Rozcestník

HOST DEDENÍKU – Helena: Jeruzalémský pochod

Svátek Sukot je osmidenní svátek, při kterém si Židé připomínají vyjití z egyptského otroctví. Při příležitosti každého svátku, Sukot nevyjímaje, přijíždějí tisíce Izraelců i návštěvníků ze zahraničí navštívit Jeruzalém, hlavní město Izraele. Kromě náboženských oslav se zde konají různé akce, a jednou z těch významnějších je Jeruzalémský pochod.

 

Historie celé akce sahá do roku 1955, kdy se poprvé konal jako čtyřdenní pochod 200 vojáků izraelské armády do Jeruzaléma. K pochodu se tehdy přidalo 50 civilistů. Pochod se stal tradicí a jen o dva roky později, v roce 1957, se ho účastnilo již 5 tisíc vojáků a civilistů. V roce 1966 to bylo už 15 000 lidí. Původně se pochod konal o Pesachu, ale v roce 1974 byl přesunut na Sukot a zredukován na jeden den pochodu pouze Jeruzalémem, ale byly přidány různé trasy. Ty mají různý stupeň obtížnosti, takže každý si může vybrat trasu, která vyhovuje jeho možnostem.

HOST DEDENÍKU – Helena: Jak změnit poušť v oázu

Jako Češka žijící v Negevu hrozně obdivuji, jak Izrael kultivuje Negevskou poušť a v nehostinné pustině vytváří další a další příjemná místa k životu. Je vůbec pozoruhodné, co všechno může v poušti vzniknout. Zcela nesystematicky tu zmíním pár zajímavostí, kterých si všimnete při cestách po Negevu.

 

 

Negevská poušť tvoří přibližně dvě třetiny plochy Izraele, ale žije v něm jen lehce přes osm procent obyvatel Izraele (z toho tři čtvrtiny tvoří Židé a čtvrtinu Beduíni). Nejdůležitější je samozřejmě voda. O vodu v Negevu se stará především organizace jménem Keren Kajemet Lejisrael (KKL) neboli Židovský národní fond, spravující půdu.

 

Liman

HOST DEDENÍKU – Alex: Podvečer v Porta Coeli v Předklášteří

Po pár letech jsem zajela do Předklášteří, mrknout se na cisterciácký klášter Porta Coeli. A protože jsem nikdy nebyla v jeho zázemí, šla jsem podvečerní procházkou okolo klášterního rybníka za klášterem a objevila nová nádherná zákoutí, nové kompozice – jaksi zezadu :)

 

Mluvila jsem s místními lidmi, kteří jsou jaksepatří hrdi na svoji obec a její historii spjatou s působností cisterciáckého řádu. Samotný areál kláštera prokoukl. Bazilice Nanebevzetí Panny Marie se dostává péče řemeslníků – odborníků. Dříve jsem do Předklášteří jezdila „omrknout“ vzácný gotický portál, ukázat tuhle gotickou nádheru návštěvám. Ale po poslední návštěvě držím palce na znovuzrození obce i kláštera. Po všech těch historických útrapách, kterými prošly.

HOST DEDENÍKU – Helena: Jak se žije v Negevu

Když jsem se před třemi lety přestěhovala do Izraele, samozřejmě jsem chtěla žít v Tel Avivu, jako většina přistěhovalců, kteří většinou volí mezi Tel Avivem a Jeruzalémem a o jiných místech neuvažují. U mě vyhrál Tel Aviv kvůli moři a možnosti práce na české ambasádě.

 

Řízením osudu jsem však po roce skončila na jihu, v největším městě Negevské pouště jménem Beerševa. Někteří z vás si určitě pamatují z četby bible, že Abrahám založil v okolí Beerševy sedm studní, jeho syn Izák tam prožil skoro celý život a že území starověké Izraele sahalo „od Danu po Beerševu“. Podle Abrahámových sedmi studní se také město jmenuje a některé z nich tam můžete vidět dodnes.

ROZCESTNÍK: „Jeď jako všichni ostatní!“ – Ale jak?

Coby člověk odchovaný střední Evropou mám rád jasná pravidla. Rád vím, jak mám co dělat, co se stane, když to neudělám a případně jak velká tolerance daného přečinu v rámci „nízké společenské škodlivosti“ je. Bohužel, Amerika s jejím anglosaským právem (common law) je pro Evropana jako jsem já občas oříšek.

 

 

Common law je, co pravda, i v Británii, jenže díky dlouholetému soužití s kontinentální Evropou se pro účastníky silničního provozu britská aplikace common law zužuje v podstatě na dvě věci:

 

  • Je-li před vámi například ostřejší zatáčka, v Británii vám nepřikážou jet třeba třicet mil za hodinu, ale je tam zkrátka značka „Slow“, tedy „pomalu“. Potřebují-li to zdůraznit, napíšou ještě „Reduce speed now“, tedy „teď zpomalte“.

ROZCESTNÍK: Izrael s malým klukem aneb pastva pro dětské oči od rána do večera

Předně se omlouvám čtenářům za delší pauzu v seriálu o Blízkém východě, ale kvůli rekonstrukci a stěhování se bohužel jen málo dostanu k psaní; od konce června by měl seriál vycházet jako obvykle. Mezitím se rád podělím s výpravou, na níž jsem se na konci března vydal se svým synem Patrickem (5), mým kamarádem a jeho synem.

 

HOST DEDENÍKU – Petr Mandík: Maledivy, nejkrásnější oceán s želvami, žraloky i rejnoky

Tahle naše cesta začala dost neobvykle, a to narozeninami. Ty já obvykle nijak neslavím, ale M usoudila, že když mám letos kulaté výročí, uděláme změnu – a vytáhne mě někam, kam by mě samotného nenapadlo let. A tak jsme cca 14 dní před narozkami koupili letenky na Maledivy, popřemýšleli, kam přesně na tomhle souostroví zavítáme, a začali bookovat hotely. Tady je trocha našich poznámek…

 

HOST DEDENÍKU – Caniva: Vánoce netradičně

Když jsem byla malá, seděla jsem před štědrovečerní večeři v jídelně ve velikém starém koženém křesle a poslouchala v rádiu rozhovory s vojáky, lékaři, diplomaty a dalšími „nešťastníky“ kteří, vzhledem k svému povolání, nemohli trávit jeden z nejhezčích svátku v roce s rodinou. Jako dítěti mi představa, být na Štědrý večer mimo domov, přišla neúnosná.

 

Vize se naplnila o mnoho let později, když jsme se s manželem ocitli daleko od domova a první Vánoce proběhly pouze ve dvou. Postupně jsme se jako rodina rozrostli a my oba jsme se dětem snažili představit a udržet české vánoční tradice se vším všudy, a to i s kaprem ve vaně, kterého děti naprosto ignorovaly a zajímal jen nás dva dospělé. Mám dojem, že se nám dařilo českou vánoční atmosféru každoročně úspěšně v cizině vytvořit a užít si každé chvíle u rodinného krbu do sytosti.

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD