Rozcestník

MLSOTNÍK: S vařečkou Andymu v patách (4) – Alsasané

Alsasko je region na evropské křižovatce, nevelké území doslova stlačené mezi Lotrinsko, Německo a Švýcarsko, mezi pohoří Vogézy a řeku Rýn. Je pověstné svou architekturou, malebnými domky s hrázděnými štíty a balkony z tmavého dřeva, z jejichž zábradlí padají po celé léto vodopády barevných muškátů. Jeho kuchyně tak chvílemi jiskří francouzským šarmem, aby se vzápětí proměnila v solidní a důkladnou kuchyni německou.

 

MLSOTNÍK: S vařečkou Andymu v patách (3) – Bretonci

Krásu Bretaně je třeba hledat. V příboji Atlantiku a v pobřežních mlhách, kterými je tento z větší části poloostrovní kraj pověstný, mezi usedlostmi, jejichž šedá kamenná ostění a bílé zdi jsou tak typické. Velikost domů pak napovídá, že nejsme v kraji bohatém a rozmařilém. Jsme v kraji mořeplavců a rybářů.

 

 

Ale Bretaň nejsou jen přístavy St. Malo nebo Brest či Roskoff. Je to také dolní tok řeky Loiry s městy jako je Nantes a s vinicemi, z nichž pocházejí velmi dobrá vína, která by člověk v sychravém sousedství samotného mysu Finistére rozhodně nehledal. Například skvělý muscadet tu působí stejně překvapivě jako obrovské kvetoucí hortenzie, které v Bretani zdobí snad každý druhý vchod do domu. V Čechách je prostě do takové krásy nedopěstujete ani za nic, potřebují mírnou zimu a především vlhkost, která se tu všude vznáší…

MLSOTNÍK: S vařečkou Andymu v patách – 1. Gaskoňci

Mám slabost pro regionální kuchyně, a navíc věřím, že láska – i ta k vlastní kultuře a zemi – prochází žaludkem častěji, než bychom si chtěli připustit. A že nebude zapomenut kraj, dokud se vůně a chutě jeho kuchyně budou vznášet ve vzduchu…

 

 

Možná jsem se taky nechala vyprovokovat několika údajně „regionálními“ recepty, které byly spojovány s určitým krajem, ale to spojení bylo spíš jen jakýmsi odkazem nebo tajným přáním autora. Upřímně řečeno, Španěl by se také divil, čemu se v Čechách říká španělský ptáček. Inspirace „zapomenutými národy“ se tak trochu nabízela, a i když je asi neobsáhnu všechny, mohu se o to alespoň pokusit. Zvu vás tedy na cestu po regionálních kuchyních a kuchařkách. Kde skončí – to dnes netuším, protože kulinářské umění je mnohotvaré a všudypřítomné. Ale docela určitě vím, kde začne: v Gaskoňsku.

HOST DEDENÍKU – Helena: Saharonim – prastará oáza uprostřed pouště

V srdci Negevské pouště, uprostřed vyprahlého kráteru Machteš Ramon najdeme místo jménem Saharonim.  Pramen Ein Saharonim je jediné místo v celém kráteru, kde se celoročně vyskytuje voda. Je to malý zázrak uprostřed pouště.

 

 

Jen sto metrů od něj najdeme zbytky nabatejského chanu, také nesoucího jméno Saharonim. „Chan“ znamená karavanseráj, hostinec pro karavany procházející po Kadidlové stezce, která vedla z Arabského poloostrova do Petry v dnešním Jordánsku, a dále přes Negevskou poušť až k pobřeží Středozemního moře na území dnešního pásma Gazy. Odtud se zboží posílalo po moři do Evropy. Dnes tam najdeme jenom zbytky relativně velké budovy, kde byli ubytováni lidé spolu s velbloudy. Kdysi to bylo jedno z míst, které zajišťovalo přežití karavany na cestě pouští.

