijak moc nevěděli. Jeli jsme tam prostě s tím, že Česká Republika stejně nikoho z místních nezajímá, ale Izrael jako stát je přítel. Díky tomu jsme celkem úspěšně prolezli pár zajímavých destinací Izraele a Palestiny (západního břehu Jordánu) a zažívali různorodá překvapení, která vám tu zprostředkuji…

 

 

1) Čekání po příletu na pasové kontrole

 

ROZCESTNÍK – 814151: Z Prahy až na Koločavu veřejnou dopravou (2)

Den druhý – přes hory a přes doly až do Koločavy. Mukačevo už jsme neprohlíželi, přišlo nám, že běžná ukrajinská města už toho nemají tolik co nabídnout a vyrazili směr vesničky v horách.

 

 

V Mukačevu na nádraží jsou tři pokladny, z toho jedna s opravdu dlouhou frontou. Samozřejmě to byla ta pro osobní vlaky, zatímco ty dvě skoro bez zákazníků byly pro vlaky dálkové. Cena jízdenky byla opět velmi nízká (snad třicet hřiven za dva). Konečně jsme tedy jeli vlakem a to osobním. Naše cílová stanice byl Volovec. Osobák vedený jednotkou ER2-8008 jel až do Lvova. Cca 60 km urazil za hodinu a dvacet čtyři minut, což je na ukrajinské osobáky dobrý výsledek.

ROZCESTNÍK – 814151: Z Prahy až na Koločavu veřejnou dopravou

Rád jezdím na výlety vlakem a také rád objevuji trochu jiné kraje. Vzhledem ke konkurenčnímu boji na trase Praha – Košice jsou ceny jízdenek na absolutním minimu, zatímco počet spojů na absolutním maximu. Proto byla už jen o kousek vzdálenější (alespoň západní) Ukrajina jasnou volbou pro další výlet.

 

 

Dlouho jsme neměli jasno v počtech lidí ani v délce výletu, takže plánování přišlo až na poslední chvíli. Po dlouhém zkoumání chaosu v Ukrajinských vlakových a autobusových (nebo spíš maršrutkových) jízdních řádech jsem usoudil, že nejlepší bude si ubytování zajišťovat až tam, kam se reálně dostaneme, protože vůbec není jisté, že nějaký plán dopadne. Nebyla to nakonec úplně špatná volba, měli jsme tak naprostou volnost. Tento menší cestopis z léta 2017 bych chtěl pojmout i jako návod a poučení pro cestování po Ukrajině, protože některé věci jsem zjistil až známou sekvencí pokus-omyl.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD