Batáty – sladké brambory (Impomoea batata), jsou považovány za potravinu chudých, ale gurmáni si z nich udělali delikatesu. Dají se totiž připravovat jak na sladký způsob, tak i v mnoha slaných podobách. Jak je používat v kuchyni?

Pro kuchyňské využití se nejlépe hodí odrůda s červenou slupkou, neboť obsahuje velké množství betakaroténu. Batáty se mohou lišit jak tvarem, tak velikostí, ale též i barvou dužniny. Červené hlízy mají dužninu žlutou nebo bílou. Existují též druhy se žlutou slupkou a oranžovou dužninou nebo s bílou slupkou a jasně žlutou dužninou. Slupka by měla být bez známek otlaků a tmavých skvrn. Před úpravou je není třeba loupat, postačí jen očistit kartáčkem.

Jaro už klepe na dveře a blíží se čas brynzy. Zimní brynza bývá ostřejší, ale ta májová bude zase tak jemňoučká, že do ní zajede nůž jako do másla. Bude vyrobená z čerstvě nadojeného mléka spokojených ovcí vesele skotačících na jarní pastvině. To na ní musí být nutně znát. Jaká pastva, taková brynza.

Celou dobu tu mluvím o brynze poctivě vyrobené, pro kterou si chodím na nedalekou ovčí farmu Horní Dvorce, která se honosí několika cenami za nejlepší sýry v naší zemi, brynzu nevyjímaje, ale není vyloučeno, že se dá koupit i jinde. V supermarketu, aby dobrý produkt jeden pohledal! Ale i za tu námahu to stojí. Brynza je potravina hodna velkého obdivu.

Nejen naklíčená čočka, ale všechny naklíčené luštěniny jsou skutečným klíčem ke zdraví. Pro svou nenáročnost je pěstování klíčků velmi rychlé, levné a celoročně dostupné. Uvážíme-li, že klíčky nutričně vyvažují maso, měli bychom si techniku klíčení i následné způsoby konzumace osvojit.

Všechny klíčky dozrávají během krátké doby. Může to být od 2 až do 12 dnů. Pro své klíčení nepotřebují žádnou půdu ani slunce, protože každé semínko je plné energie a živin. Stačí jen denní světlo a provlhčení. Všechno ostatní si zařídí příroda sama. I proto o výhoncích všeho druhu počítáme jako s potravinou budoucnosti. Drobná semena právě klíčením dokáží mnohonásobně zvýšit svou výživovou hodnotu a předat všechnu sílu do šťavnatého klíčku.

Tak jsem se zase po čase pustila do rajské omáčky. Sezóna rajčat je zatím v nedohlednu, tak to byla rajská omáčka v zimní verzi, tj. ze zásob, které jsme si udělali v létě. U nás ji mají v oblibě všichni muži. Od těch nejmenších až po stařešiny rodu. Omáčka pěkně voněla skořicí v doprovodu divokého koření a barevný tón jí udávala rumělka namíchaná z loňské sklizně vysluněných rajčat.

„Jsem koblížek, z mouky dělaný, smetanou mísený, na másle smažený…“ Tak tuhle starou pohádku o dobrém koblížku nejspíš žádný pekař ve vaší ulici nevypráví. Takové koblížky se pečou jenom doma, pokud je dobrá vůle a ví se jak. Naštěstí české hospodyně mají obojí. Jak dobrou vůli, tak spolehlivou paměť, fortel i báječné recepty.

A nemusí to být jen tradiční koblihy masopustní, na které se bude brzy zadělávat. Koblížek, to je stálice české moučníkové kuchyně. Bez ohledu na to, kdy a odkud se k nám dokoulel, bereme ho za známou sladkou dobrotu z dětství, po které bývala pusa celá mastná, ale dušička se blahem tetelila, když maminka stála před plotnou a smažila.

Přeji si co nejvíc čerstvých ryb na talíři, a to nejen v pátek! A je mi jedno, zda budou mořem osolené nebo z místních sladkovodních zdrojů.

Je pátek a na stole mám tuhle divokou krasavici. Štika je jednou z nejkrásnějších ryb našich vod. Tato je tzv. s rodným listem, neboť pochází z výlovu našeho romantického rybníku, kde se proháněla mezi kvetoucími lekníny a vyhřívala se u břehů s rákosovým porostem ve stínu březového hájku. Je to ryba z mé oblíbené hráze. Je tak krásná, že mám před ní trému, abych něco v kuchyni nepokazila.

Mrkvový dort (Aargauer Rueblitorte) se řadí k legendám dortového nebe. Jeho hvězda se rozsvítila v zemi Helvétského kříže již ve středověku. To, že legendy neomrzí, stvrzuje i fakt, že ve Švýcarsku se tento dort těší stále velké oblibě a jeho popularita z něj udělala běžně dostupnou laskominu, kterou najdeme v nabídce všech dobrých pekařů a cukrářů.

Zpravidla je to dort o velikosti 18 cm v průměru a prodává se cca za 20 CHF. Pátrání ve starých archiváliích potvrdilo, že jeho sláva započala skutečně v kantonu Aargau, ale brzy překročila toto území a rozběhla se napříč všemi kouty švýcarské federace.

V centrální italské oblasti Umbria leží malá vesnice Castelluccio. Je položená vysoko na kopci, ze kterého je bájný výhled na širokou úrodnou kotlinu, obklopenou pohořím Sibillini. Každý rok tu příroda hýří barvami. Z polí kvetoucích máků a zemědělských plodin se stávají pruhy koberců, které na čas přikryjí krajinu.

Zdejší čočka s označením Castelluccio IGP je nejmenší, ale nejchutnější a také nejslavnější čočkou světa. Tenká a měkká svrchní slupka ji předurčila ke krátkému vaření bez namáčení. Z nutričního hlediska je bohatá na bílkoviny, vitamíny, vlákninu, minerály, draslík, fosfor a její nízký obsah tuků z ní dělá vyhledávanou regionální superpotravinu.

Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus) je bylina z čeledi hvězdnicovitých, známá pod starším označením topinambur hlíznatý. Vžil se ale zkrácený výraz topinambury, kterým se lidově říká „židovské brambory“, občas též „jeruzalémské artyčoky.

Koupila jsem balíček topinamburů v bio kvalitě a přemýšlela, jak si je upravím. K jemné chuti tygrovaně žíhaných hlíz mi sedí něco něžného a lehkého. Zapojila jsem fantazii a doma dostupné zásoby. Vznikla recepturu na křehké placky z topinamburů, které nekřupou na povrchu, jak je zvykem u bramboráčků, ale pěkně uprostřed.

Placičky z topinamburů podávané s kozím sýrem a jogurtem se zelenou cibulkou

Šuba, to je zajímavý ukrajinský recept na salát ze slanečků, brambor, červené řepy, mrkve, cibule a majonézy.

Zlaté pravidlo pro Ukrajinský salát Šuba – Украинский салат Шуба: Platí, že použitých surovin (brambor, červené řepy a mrkve) by mělo být přibližně stejné množství. Od každé suroviny se pokládá jen jedna vrstva. Začíná se rybou, cibulí, brambory, mrkví a končí se červenou řepou. Vrstvy se pomazávají majonézou nebo hustou kysanou smetanou. V salátu by měl vonět čerstvý kopr.