Počasí se zvolna otepluje a naše chutě na to brzy začnou reagovat touhou po lehčích jídlech. Do letní zeleniny je ještě relativně daleko, takže se mohou hodit recepty počítající s tím, co se dá sehnat teď. Dobrou chuť!
Těstoviny s květákem (2 porce)
Suroviny:
½ sáčku sušených těstovin (penne, fusilli, kolínka apod.)
1 menší květák
2 lžíce olivového oleje
2 stroužky česneku
1 chilli paprička (čerstvá nebo sušená)
sůl, pepř
2 lžíce sekané zelené petrželky
Postup:
Na tuhle masopustní dobrotu je právě ten správný čas. Venku je zima a nevlídno, ještě stále se brzy stmívá, případně je šero celý den. Na obvyklý nákupní seznam přibylo sádlo na škvaření.
Stačilo by mi ho jen kilo, ale v Kauflandu balení sádla pod dvě kila nejde. Takže jsem postála u sporáku a ve dvou várkách vyškvařila skoro dva litry sádla a přes půl kila škvarků. Pár lžic jsme jich snědli ještě za tepla, takový ještě teplý osolený škvareček náramně dobře zahání trudnomyslnost.
Škvarky
Před časem na mě na facebooku vyjukl recept ze stránky Skinny Taste, ukazující přípravu Lasagna soup, neboli lasagnové polévky. Nemusela jsem být ani moc hladová, abych usoudila – jo! To je ono! To zkusím!
I udělala jsem doma nejdřív inventuru zásob. Plechovku s drcenými rajčaty mám po ruce vždycky, protlak taky. Cibule, česnek, strouhaný parmazán… Ale jo. To dám. Nějak. Však si zbytek dokoupím. Jak si ráda zaskočím do Coopu na náměstí v Miletíně – přívětivá prodejnička s přívětivou obsluhou – narazila jsem tentokrát na limity vesnického nakupování. Lasagne? Ricotta? Ale kde! Usoudila jsem, že extra široké „Babiččiny nudle“ lasagne snadno nahradí, místo ricotty jsem vzala zakysanou smetanu. A doma začala vařit.
Řepa! Rudá, kulatá, lákavá, křupavá… Ten pocit, když půlka vašeho bytu vypadá jako po blízkém setkání jater a mixéru, u kterého chybělo víčko… Pokud papriky, rajčata a okurky pro vás nejsou dostatečně rozmanitou nabídkou zeleniny, tento článek je pro vás!
Řepu miluju. Nejradši bych ji s láskou vypěstovala, ale zatím se musím spokojit s koketně se červenajícími regály v obchodech. A tak jsem tento týden koupila dvě kila řepy a dala se do práce.
Už jsem tady psala, že jsme se kdysi s Martinem dohodli, že v rámci slučování, či možná spíš kombinace rodinných zvyků, pocházejících v našem případě z poměrně rozdílného prostředí, se v naší společné rodině bude o Vánocích dělat polévka podle východoslovenské tradice – tedy zelňačka. Neměla jsem s tím problém, rybí polévka se u mých rodičů nedělala a bez hrachovky snadno přežiju:))
Alsasko je region na evropské křižovatce, nevelké území doslova stlačené mezi Lotrinsko, Německo a Švýcarsko, mezi pohoří Vogézy a řeku Rýn. Je pověstné svou architekturou, malebnými domky s hrázděnými štíty a balkony z tmavého dřeva, z jejichž zábradlí padají po celé léto vodopády barevných muškátů. Jeho kuchyně tak chvílemi jiskří francouzským šarmem, aby se vzápětí proměnila v solidní a důkladnou kuchyni německou.
Doba strávená v karanténě a izolaci kvůli covidu se poněkud podepsala na mém duševním zdraví, a tak jsem si občas zafňukala kamarádkám do messengeru. Místo projevené lítosti mi zakázaly internet, doporučily dobré kafe a dodaly další práci 
Dostala jsem recept na chleba, údajně blbuvzdorný – ale neříkej hop, že
Námitka, že nemám tři druhy mouky a do obchodu nesmím, byla smetena ze stolu a mouka mi byla promptně doručena za dveře. Ještě dva dny jsem odolávala, protože chleba doma byl (kamarádky zásobovaly), ale pak jsem se na to vrhla.
Krásu Bretaně je třeba hledat. V příboji Atlantiku a v pobřežních mlhách, kterými je tento z větší části poloostrovní kraj pověstný, mezi usedlostmi, jejichž šedá kamenná ostění a bílé zdi jsou tak typické. Velikost domů pak napovídá, že nejsme v kraji bohatém a rozmařilém. Jsme v kraji mořeplavců a rybářů.
Ale Bretaň nejsou jen přístavy St. Malo nebo Brest či Roskoff. Je to také dolní tok řeky Loiry s městy jako je Nantes a s vinicemi, z nichž pocházejí velmi dobrá vína, která by člověk v sychravém sousedství samotného mysu Finistére rozhodně nehledal. Například skvělý muscadet tu působí stejně překvapivě jako obrovské kvetoucí hortenzie, které v Bretani zdobí snad každý druhý vchod do domu. V Čechách je prostě do takové krásy nedopěstujete ani za nic, potřebují mírnou zimu a především vlhkost, která se tu všude vznáší…
Z vyprávění o „zapomenutých národech“ už víme, že Okcitánie je pojem poměrně široký a ne vždycky jednoznačně lze poznat, kdo všechno se vlastně považuje za Okcitánce. Budiž tedy řečeno předem, že dnešní putování s vařečkami a hrnci se bude týkat krajů Languedoc, Rousillon a Comté de Foix.
Mám slabost pro regionální kuchyně, a navíc věřím, že láska – i ta k vlastní kultuře a zemi – prochází žaludkem častěji, než bychom si chtěli připustit. A že nebude zapomenut kraj, dokud se vůně a chutě jeho kuchyně budou vznášet ve vzduchu…
Možná jsem se taky nechala vyprovokovat několika údajně „regionálními“ recepty, které byly spojovány s určitým krajem, ale to spojení bylo spíš jen jakýmsi odkazem nebo tajným přáním autora. Upřímně řečeno, Španěl by se také divil, čemu se v Čechách říká španělský ptáček. Inspirace „zapomenutými národy“ se tak trochu nabízela, a i když je asi neobsáhnu všechny, mohu se o to alespoň pokusit. Zvu vás tedy na cestu po regionálních kuchyních a kuchařkách. Kde skončí – to dnes netuším, protože kulinářské umění je mnohotvaré a všudypřítomné. Ale docela určitě vím, kde začne: v Gaskoňsku.