HOST DEDENÍKU – Alex: Pernštejn a jeho kouzelný tis

„Bude pršet, nikam nejezdi!“, pravil můj muž z pohodlí svého křesla. Prohlédla jsem všechny počasové servery a ujistila jsem se, že na místě samém, kam vyrážíme za kamarádkou bude pršet, ale tak hodinku odpoledne. To se dá zvládnout.

 

 

A vyrazili jsme natěšeni, všichni čtyři, každý na něco jiného. Ajvi na čmuchání nových prostor, Brex, který má už 15 měsíců na lítačku v jiném prostoru, já s Dagi na shlédnutí prací na rekonstrukci barokních zahrad pod hradem Pernštejnem.

HOST DEDENÍKU – Helena: Voda v poušti

V Izraeli teď končí zima. A zima, to znamená období dešťů. Každou zimu se v poušti stane zázrak, někdy menší a někdy větší. Suchá vádí ožijí vodou a stanou se z nich zurčící řeky. Ne každý rok ožijí všechna vádí. U některých k tomu dojde jen jednou za několik let. Letos se stal ten větší zázrak – ožila i místa, kde bychom to ani nečekali. Jen pár příkladů, abyste si udělali představu.

 

Podívejte se na fotky přehrady v Jerucham a vádí Revivim v obvyklém stavu. Jedná se o umělé jezero uprostřed pouště. Přehrada je většinou suchá, žádná voda dolů nepřepadává, někdy po deštích je maličko vody pod ní, jako zde na fotografii, většinou ani to ne.

ROZCESTNÍK – 814151: Jak se kde jezdí – Země bývalého SSSR a Balkán

Po severoamerickém kontinentu se přesuneme k nám bližším zemím, kam bychom i dokázali dojet vlastními vozy. Kdybychom se o ně nebáli.

 

Poslední roky jsem začal objevovat více zemí bývalého sovětského bloku (Ukrajinu, Gruzii, Moldavsko) a země Balkánu (Makedonie, Albánie, Rumunsko). Ne ze všech mám řidičskou zkušenost, ale i znalosti z těch zemí, kde jsem řídil je přenositelná i na ostatní země. Ve valné většině platí, že jedete, tak jak vidíte. Zapomeňte na většinu toho, co znáte z autoškoly, nekoukejte na tachometr nebo na čáry, zajímá vás jen to, co se děje na silnici. Ten důvod tam je celkem jasný, protože na silnicích se tam toho děje opravdu hodně a tím nemyslím jen divoké řidiče. Na silnicích se odehrává celý život!

ROZCESTNÍK – 814151: Jak se kde jezdí – Kanada a USA (2)

V první části jsme si popsali obecné aspekty ježdění po Americe a teď se zaměřím na pár specifik, kterých jsem si stihl všimnout (a věřím, že jich je mnohem více).

 

 

Vancouverský slalom

Protože jsem nejvíce kilometrů najezdil po kanadském Vancouveru, nemohl jsem si nevšimnout jistého „kulturného špecifiká“. Vancouver je obývaný obrovskou komunitou východní Asie a Indie. Takový taxikář je téměř výhradně Ind. No a tamní provoz je proto ještě o řád divočejší než v jiných amerických městech. Blinkry se nepoužívají až tak často, jak bychom byli zvyklí, běžná rychlost je ještě o kus svižnější, stopky jsou jen teoretické a občas někdo odbočí na červené i doleva, kde by se to úplně nemělo.

ROZCESTNÍK – 814151: Jak se kde jezdí – Kanada a USA (1)

Dva roky s mým prvním autem a dva roky skutečných řidičských zkušeností. Po intenzivním mnohaletém používání železniční dopravy se mi naskytla příležitost levně pořídit auto, jehož historii znám a zkusit si ten pro mě do té doby celkem neznámý pohled na svět. Velmi málokdy jezdím autem po městě nebo krátké trasy. Jezdím většinou dlouhé přesuny, především jej používám k cestování po zahraničí. A právě to, jak v každé zemi je rozdílný přístup k řízení, mě vždy fascinuje. Takže bych tu chtěl sdílet pár postřehů z různých koutů světa.

 

Kanada a USA

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN