Když muž se ženou snídá, většinou se nespokojí s miskou bílého jogurtu a lžící cereálií. S mnohem větším nadšením se chopí vidličky a očekává snídani vydatnější. Pokud mohu mluvit sama za sebe a zmínit nedělní snídaně, tak doma máme ustálený rituál.

Víkendová snídaně se vždycky trochu protáhne a oběd se z pravého poledne o nějakou tu hodinku posune. To ovšem nikomu nevadí, protože snídáme vejce. To, že jsou to vejce domácí, to je posouvá blíže k superpotravině moderní doby, kterou vejce již odnepaměti jsou. Vejce můžeme počítat téměř k jedinému univerzálnímu jídlu, které na stole nezklame u snídaně, svačiny, oběda ani večeře. V kuchyni s nimi každý zvládne pár obratných kouzel a promění je pokaždé v něco jiného.

Setkání s růžovkou (Amanita rubescens) by se mohlo stát osudným! Je třeba umět si mezi těmi všemi Amanitami vybrat tu jednu jedinou. Někdo ji zná pod názvem muchomůrka růžovka – masák – muchomůrka načervenalá. V houbařské latině jsou známy i výrazy: růžovák, masák, masovka, masařka či kuželák.

Patří mezi vynikající jedlé houby, ale právě v jejím případě musíme znát ty správné rozlišovací znaky, aby nedošlo k záměně s některou jinou muchomůrkou, smrtelně jedovatou. Pokud nejste jenom hříbkaři, tuhle nápadnou a poměrně robustní houbu v lese nepřehlédnete.

Jak muchomůrku růžovku bezpečně rozpoznat?

Pljeskavica s ajvarem, to je pro mě chuť a slunce Jadranu. Před pár dny jsem se vrátila z dovolené na moři, kde jsem si užívala skvělých a čerstvých darů moře. Přesto jsem se těšila na cestu domů, že se stavím ve vnitrozemí a zabrzdím někde u první pořádné konoby, kde se na grilu rožní sele či jehně a na roštu opékají papriky a báječně voní pečené mleté maso. Cestou domů si nikdy nenechám ujít dobrou pljeskavicu.

A že není pljeskavica jako pljeskavica, to ví každý, kdo to na Balkáně trochu zná. Pljeskavica je národním pokrmem Srbska, ale velmi populární je v Bosně a Hercegovině i v Chorvatsku.

Tak se stalo, že jsem tři lístky do divadla vyměnila přes plot za tři králíky. Na vsi nic nevídaného, neboť dodnes kvete mezi dobrými sousedy čilý výměnný obchod se vším, co momentálně nemůžeme využít či zužitkovat a rádi se o to rozdělíme.

Obdarovaný nechce být nic dlužen, tak nabídne zase svůj přebytek. A tak se před časem stalo, že jsem za tři lístky do pražského divadla dostala tři pěkné vykrmené králíky.

V tu chvíli jsem na ně nebyla v kuchyni připravena, tak putovali do mrazničky. A dnes přišel ten vhodný čas, kdy jsem dostala chuť zařadit králíka do našeho domácího menu.

Už je tu zase čas, kdy je třeba obrat rybízové keříky a zpracovat letošní úrodu. Krom zavařenin, šťáv a sirupů se těší oblibě i koláče. Protože mám ráda rybíz v kombinaci se sladkým tvarohem, občas peču tvarožník.

Potřebujeme:

• 120 g piškotových drobků nebo rozdrcené máslové sušenky
• 2 lžíce mandlových lupínků nebo sekaných oříšků
• 2 vaničky měkkého polotučného tvarohu (500 g)
• 1 lžíce Maizeny (kukuřičného škrobu)
• ½ lžičky strouhané citrónové kůry
• 100 g moučkového cukru
• rybíz nebo jiné sezónní ovoce

Nejoblíbenějším sortimentem pod víčky zavařovacích sklenic jsou okurky. Pokud pěstujete okurky nakládačky na zahradě, máte na jejich nakládání osvědčený recept. Prožít letní víkend ve vůni kopru a okurkového láku je celkem příjemná věc. Doma naložené okurky jsou nejlepší.

Domácí zavařování nás ničím nesvazuje a můžeme hýřit fantazií. Aby se vše podařilo, musíme znát pár tajemství konzervace a postupovat tak, aby se zavařené ovoce či zelenina staly skutečně trvanlivým sortimentem naší domácnosti.

Není okurka jako okurka!

Jakmile mi léto zavoní rajčaty a paprikami, v kuchyni nazrál čas na maďarskou specialitu Lecsó, po našem lečo. Originální receptura temperamentních sousedů se obejde bez vajec, ale bývá o trochu ostřejší, než je u nás zvykem. Podoba leča se může mírně proměňovat, ale základ by měl zůstat neměnný. Papriky – rajčata – cibule – tuk – mletá paprika – sůl. Vejce v leču nejsou podmínkou.

Pro 4 osoby potřebujeme:

(u leča se nikdy nedržím přesných váhových poměrů, jeho příprava je hodně o citu tvůrce/kuchaře)

• 4 cibule
• 500 g zelených paprik

Když zavoní borůvkovec, vnímám ten okamžik jako oslavnou písničku, kterou si brouká v kuchyni horká trouba. Své veselé tóny sděluje skrze báječnou vůni, kterou šíří od podlahy až po strop našeho domu a upouští ji oknem do zahrady.

Cítím hned všechny dary léta vzešlé z místní štědré krajiny. Tento prastarý recept jsem zachytila jen z doslechu, ale vždycky jsem věděla, že budu chtít slova přeměnit ve sladká sousta. Jak chutnají borůvky s mákem? Podařilo se mi objevit a vyladit recepturu, která přesně odpovídá mým nárokům na koláč s borůvkami. Tenhle koláč je vskutku jedinečný a žádný jiný se mu nepodobá.

Chorvatské ryby. O těch se nedá vyprávět, ty se musí ochutnat. Ráno před východem slunce se nachytají, do západu slunce snědí. Čerstvé ryby, dobře okořeněné směsí čerstvého koření a dokřupava vysmažené. Bylo jich vždycky tolik, že se to nedalo ani sníst.

A ve finále na ně přišla marináda z čerstvé plocholisté petrželky ze zahrady, štědrá dávka nasekaného česneku, šplíchanec olivového oleje a kousek másla, nechyběla mořská sůl. Vůně byla nepopsatelná. Když se ryba dostane z rybářské sítě nejkratší cestou do kuchyně, těžko najde konkurenci.

Dovolená na Jadranu

Slunce, seno, jahodové knedlíky – to je moje definice měsíce června. První hrst sklizených voňavých jahod putuje z dlaně rovnou do pusy, ale ta druhá otevírá knedlíkovou sezónu. První ovocné knedlíky vařené z čerstvého ovoce jsou u nás doma vždycky ty jahodové.

Když jahodové knedlíky, tak s jahodovou omáčkou. Pěkně teplou, která hebký a lehoučký tvarohový knedlík nezalehne svou hutnou podstatou, ale krásně povznese trochu výš do jahodového opojení.

JAHODOVÉ KNEDLÍKY z tvarohového těsta

Pro 2 osoby potřebujeme:

Na těsto:

500 g měkkého polotučného tvarohu

1 plný čtvrtlitrový hrnek polohrubé mouky