Povídky

POVÍDKA – KattyV: Třpyt odpoledního slunce

U malé sklářské dílny zastavuje autobus s pražskou poznávací značkou. Mladý sklář se na dav turistů, kteří se hrnou dovnitř, dívá trochu otráveně. Pražáci. Vrchol arogance. Mistři světa, co si myslí, že před nimi všichni padnou na zadek. Tak je kluk z vesnice, no a?

 

Navenek se ale chová jako profík. Navyklým pohybem nabere na píšťalu trochu roztaveného skla, roztočí ji a pod rukama se mu narodí modrý ptáček. Obratně mu zastřihne zobáček, usadí ho na podstavec a rychle vloží do tamprovny, aby se pomalu vychladil.

„Kdybych to neudělal, vzniklo by v něm pnutí, které by ho roztrhalo na kusy,“ vysvětluje.

POVÍDKA – Irena: Máslo

Taška na kolečkách se zastavila, penzistka táhnoucí její rukojeť udiveně pohlédla na frontu vinoucí se ven z obchodu. Fronta? Před jejich sídlištní samoobsluhou? Jako by se vrátila v čase o třicet let zpátky – bolavá kyčel, nahrbená záda a silnější brýle ji však ujišťovaly, že se skutečně píše rok 2017.

 

Zahlédla sousedku. „Pani Krupková,“ pospíšila k ní, seč jí nohy stačily. „Co se to tu děje? Hlásili v televizi ňakou katastrofu nebo co? Ne?“ pokračovala s úlevou, když oslovená zavrtěla hlavou. „No zaplaťpámbu, už jsem se lekla! Hlavně mi neřikejte, že to tady končí a maj výprodeje! Dyť bych to měla do krámu daleko, musela bych trolejbusem až do toho hyprmárketu a to vite, to už pro mě nejni.“

POVÍDKA – Regi: Portrét jako živý

„Diego, víš, co bych si přála?“ „Hmm…“ „Pamatuješ, jak jsme jako děti jezdívali k tetě Dulcinei? Dole ve vesnici často pořádali fiesty… Vzpomínáš na hostinského? A jeho ženu? A kytaristu Juana? Chtěla bych si zase zatančit flamenco… Hej, Diego, slyšíš?“

 

„Pracuji, Rio, nevidíš?“

„U práce si ale můžeš povídat, ne? Štětec přece držíš v ruce, ne v ústech.“

„Ale do úst vkládá slova mozek. No a ten teď používám na něco jiného, než na tlachání. Portrét paní Polyxeny z Lobkovic musím odevzdat už za tři dny.“

POVÍDKA – KattyV: Čas splněných přání

„Spratkové nevychovaní, co si myslíte, že děláte?“ Sára s Honzíkem se přikrčili do houští za plotem. „Však já dobře vím, že tam jste. Hulákali jste jak na lesy. Jen počkejte, to vám neprojde! Vyřídím si to s vaším otcem.“ Podsaditý muž s pečlivě ulízanými šedivými vlasy zlostně zabušil holí do chodníku.

 

„Fakt na nás pude žalovat?“ špitl klučina s ušmudlanou tvářičkou a popotáhl.

„Nic jsme nedělali. Nemůžem za to, že šel kolem zrovna, když jsme si hráli na indijány. A pak, klidně ať si stěžuje, tátovi to bude fuk. Jemu je všecko fuk,“ zamračila se drobná dívenka. Kousala si přitom koneček copánku a zadívala se na zrezivělý plot, ve kterém zářila jen modře natřená branka „I vrátka musela namalovat máma.“

POVÍDKA – Tora: Dům ve svahu

Daniela přehodila tašku z ruky do ruky, posunula řemen kabelky výš na rameno a pokračovala v chůzi. Hrozen chodců, kteří spolu s ní vystoupili na malém nádraží provinčního městečka, se pomalu rozpadal. Ve chvíli, kdy odbočila na úzkou silničku, vedoucí k pár domkům se starodávným názvem Hamry, už šla sama.

 

HOST DEDENÍKU – Tora: Škvarky (povídka)

Když mě Jan přivedl do těch tmavých sklepních místností, měla jsem strachy stažené hrdlo a srdce mi bušilo jak o závod. Ne, fakt jsem sem neměla chodit. Ale bylo to tak lákavé, tak svůdné! Neodolala jsem a teď se tu bojím jako malá holka. Vycítil to.

 

„Neboj,“ dodával mi odvahu. „Nikdo tě tu nezná. Neptej se na jména a nikomu neříkej svoje. I kdybys někoho poznala, tvař se, že ho neznáš. A užívej si to. Uvidíš, že se ti tu bude líbit. Já už bez těch setkání nemůžu být.“ Povzbudivě mi stiskl ruku. „A připrav si kapesník,“ dodal nelogicky a zavedl mě k lidem, kteří seděli kolem starší paní v zadním rohu sklepa.

DRABBLE: JJ – Jak se fyzika rozhodla vzít popularizaci fyziky do vlastních rukou

Žil byl jednou jeden fandom Věda ve sto slovech. Byl plný fyziků a jejich životních osudů.  Jenže fyzik nepřestává být fyzikem ani po smrti a život po životě jim přinášel řadu nepříjemných překvapení.

 

 

 

První stupeň tortury

(téma Mrtví můžou, živí musí, 2017)

V místnosti bylo osm lidí – sedm z nich sedělo, vyslýchaný stál. Kolena se mu podlamovala, ruce třásly.
Předseda se mile usmál.
„Tak znovu. Pokud výslednice sil působících na těleso je nulová, těleso…“
Studentovo čelo se orosilo, ale myšlenku nevydalo.
„Dvě možnosti, buď setrvává v klidu, anebo… no tak co?“

DRABBLE: JJ, Věda ve sto slovech – Hnědý mor v Evropě

Letos jsem se opět zúčastnila akce Duben měsíc drabble. Mým úkolem bylo napsat na zadané téma do 24 hodin drabble, tj. útvar o sto slovech. Protože už pátým rokem (to to utíká) píši do fandomu Věda ve sto slovech, přibylo dalších třicet vědeckých drabblat. Když jsem je teď kvůli výběru procházela, zjistila jsem, že řada z nich se dotýká obtížného historického údobí – nástupu nacizmu k moci a druhé světové války v Evropě.

 

Přenesme se tedy s hrdiny našich drabblat do začátku roku 1933. V Evropě přituhuje a není to jen mrazem…

Pomíjivý čas krotkých patentů

 (téma Loňské sněhy)

Úvodní poznámka: 

DRABBLE: Od Tydlitáta ke Zlámaljelitovi a vše okolo

Již pátým rokem se účastním akce zvané Duben měsíc drabble. Ponoukla mne k tomu moje žena, tehdy též nováček akce. Zvolil jsem si tedy literární jméno a začal se snažit něco vytvořit. Původně jsem zamýšlel tvořit pouze izolované povídky (potažmo literární útvary obecně), avšak zrodily se mi postavy, které přecházely z jednoho drabblete do druhého, a tak mi tam vznikly hned dva celé fandomy.

 

Nejsem ovšem takový formát, jako někteří jiní účastníci akce, abych celý měsíc tvořil v rámci jednoho fandomu, občas tedy píši i na fandomy obecnější. Prostě podle toho, jakou mám zrovna inspiraci.

FANTASY PODZIM NA DEDENÍKU – Ioannina: Ze dna truhlice

Logo_IoAnzelmem jsme začínali, Anzelmem skončíme.

 

 

 

Nejdřív jednu mikropovídku v dopisech:

 

― Dopisy ze dna truhlice ―

 

Gdaňsk, Popeleční středa, L. P. 1547

Otče Sebastiane,

 

píšu Vám, protože vím, že jste se o mě bál.

Mistři říkají, že Vám ten dopis nesmím odeslat.

Ale napsat ho přece můžu, ne?

Nemusíte o mě mít strach. Jsem naživu a u svých. Už je mi dobře, aspoň většinou.

 

S úctou Váš

Anzelm Janecius

 

Náš Zvířetník - DeDeník © 2014 VYTVOŘENÍ NOVÉHO UŽIVATELE - PŘIHLÁŠENÍ SE NA STRÁNKY - ADMIN

Featuring Recent Posts WordPress Widget development by YD